Kavole, to ses asi spletl, že? Samozřejmě jsou případy, kdy obě čárky ohraničují vložený text (a stejně tak tam nemusejí být), ale také je spousta případů (ne-li většina), kdy tam čárky dáš z obou stran - například vedlejší věta mezi dvěma větami hlavními. To bychom pak nesměli rozlišovat přístavek, přívlastek (volný, těsný, postupně se rozvíjející, několikanásobný), vedlejší větu, oslovení, samostatný větný člen a další. Já vím, studuji už nějakým rokem češtinu na MU, ale alespoň tomu trochu rozumím.
já jsem to pochopil tak, že pan Novák neumí česky :-)
pokud je do věty něco vloženo, pak buď nesmí přibýt čárka žádná nebo musí přibýt čárky dvě (před a za) - přibude-li jedna, je to chyba
k záznamu mluveného slova není určena tužka a papír (klávesnice a počítač), nýbrž diktafon...
pokud nejde o umělecký záměr, ale o věc charakteru informativního, měla by se psaná forma držet snahy zachytit myšlenku - což pravopisná pravidla kupodivu poněkud ulehčují - a nikoliv zachytit veškeré nedostatky a vady řeči mluvčího ...
Ted nevim jestli, jsem vas dobre pochopil. Ale ja, osobne si pamatuju ze i vlozena, veta ma sva pravidla pro interpunkci. A , spousta lidi, tato pravidla nezna. A chybne, pouzita interpunkce velmi casto rusi smysl, vety.
Čárky a interpunkce obecně nemůže přebývat, protože pravidla pravopisu definují něco, co se nazývá vložená věta. V širším pojetí, vám se to líbit nemusí, lze do každé věty vkládat větu nijak nesouvisející s žádnou částí věty.
V ještě širším pojetí lze interpunkci podle způsobu užívání autorem považovat za náhradu řečnických značek, tudíž ji vlastně není ani dobré svazovat pravidly, protože původně šlo především o záznam mluvené řeči, nikoli o logické rozclěnění textu na věty hlavní a vedlejší.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
