Tento týden se definitivně uzavře jedna z významných kapitol informační společnosti v České republice. Ve sbírce zákonů, konkrétně v její částce č. 41, totiž vyšel zákon č. 110/2007 Sb., o některých opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy, souvisejících se zrušením ministerstva informatiky a o změně některých zákonů. A jelikož své účinnosti nabývá prvním dnem kalendářního měsíce, následujícího po dni jeho vyhlášení, mělo by v pátek 1.června 2007 dosavadní Ministerstvo informatiky ČR (MI ČR) definitivně zaniknout.
O tom, zda je to dobře nebo špatně, se vedly učené i méně učené disputace na mnoha různých fórech – ale na záměru současného vedení státu tak jako tak nic nezměnily. Takže nezbývá než respektovat realitu a dívat se dopředu, na to, co bude následovat.
Rozdělení kompetencí
Zopakujme si ještě pro úplnost, jakým způsobem nový zákon č. 110/2007 Sb. rozděluje kompetence původního MI ČR:
- Působnost dosavadního MI ČR přechází na ministerstvo vnitra, včetně správy rozpočtové kapitoly, s výjimkou:
- působnosti v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb, která přechází na ministerstvo průmyslu a obchodu,
- působnosti ve věcech veřejných dražeb, která přechází na ministerstvo pro místní hospodářství.
Kromě toho zákon 110/2007 Sb. stanoví, že:
- koordinační úlohu pro informační a komunikační technologie bude plnit ministerstvo vnitra,
- funkce zřizovatele organizace Testcom přechází na ministerstvo průmyslu a obchodu,
- funkce zakladatele státního podniku Česká pošta přechází na ministerstvo vnitra.
Za upozornění jistě stojí řešení poštovních služeb, kde zákon na jedné straně svěřuje příslušnou „působnost“ resortu průmyslu a obchodu, ale funkci zakladatele České pošty svěřuje naopak resortu vnitra.
Ještě zajímavější je ale ustanovení o tom, že „koordinační úlohu pro informační a komunikační technologie bude plnit ministerstvo vnitra“
. To mi přijde jako nekonzistentní se skutečností, že oblast elektronických komunikací byla svěřena jinému resortu (průmyslu a obchodu). Přitom oblast elektronických komunikací je předmětným zákonem chápána jako podmnožina informačních a komunikačních technologií, neboť na jiném místě (u uznávání výsledků dalšího vzdělávání, v par. 6) se hovoří o tom, že na resort vnitra přechází kompetence „v oblasti informačních a komunikačních technologií, s výjimkou elektronických komunikací“.
Ovšem u svěření koordinační role resortu vnitra (v celé oblasti informačních a komunikačních technologií) žádná obdobná výjimka uvedena není. Znamená to tedy, že v oblasti elektronických komunikací bude jedno ministerstvo (ministerstvo průmyslu a obchodu) koordinováno jiným ministerstvem (ministerstvem vnitra)?
Jak už jsem psal v předchozích článcích o dělení kompetencí MI ČR, toto ustanovení v původním vládním návrhu zákona nebylo, ale dostalo se do něj až dodatečně, na půdě Parlamentu, jako pozměňovací návrh poslance Vladimíra Koníčka (za KSČM).
Zajímavé je to i proto, že na celkovou (a mnohem širším způsobem pojatou) koordinaci aspiruje ještě další subjekt, a to Rada vlády pro informační společnost. Ta ale v zákoně č. 110/2007 naopak není vůbec zmíněna, protože jde o orgán, který vzniká rozhodnutím (usnesením) vlády, a nikoli zákonem. Ze stejného důvodu také může mít pouze charakter poradního orgánu vlády, a nikoli charakter výkonného orgánu, který by něco skutečně rozhodoval.
Jsem proto velmi zvědav na to, jak to v reálné praxi dopadne. Kdo bude koordinovat koho, jakým způsobem, s jakými cíli a zájmy atd. A hlavně zda nové uspořádání bude funkční a dokáže něco nového navrhnout, prosadit do praxe a realizovat, nebo zda informatiku pouze „zazdí“.
Rada vlády pro informační společnost
Pojďme se nyní podívat podrobněji na již zmíněnou Radu vlády pro informační společnost. Ta byla zřízena dne 28.3.2007, usnesením vlády č. 293, jako „odborný poradní orgán vlády“. Toto usnesení dále schválilo Statut Rady a jmenovalo paní Jitku Pavlonovou tajemnicí rady. Současně usnesení uložilo předsedovi vlády a dalším ministrům předložit návrhy na členy Rady do 30. dubna 2007.
Zajímavé přitom je, že i již schválený Statut bude potřebovat určitou revizi, ještě než Rada začne skutečně pracovat. Důvodem je skutečnost, že tento statut je ještě psán s předpokladem existence samostatného resortu informatiky, což ale záhy přestane být pravda. Například sekretariát Rady je svěřen resortu informatiky a má být organizační součástí MI ČR (a jeho činnost má být financována z rozpočtu MI ČR). To by možná ještě vyřešilo implicitní ustanovení, že (pokud není řečeno jinak), vše z MI ČR přechází na MV ČR. Osobně ale tipuji spíše přechod Rady pod Úřad vlády.
Nicméně jiné změny bude asi třeba ošetřit explicitněji. Jde například o složení Řídícího výboru Rady, které definuje článek 5 Statutu:
Činnost Rady řídí Řídící výbor Rady, v jehož čele stojí předseda vlády a jehož dalšími členy jsou ministr informatiky, ministr vnitra, ministr financí a ministr průmyslu a obchodu.
Zde už pouhá substituce slůvka „informatiky“ za „vnitra“ nepomůže.
Co bude dělat Rada vlády pro informační společnost?
Pokud jde o vymezení role a postavení Rady, pak to je ve Statutu definováno tak, že Rada zejména:
- projednává materiály předkládané vládě, které se vztahují k problematice informační společnosti, zavádění informačních a komunikačních technologií a elektronizace veřejné správy, a může k nim vládě předkládat stanovisko,
- zpracovává návrhy dlouhodobých a střednědobých koncepcí, analýz, výhledů a směrů rozvoje informační společnosti,
- hodnotí nové poznatky v oblasti informační společnosti a předkládá návrhy jejich možného využití
- projednává a poskytuje vyjádření k připravovaným materiálům Evropských společenství, které se týkají oblasti informačních a komunikačních technologií,
- plní další úkoly stanovené vládou.
V čele Rady přitom stojí její předseda, kterým je podle Statutu přímo předseda vlády. Dále má Rada již zmiňovaný Řídící výbor, s počtem členů, který po zrušení resortu informatiky nejspíše klesne. Dále má Rada tajemníka, resp. tajemnici, kterou byla již dříve zvolena paní Jitka Pavlonová.
Rada podle svého Statutu zřizuje stále výbory, zřejmě pro různé dílčí oblasti, resp. konkrétní věcná zaměření. Pro práci v těchto radách mohou být přizváni externí spolupracovníci. Vedle toho může Rada zřizovat dočasné pracovní komise k „řešení aktuálních úkolů v působnosti jednoho či více stálých výborů Rady“.
Kdo je členem Rady?
Pojďme nyní již k personálnímu složení Rady. Ta smí mít podle svého Statutu nejvýše 28 členů, a to včetně svého Řídícího výboru. Jelikož ten je podle dosavadní verze pětičlenný, ještě zbývalo na ostatní členy Rady 23 míst. No a o jejich naplnění rozhodovala vláda na svém zasedání minulou středu, 23.5.2007. Podle Statutu měla vybírat
z řad odborných zástupců ústředních orgánů státní správy, odborných zástupců Asociace krajů ČR a Svazu měst a obcí ČR a dalších odborníků (např. zástupců profesních sdružení, zástupců organizací zabývajících se informačními a komunikačními technologiemi a rozvojem eGovernmentu)
Ve středu pak vláda zvolila těchto 23 jmen:
- Ing. Eva Bartoňová, náměstkyně ministryně školství, mládeže a tělovýchovy České republiky;
- PhDr. Pavel Dvořák, CSc., předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu;
- Ing. Jan Fischer, CSc., předseda Českého statistického úřadu;
- Ing. Jaroslav Hloušek, místopředseda představenstva Sdružení pro informační společnost;
- Ing. Miroslav Hübner, předseda České asociace manažerů úseků informačních technologií;
- Ing. Miroslav Jeník, náměstek ministra práce a sociálních věcí pro oblast ekonomickou;
- Mgr. František Korbel, Ph.D., náměstek ministra spravedlnosti, druhý místopředseda Legislativní rady vlády;
- Edvard Kožušník, vedoucí projektu e-Stat;
- Ing. Jaroslav Krupka, předseda podvýboru pro veřejnou správu a informační systémy, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky;
- Prof. Ing. Michal Mejstřík, CSc., ředitel Institute of Economic Studies, Univerzita Karlova;
- Ing. Jaroslav Míl, MBA, prezident Svazu průmyslu a dopravy České republiky;
- RNDr. Igor Němec, předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů;
- Ing. Svatoslav Novák, předseda Asociace provozovatelů veřejných telekomunikačních sítí;
- Mgr. Jaroslav Poláček, člen výboru InterInfo ČR;
- PhDr. Richard Svoboda, MBA, senátor, Senát Parlamentu České republiky;
- Ing. Vladimír Šiška, tajemník úřadu Hospodářské komory České republiky;
- Bc. Marek Šnajdr, 1. náměstek ministra zdravotnictví České republiky;
- Ing. Evžen Tošenovský, předseda Asociace krajů, hejtman Moravskoslezského kraje;
- Mgr. Luboš Vaněk, náměstek ministra průmyslu a obchodu České republiky;
- Mgr. Dalibor Veřmiřovský, náměstek ministra vnitra pro informatiku;
- Ing. Oldřich Vlasák, předseda Svazu měst a obcí, poslanec Evropského parlamentu;
- Mgr. Rudolf Vyčichla, náměstek ministra dopravy České republiky;
- Mgr. Zdeněk Zajíček, náměstek ministra vnitra pro veřejnou správu, informatiku, legislativu a archivnictví.
Jak sami vidíte, výrazně zde převažují zástupci státní správy a nechybí ani politici (poslanci a senátor, všichni za ODS). Zastoupeny však jsou i asociace, sdružení, svazy a komory (jako APVTS, SPIS, CACIO, Svaz průmyslu, Hospodářská komora atd.). Členy Rady se stali také dva odborníci politických stran na oblast ICT:
- Edvard Kožušník, zvolený za think-tank eStát, má blízko k ODS a kromě vedení eStátu se na svém webu prezentuje také jako koordinátor Týmu předsedy ODS pro informatiku a telekomunikace.
- Jaroslav Poláček, zvolený za sdružení InterInfo, je současně předsedou Odborné komise KDU-ČSL pro informační a komunikační technologie.
Statut Rady vlády pro informační společnost se přitom nijak nezabývá vztahem Rady k politickým stranám, tj. nehovoří ani o případném podílu politických stran na fungování Rady, ani o její apolitičnosti.
Osobně mi na složení členů Rady vadí jediný zástupce akademické obce (prof. Mejstřík). To mi přijde dost málo, jako poměrně negativní signál směrem k akademické a vědeckovýzkumné obci, ve smyslu: „vás se to až tolik netýká“. Stejně tak jsem zvědavý na to, jak Rada rozloží svůj zájem a aktivity mezi oblasti e-government a ICT, které by i podle Statutu měly být její hlavní náplní a představovat dvě základní součásti „informační společnosti“.
Nicméně i první kroky, jako například tisková zpráva Úřadu vlády (o jmenování členů Rady), hovoří hlavně o budování e-governmentu a o rozvoji ICT technologií se nezmiňuje. Když hovoří o prvních krocích nové Rady, říká že:
Jejím prvním úkolem (…) bude předložit vládě strategický záměr rozvoje českého eGovernmentu
Kdo bude pátým členem Rady ČTÚ?
Na závěr ještě jednu drobnou zajímavost, opět z „nejvyšších“ (vládních) kruhů. Již tuto středu má vláda na programu svého jednání bod:
Návrh na jmenování člena Rady Českého telekomunikačního úřadu a Národního koordinátora pro digitální vysílání v České republice
Podle spekulací, které se zatím objevily v médiích, není zcela jasné, zda by se mělo jednat o jedinou (spojenou) funkci, nebo o dvě funkce, pro dvě různé osoby. Konkrétní jméno se však zatím objevuje jen jedno: dosavadní národní koordinátor Zdeněk Duspiva.
Pokud by se Zdeněk Duspiva skutečně stal členem Rady ČTÚ, představovalo by to další posun v „zaměření“ Rady ČTÚ. Její členové totiž byli dosud orientováni především na oblast telekomunikací. Ale naposledy zvolený člen, Petr Štěpánek, už přišel především ze světa broadcastingu (R a TV vysílání). A pokud by se nyní pátým členem Rady, po skončení mandátu paní Gϋrlichové, stal Zdeněk Duspiva, byl by už druhým radním „ze světa broadcastingu“.
Ale na druhé straně to koresponduje se změnami v agendě ČTÚ, do které se stále intenzivněji prosazují záležitosti kolem digitalizace rozhlasového a hlavně televizního vysílání. Jenže ani dosavadní agendy kolem klasických elektronických komunikací také neubývá.