Dalo by se rovněž polemizovat o vašem třetím odstavci. [...] nevšímám si že by reklamy, speciálně určené pro děti bylo přes přílišTak ještě jiný výzkum z USA z doby před asi dvěma týdny. Tuším že čtyř- nebo pětiletým dětem (určitě předškolním) dali ochutnat několik dvojic vždy stejných jídel. Jedno bylo zabalené nebo servírované v nějakém běžném obalu, druhé ve značkovém pytlíku McDonald's. Otázka byla, které jídlo jim chutná více a které je podle nich lepší. Jídla v pytlících s barvami a postavičkou McDonald's skórovala vždy více, i když obě jídla byla zjevně zcela stejná.
Výsledek pokusu byl ten, že už takhle malé děti mají reklamou totálně vygumované hlavičky. Tuším, že odborně se tomu říká "brand imprinting" (zapamatování si značky [výrobce], ztotožnění se se značkou). Předpokládám, že děti tuto "znalost" nezískali prohlížením si dětských knížek, ale sledováním na děti zaměřené reklamy na (mimojiné) dětských kanálech nebo ranních a odpoledních vysíláních jiných běžných komerčních stanic.