Pokud chce nějaká společnost v České republice získat licenci pro rozhlasové nebo televizní vysílání, čeká ho podobné martyrium jako při volbě královny krásy. Část rozhodování probíhá podle objektivních měřítek a část je silně subjektivní a nepřezkoumatelná, tvrdí Mojmír Náplava, právní zástupce Regionální televizní agentury (RTA). To vede k velmi nejasným rozhodnutím, proč rada udělila licenci zrovna tomu konkrétnímu projektu a jinému ne.
Když je vedle sebe několik dobrých projektů, které by byly přínosné, je výběr z takových projektů podobný jako soutěž o Miss,
říká Náplava. Vedle objektivně změřitelných faktů, jako je ekonomická příprava na vysílání, do celého procesu vstupuje i silně subjektivní rozhodování radních, zda konkrétní projekt povede k obohacení kmitočtového spektra a udrží pluralitu vysílání. U některých radních je i toto rozhodování objektivní a logické, u jiných je naprosto subjektivní a nepředvídatelné,
postěžoval si Náplava.
Vágní zdůvodnění, proč ten či onen projekt dostal či nedostal licenci pak podle Náplavy vede k soudním sporům podobným tomu, jaký se vede o platnost šesti digitálních licencí. V případě žalob proti neudělení licencí RRTV postupuje Městský soud v Praze většinou tak, že jim dává za pravdu pro nepřezkumatelnost postupu vysílací rady,
konstatuje Náplava. Předseda RRTV Václav Žák ale namítá, že rada je třináctičlenný regulační orgán, jehož rozhodování je přímo závislé na subjektivních názorech jednotlivých členů.
ČLÁNKY DO MAILU