Vlákno názorů k článku Soud: zveřejnit fotku zloděje na Facebooku nemusí být trestné od Pavel - Já když si kupoval kolo, tam mi ho...

Nebavíme se o tom, o jaký spor jde formálně a procesně, ale o tom, jaké dilema soud fakticky řeší. Proti rozhodnutí o pokutě za to, že se majitel neregistroval na ÚOOÚ (kde jde jasně o spor občan vs. stát), majitel žalobu nepodal. Podal ji pouze proti rozhodnutí o pokutě za zveřejnění fotografie, kde jde jasně o konflikt práva na ochranu majetku (majitel obchodu) a práva na ochranu osobnosti (zloděj zachycený na zveřejněné fotografii). A tohle je ten klíčový konflikt, o kterém soud rozhoduje. Vizte také rozhodnutí soudu: V této souvislosti je stěžejní posouzení otázky proporcionality a vyvážení práva na ochranu osobních údajů subjektu údajů v porovnání s právem žalobce na ochranu vlastního majetku. Z judikatury Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 25. února 2015, č.j. 1 As 113/2012 (dostupný na www.nssoud.cz) vyplývá, že je nutné vždy zohlednit konkrétní situaci, která je v řízení posuzována.

Ano, spor dvou osob. Majitel hájí své právo na ochranu svého majetku, zloděj hájí své právo na ochranu osobnosti. Zlodějovo právo v daném sporu hájí ÚOOÚ, ale jak byste se dočetl třeba v tom rozsudku, klíčové je to, jaké mají být určeny proporce mezi dvěma výše uvedenými právy.

Ano, pachatel musí počítat s tím, že jeho práva budou výrazně oslabena, ale pouze v souvislosti s tím pácháním trestné činnosti.

soud by měl maximálně a za všech okolnosti dbát na práva obviněného pachatele (než třeba poškozeného či oběti)
To je podle mne překroucený výklad. Obviněný nemá větší práva než poškozený nebo oběť. Je ale potřeba dbát na to, aby ta práva neměl menší (protože je stále jen obviněný a obviněn může být kdokoli aniž by udělal cokoli špatného). A týká se to především trestního práva, kde je na jedné straně sporu stát.

Zrovna v tomhle případě proti sobě stojí dva skutky - krádež nebo neoprávněné zveřejnění fotografie. Pokud by soud dbal více na práva "zloděje", bude zveřejnění fotografie trestné, obviněn bude majitel obchodu. A soud bude víc dbát na jeho práva, zprostí ho obžaloby - a tak stále dokola. Tohle je spor dvou osob, soud musí rozhodovat mezi nimi - nikdo z nich nemá výrazně slabší postavení (jako v případě sporů stát vs jednotlivec), není žádný důvod jednoho z nich institucionálně chránit více než druhého.

Když ono problém je v tom že soud nemůže subjektivně sám řešit konflikt individuálních svobod. On tak musí dělat primárně podle platných zákonů. A teprve až potom když mu zákon nedává jasné a přímé řešení, může použít další právní principy, mezi kterými je ten zmíněný že "jednotlivec vědom toho, že musí brát ohled i na ostatní" je pouze jeden z mnoha. Mnohem víc těch právních principů převzatých ještě z římského práva říká že soud by měl maximálně a za všech okolnosti dbát na práva obviněného pachatele (než třeba poškozeného či oběti)...Zmiňme třeba onu známou In dubio pro reo - v pochybnostech rozhodni ve prospěch obžalovaného...

To, co demokracii především odlišuje od jiných společenských zřízení, je právě to, jakým způsobem řeší konflikt individuálních svobod. To, že se každý snaží maximalizovat svou individuální svobodu, umí kdejaký systém (přičemž možnosti jednotlivců tu svobodu maximalizovat jsou dost odlišné). Demokracie je unikátní v tom, že si je tam jednotlivec vědom toho, že musí brát ohled i na ostatní a tím pádem se často také přizpůsobit. Soud je jedna z forem, jak to přizpůsobování se zařídit. Nebo-li i když se mi nějaké rozhodnutí soudu nelíbí, je pro mne výhodnější ho respektovat, protože vím, že když všichni budou to rozhodnutí respektovat, bude to pro mne nakonec výhodnější. Akorát že tohle většina lidí v ČR nechápe, tady si většina myslí, že právě oni jsou ti predátoři, kteří na anarchii vydělají a kteří oškubou ty slabší.

Ano, toto se může stát a pokud se to prokáže, měl by mít Tom právo na takové odškodnění, že by ten, kdo ono video tak klamavě zveřejnil, měl do konce života sotva na vodu a suchý chleba.

Ale použít tento scénář pro obhajobu postoje, že i když ve svých prostorách natočím zloděje, tak záznam můžu poskytnout maximálně policii? Ne, to neberu. A není to otázka toho, kdo má co pomotané, jsou to prostě jinak stanovené priority.

Navíc rozdíl mezi "ukradnu kolo" a "půjčím si ho na testovací jízdu" bude obvykle spočívat v (ne)přítomnosti prodejce (a jeho pozornosti) ve chvíli, kdy to kolo z prodejny vynáším, takže při té záměně se bavíme o atypických případech (minimálně na jedné straně).

Celkově tak diskusi z roviny "který princip by měl mít přednost před kterým" přesouváte do "váš přístup je špatný, protože si představme takovýto případ, kdy bude ublíženo nevinnému". Jenže takový příklad najdete pro libovolný princip, realita není testem z matematiky, v němž existují absolutně správné odpovědi.

Jistě, jenže pak už to doputuje až Nejvyššímu soudu, a ten už v dřívějších případech rozhodl že poškozený má právo se jakkoliv bránit útočníkovi, nebo poškozovat jeho osobní práva, pouze po velmi krátkou dobu kdy trva samotný útok v rámci nutné obrany-cokoliv potom už je z jeho strany nezákonné.

Názor soudu má ovšem přeci jen trochu jinou váhu, než názor váš.

Každý má svůj názor. A to dokonce i soudci. Soudce rozhoduje podle toho co mu kdo předloží. A pokud žaloba dodá přesvědčivé argumenty, byť už tím upravuji zákon podle svého, tak soudce se může přiklánět na jejich stranu, i když zákon říká něco jiného.

Ostatně to je práce právníků, kteří si vykládají zákony po svém, a snaží se přesvědčit soudce, že ten jejich výklad je jediný správný.

Což de facto znamená, že tu fotku můžeš použít, ale jen jako důkaz pro soud nebo policii. Ale už ne ke zveřejnění někde na facebooku.
Což je pouze váš názor, soud rozhodl (zatím nepravomocně) jinak.

Vytrženo z kontextu. Nelze brát nějakou pasáž, ale celek.

A jako celek je tam uvedeno, že můžeš zpracovat osobu bez souhlasu, protože vykradl obchod (chráněný zájem), ale i nadále platí, že nesmí být ohrožena jeho práva (nesmí být v rozporu s právem subjektu údajů na ochranu..).

Což de facto znamená, že tu fotku můžeš použít, ale jen jako důkaz pro soud nebo policii. Ale už ne ke zveřejnění někde na facebooku.

§ 6 Vymezení pojmů: … Zpracováním osobních údajů se rozumí zejména …, zveřejňování, … Zveřejněním se už zákon nikde jinde speciálně nezabývá, zachází se s ním jako s jakýmkoli jiným zpracováním osobních údajů.

Jenomže, tady jaksi taksi nejde o zpracování těch údajů-ale o zveřejnění těch údajů-a k tomu by tedy potřeboval ten správce další souhlas...

Jednoduchý jak facka bude, že ve Vás lidi budou vidět zloděje ikdyby po prokázání neviny platil miliony.

Nikoli, zákon obsahuje výjimky, které povolují zpracování osobních údajů i bez souhlasu subjektu údajů. Např. § 5, odst. 2:
Správce může zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů. Bez tohoto souhlasu je může zpracovávat, … e) pokud je to nezbytné pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby; takové zpracování osobních údajů však nesmí být v rozporu s právem subjektu údajů na ochranu jeho soukromého a osobního života,

Tady přece nešlo o žalobu pro pomluvu nebo tak něco tady šlo o žalobu na ochranu osobních údajů.Zveřejňovat osobní údaje bez souhlasu dotyčného je zakázané ze zákona , to se nedá obhajovat nějakou pravdivostí.
Obávám se že to odvolací soud shodí

Pěkná blbost.
Pokud mě někdo vyfotí a vystaví moji fotku s tím, že jsem něco ukrad, tak ho zažaluji. Když se neprokáže, že jsem fakt něco ukrad, tak bude platit jak mourovatej za poškození mé pověsti.
Pokud se prokáže, že jsem zloděj, mám smůlu, pověst mám špatnou, tudíž nebylo co poškodit.
Jednoduchý jak facka.

Kauzu jsem nesledoval podrobně od začátku, ale v zásadě ta fotka je snímek z kamerového záznamu, kde je jasně patrné, že dotyčný kolo odcizil. Rozhodně nejde o snímek „zákazníka, který se mu nelíbí nebo ho jenom naštval, aby se ho zbavil“. Zde bylo od počátku jasné, že se jedná o nelegální jednání. Vámi uváděný případ „prodavač někoho vyfotí a řekne, že ukradl čokoládovou tyčinku“ je úplně o něčem jiném, neboť v něm chybí právě onen obrazový záznam daného jednání. Soud nerozhoduje o tom, kdo je/není zloděj. Soud rozhoduje o vině/nevině. Zloděj je každý, kdo něco odcizí, ale nemusí být shledán vinným z trestného činu krádeže (např. kvůli promlčení, psychické nemoci apod.).