Vlákno názorů k článku Vít Klusák (V síti): Mysleli jsme, že jsme narazili na dno pekla. Pak to ale bylo ještě horší od masox - Takhle to bohužel vypadá, že jedinou hrozbou jsou...
-
Takhle to bohužel vypadá, že jedinou hrozbou jsou chatovací místnosti a peďáci s falešnou identitou. Realita je ještě o něco strašidelnější.
Dám příklad ze života, jo. Pár let zpátky tomu. Náhodná slečna zavěsila svou fotku do rubriky "inspirace" na módní peklo. Že mě fotka zaujala (jednak byla sedmdesátkově stylizovaná, což já rád, a jednak byla focená tady u nás v sousedství), dám si ji vyhledat v google images, jestli někde nemá větší verzi, že bych si ji vytisknul na stůl pod sklo. Vypadne na mě slečnin blog, evidentně dělaný pro kamarády / spolužáky. Protože mám zrovna volno mezi zakázkami, začnu si číst. Na blogu najdu mimojiné fotku v plavkách, focenou na balkóně věžáku, a také se tam dočtu, že slečna bydlí "na Zahru", táhne jí na sedmnáct, chodí na jistý gympl na jistém náměstí tady kousek od nás a reprezentačně dělá jistý ne úplně typicky holčičí sport. Že mi to nedalo, na Zahradním městě těch věžáků zase až tak moc není, takže po cca pět minutách v google maps vím nejen ulici (podle okolních domů na fotce), ale dokonce číslo domu a patro (podle kytek v truhlících a výplně v zábradlí balkónu; fakt, nekecám). Družstvo, za které slečna sportuje, zjistím podle zmínek na blogu a podle dresu na fotkách tamtéž. Na webu družstva najdu její civilní jméno. Hledáním jména najdu její rodinný facebook, její instagram a soukromé blogy jejích kamarádek; díky kombinaci jméno + adresa zjistím i povolání jejích rodičů. Takže teď vím, kam slečna chodí do školy, kdy má tréninky, kde se schází s kamarády a kdy její rodiče nejsou doma - a to jsem s ní nemusel prohodit jediné slovo. Kdybych byl úchyl nebo mafián, klidně bych si na ni mohl počkat a uložit si ji pro strýčka Příhodu někde ve sklepě... a to všechno vlastně jenom kvůli tomu, že si udělala fotku před fabrikou, kam jsem před třiceti lety čtrnáct dní chodil na školení.
Takže, prosím pěkně, nestarejte se jen o to, s kým si vaše děcka píšou na netu, ale taky o to, *co* tam píšou o sobě. A nebo ještě líp: naučte je, ať o sobě nepíšou raději nic. Nikdy a nikde. Každá sebenevinnější informace je jako šňůrka, na kterou je skrze vyhledávače a veřejně přístupné databáze navázán celý zbytek vašeho života - a vy nikdy nevíte, kdo za tu šňůrku může náhodou zatáhnout.
Dvojnásob to platí v případě, že jste svému děcku dali křestní jméno, které má v celé ČR jen 47 lidí. ;) -
To přece není "o ženské, která si neumí nastavit soukromí na FB".
Ale o tom, jak ze zcela nevinných a nic extra neříkajících fotek lze člověka identifikovat a z veřejně dostupných informací poskládat nečekaně bohatou složku.
Je-li informací o lidech spousta, nepřestanou být zajímavé - stačí, že právě vaše fotka někoho zaujme a pak půjde po vás.
To, že podobné informace jsou k dispozici o spoustě dalších lidí vám ale vůbec nepomůže, protože si někdo vybral jako oběť vás. Třeba jen pro vlastní (zvrhlé) potěšení vám z života udělá peklo. Nebo proto, že někde jedete na koni a on to považuje za týrání zvířat (viz kandidát Pirátů do EP v Olomouci). Nebo z nějakého jiného slabomyslného důvodu. -
Z Vaší strany to je nádherné zneužití tématu.
Samozřejmě pro člověka trpící fobií a neznalého to bude "exluzivní" smyšlenou historkou o ženské která si neumí nastavit soukromí na FB. Realita je krapet jinčí.
Čím víc toho lidé o sobě prozrazují tím cena informací klesá a také jak moc jsou jejich životy jsou nezajímavé pro ostatní a to nevyjímaje firmy. Které ale si tedy tu námahu na lustraci klienta z komerčního hlediska dají, zato primitivní zloději a podvodníci nepotřebují tak náročné vyhledání zbytečných informací.
Doporučuji nějaké anfi FB fórum a bacha na chemrail
ČLÁNKY DO MAILU