Tovární budovy v pražských Holešovicích působí zvenku nenápadně, uvnitř však ukrývají celý komplex hal, ze kterých se firma dál rozrůstá. Jde o jeden z nejúspěšnějších provozů svého druhu nejen v Česku. Prusa Research je totiž firma, která si dala za cíl ubránit obor před rozpínající se čínskou konkurencí, jež ji donutila část svých tajemství pečlivěji skrývat.
To pro nás dnes platí jen částečně. Jsou věci, postupy a technologie, na které nám raději neodpoví, a několik částí výroby, které si člověk zvenčí nevyfotí. Ten zbytek je naopak pestrou přehlídkou toho, co všechno dnes dokáže moderní 3D tisk.
Část prostor Prusa Research na první pohled připomíná spíš filmové skladiště rekvizit než výrobní firmu. Pokud vstoupíte sem, potkáte větší či menší plastové sochy, které se objevují třeba na premiérách hollywoodských filmů. Jsou to výtvory vážící desítky i stovky kilogramů. „Jediný limit je vaše představivost,“ říká Ondřej Drebota, který šéfuje rozvoji trhu a strategickým partnerstvím.
Ukazuje sochy používané při premiérách a akcích spojených s hollywoodskými filmy, jako lákadlo a reklama v obchodech, obchodních centrech i při dalších aktivitách. Je tu několik druhů droidů z Hvězdných válek, ze stěny výhružně hledí vetřelec, o kus dál vedle sebe stojí postavy z komiksů a her. Tisknou se tu rekvizity podle filmových předloh, sběratelské repliky a dekorace.
3D tisky se používají i pro počítačové hry nebo prostě pro nadšenecké projekty. „Jeden Američan se rozhodl, že si postaví Lego hrad, ale v měřítku dvaadvacet ku jedné, aby se v něm mohl procházet. Zasponzorovali jsme mu to. Mysleli jsme, že nás to bude stát 500 kilo filamentu, nakonec to vyšlo na víc než tisíc kilo. Ale za devět měsíců opravdu postavil celý obrovský zvětšený Lego hrad, ten klasický – s padací branou, koníkama, Lego panáčky. Jen všechno obrovské,“ popisuje Drebota.
Jeden z droidů na nás shlíží z vyvýšeného patra. Je taky vytištěný, celý z plastu. I tak vypadá, jako by ho vyrobili z kovu – a to včetně oděrek a šrámů, které jakoby utržil během bitvy. Jde o takzvaná „battle damage“, místa, která napodobují odřené části stroje pomyslně odhalující stříbřitě kovový základ. „Musel jsem si na to sáhnout, sám jsem tomu nevěřil,“ popisuje Drebota.
Výroba jedné postavy životní velikosti trvá zhruba týden, včetně seskládání, slepení a barvení. „Záleží, kolik tiskáren člověk používá. Máme výhodu, že tisk můžeme rozdělit třeba na šest strojů a máme ho hotový za dva dny,“ uvádí David Schwarz, vedoucí Prusa Center, kde tyto projekty vznikají. Pracují tu lidé z filmového průmyslu, kteří dřív vytvářeli rekvizity a další potřebné vybavení. „Je jedno, z jakých barev filamentů se tiskne. Pracovníci to dál brousí a malují. Takže může jít o zbytkové materiály, zužitkujeme opravdu úplně všechno,” dodává.
Letos odsud na Maker Faire přivezli jeden ze svých výrazných výtisků, skoro třímetrovou lebku triceratopse. Působila tak reálně, že k ní raději přidali cedulku, že jde o 3D tisk. O kus dál je opřené elektrokolo, jehož výrobce používá 3D tištěné části. Pár metrů od něj, už ve venkovní části, kde se lakuje, narážíme na Bulbasaura – Pokémona, který v tomto vyhotovení váží kolem dvou set kilo. „Bulbasaura nám poničili, ale výhoda 3D tisku je, že můžeme odstranit poškozené díly a nahradit je novými,“ říká Drebota. Firma spolupracuje s Majalandem, největším zábavním parkem v Praze, nebo s pražským Dinosauria Museum.
I tady se tiskne mimo jiné na přístrojích s novou tiskovou hlavou, která umí pracovat až s osmi filamenty najednou. Systém je novinkou. „V nejbližší době se začne rozesílat,“ říká Drebota. Firma zapracovala několik úprav podle zpětné vazby k ‚Founders edition’ kterou připravovala s partnerskou firmou Bondtech. „Tiskli jsme třeba Mjölnir z Thora. To byl licencovaný produkt,“ popisuje Drebota.
Opravna tiskáren sídlí kousek vedle. Dostane-li se sem poškozená tiskárna, technik ji je schopný rozebrat klidně do posledního šroubku, protože žádná část není lepená. Vymění modulárně navržené díly a během pár dní je schopný vrátit stroj do oběhu. Výjimkou jsou teď stroje, které potřebují opravu ve Spojených státech. „Ty se většinou zkoušejí stahovat do Prusa USA, opraví se na místě, nemusejí se posílat přes celý svět sem a zase zpátky,“ doplňuje Pavel Rabiencný ze zákaznického servisu. Pokud by se stalo, že se tady něco neopraví do bezvadného stavu, může se používat interně. A pokud ani to nejde, je tu část se „Frankensteinovými tiskárnami“, těmi, které lze rozebírat na další díly.
Spojené státy jsou pro Průša Research největším trhem. Firmě se podařilo zaujmout na tamních univerzitách včetně MIT. Tiskárny z Česka tam tisknou stovky dní v kuse. A firma věří, že se jí i vstřícností k univerzitám podařilo trh udržet před čínskou konkurencí.
V areálu jsou další prostory dedikované konkrétním oddělením: je tu místo, kde se opravují industriální tiskárny, v jednom z velkých prostorů se balíčky vyskladňují a předávají k převozu, jinde se dělá více hrubá práce, jako opracovávání materiálů.
Jednou z největších zdejších zajímavostí je tisková farma. Dlouhé řady tiskáren, které bez přestávky dnem i nocí tisknou a replikují samy sebe. Je jich tu kolem 800 a každý měsíc spotřebují zhruba 7 000 kilo filamentu, respektive Prusamentu. Centrální systém monitoruje každou tiskárnu, typ tisku a předpokládaný čas dokončení. Připravují se prostory pro rozšíření farmy o další stovky tiskáren.
Skutečnost, jak zařízení firmy můžou vyrábět další zařízení, reprezentuje i zdejší „Pacman“. Robot vyrobený z vytištěných dílů a hliníkových profilů automaticky třídí a balí různé komponenty. Když tým vyvinul prvního, neuvědomil si, že nevytvořil podrobnou projektovou dokumentaci. Pro sestavení dalších strojů tak musel nejdřív ten první znovu dobře prozkoumat.
Kromě toho společnost provozuje vlastní linku pro osazování základních desek tiskáren, sklad u ní obsahuje konektory, kabely a komponenty pro možnost případné úpravy návrhů. Skutečnost, že firma desky vyrábí ve vlastní režii, jí umožňuje realizovat vývojové změny a prototypování třeba i v řádu hodin. Jestli výrobu spustit, nebo se jako dosud spoléhat na dodavatele, se řešilo za covidu. „Jedno z nejlepších rozhodnutí,“ chválí změnu Drebota.
Prusa Research se do Holešovic přestěhoval z Karlína a když tu firma začínala, stačilo jí jedno patro. Postupně zabírala další a dnes už sídlí v několika budovách. Co se do aktuálních prostor nevejde, má své místo venku, kde postupně vznikly čtyři obrovské stany sloužící jako sklady. Nově pak firma obsazuje areál v Libni, kam umístila výrobu filamentu.
Je tu celkem 23 výrobních linek, na část procesu dohlížejí lidé, ale postupně se linky automatizují. Proces začíná sušením granulátu po dobu až 24 hodin pro odstranění vlhkosti. Se základním materiálem se míchá pigment, pro něj bylo potřeba vyřešit hlavně problematiku se statickou elektřinou. „Jak jsme to udělali, to vám nepovím, to je výrobní tajemství,“ usmívá se Tomáš Halva z Prusa Polymers.
Na obarvení metru filamentu je třeba zhruba čtyř zrnek pigmentu, je tak třeba být přesný. Po smíchání a zahřátí se filament tvaruje do výsledné podoby, získává průměr 1,75 mm a chladí se v horké vodě (90 °C) a následně v lázni o pokojové teplotě. Zařízením se pohybuje rychlostí mezi 60–300 metrů za minutu, podle typu materiálu. Každý kousek výrobku měří laser a končí u lidských operátorů, kteří dohlížejí na to, že se správně navíjejí na cívku. Zákazníci očekávají perfektní návin a bez dohledu lidí to zatím není možné. Perfektní cívky míří k nim, trochu horší pro interní použití, úplně nepoužitelné k recyklaci.
Ale konstruktéři tu vyvinuli řadu automatických strojů: celou linku, navíječku, stroj na skládání krabiček nebo skládání prázdných cívek ze tří částí. Do konce roku by se měl svého uplatnění na lince dočkat i zbrusu nový stroj, který sám vymění cívky, navine je, zhodnotí kvalitu a posléze cívky roztřídí tam, kam patří. Na kvalitu filamentu a návinu dohlíží kamera s AI.
Firma vyvíjí vlastní materiály, včetně filamentů s příměsí mořských řas, kukuřice nebo vína a speciální materiály s karbonem, ty se vyrábějí v oddělené, odvětrávané místnosti kvůli ochraně plic před mikrovlákny
Data o filamentu jsou přístupná zákazníkovi přes RFID čip na cívce i přes QR kód tamtéž. Hotové výrobky putují do skladu, odkud si je později přebírají dopravci. Sklad obsluhují zhruba tři pracovníci, ale během sezónních špiček, jako jsou Vánoce či Black Friday, se jejich počet zvyšuje na 12.
Materiál na vlastní stroje a části linek si firma sama tiskne, podobně jako na samotné tiskárny. Když ví, že už definitivně podobu měnit nebude, používá vstřikolisy. Nedávno si pořídila firmu na výrobu forem, a posílila tak celý proces in-house.
Jen za loňský rok Prusa Research vyrobil 122 359 tiskáren, 933 tun materiálu Prusament a na farmě vytiskl víc než 10 milionů plastových dílů. K tomu na Printables.com uživatelé nahráli 1,2 milionu modelů.
Firma má necelých 1 200 zaměstnanců – letos v březnu vůbec poprvé propouštěla s tím, že neplní prodejní cíle. Mělo jít asi o 70 pracovníků. Od té doby prý nicméně jejich počet opět narostl a dosahuje téměř na původní čísla.
Firma kromě zmíněných prostor využívá také téměř 6 000 m² v Hradci Králové. Dřív se zabývala myšlenkou jednoho hlavního sídla, kde by integrovala všechny provozy, v posledním roce nahradil záměr budování sítě specializovaných provozů v Česku i v zahraničí.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU