Je ovšem potřeba dodat, že CIS JŘ vznikl na přelomu tisíciletí, tenkrát u nás o otevřených datech opravdu věděl jen málokdo. Že to takhle vzniklo bych nikomu nezazlíval. Problém je, že se to udrželo tak dlouho, a že se to změnilo až po té, co se do toho pustil Seznam se svými právníky a píáristy. (Pokusy samozřejmě byly i dřív, ale tam chyběli hlavně ti právníci.)
Na první pohled je kolem toho velké haló - jedna soukromá firma dělá pro stát, vydělává na tom pár milionů ročně a po 13 letech jí to někdo chce vzít. Nedivím se, že Tomáš Chlebničan se snaží zachránit business, který vyjednal jeho otec a živí pár desítek lidí.
Na druhu stranu je tento spor příkladem nízkého povědomí o otevřených datech, hlavně mezi úředníky, ale i uživateli. IDOS je jeden z příkladů, jak lze s jízdními řády naložit. V tomto jsou mi sympatické země typu UK nebo Estonsko, kde data úřady povinně otevřou, ať si nad nimi každý udělá business, jaký chce. V tomto je kauza CHAPS výstavním příkladem.