tak prozacatek by stacilo, aby kazdy dokument poslany DS v ni zustal navzdy, pak nebude treba kazdou dulezitou (tedy u vetsiny uzivatelu 90%) vec tisknout draze na poste... pak by to melo smysl ale tenhle paskvil kde se prijata doricena zprava za par tydnu vypari a jeste se poklada za dorucenou na bliti
Především by měli vyřešit cenu elektronického podpisu pro obyvatele. Vyhodit ročně 400,- Kč za něco, co možná nepoužiji je drahý špás.
Lítat na poštu draze konvertovat papíry mohl vymyslet je státní úředník.
Po vyřešení tohoto má pak teprve smysl bádat jak s datovými schránkami dále a jestli vůbec.
ano, proto je nutné před koncem platnosti jednoho časového razítka podepsat dokument znovu novějším razítkem a takhle to dělat tak dlouho, dokud chci mít dokument platný.
Běžně se to dělá a běžně jsou k dispozici systémy, který tenhle proces zajistí automatizovaně a není nutnost ručního zásahu.
Co je utržené od života? Mám elektronický dokument, nechám si na něj dát archivní časové razítko, a tím to pro mne skončilo. Pro vás asi ne, vy pořád tvrdíte, co je kolem toho práce, tak si asi nějakou práci vymyslíte. Že by TSA archivní časové razítko neprodloužila neřeším, protože je to mnohem méně pravděpodobné, než daleko horší věci.
to je ale problém všech dat ve firmě, nejen těch úředních.
100% proti útočníkům neexistuje, stejně jako neexistuje 100% odolnost proti odcizení nebo zničení originálních dokumentů. Vždy se tomu ale dá nějak bránit a riziko zminimalizovat.
Havárie uložiště není problém, tohle se již ve firmách běžně řeší.
náklady na archivaci listinných dokumentů rozhodně nula nejsou, naopak tvoří nezanedbatelné náklady ať už na prostor, katalogizaci, kontrolu, u delšího uskladnění je také nutné dodržovat určité klimatické podmínky jinak ti za tisíc let z papíru opravdu nic nezbyde.
Pracoval jsem v eshopu, 2000 objednávek denně a všechny výpisy z bankonvích účtů se musely archivovat 5 let, měsíčně toho bylo asi 30 kilo (5 krabic). Tohle s datovými schránkami může odpadnout, pokud banky umožní posílat přes ně výpisy z účtů a FÚ to bude dostačovat.
1. Naprostá většina lidí nemá potřeby uchovávat dokumenty tisíc let, ale řekněme desítky až něco přes sto (dokumenty související např. s dědickým řízením).
2. Velké množství rodin má v knihovně knížky z první republiky nebo dokonce z Rakousko-Uherska (a některé dokonce tištěné na mizerném papíře, na jakém dokumenty nebývají) a bez jakékoli zvláštní péče, a jsou v dobrém stavu.
3. FÚ si stejně vymyslí nějakou buzeraci a neexistuje důvod, proč by mu měly účtenky "přes DS" stačit. My jsme (v rámci grantu) museli kopírovat všechny účtenky a zakládat s originálem, protože řada firem (a ČD i lístky) tiskne na termocitlivém papíře s trvanlivostí pár měsíců.
Laserová i inkoustová tiskárna může, pochopitelně, tisknout i na kvalitnější papír (třeba ruční z potřeb pro výtvarníky, akorát musíme ostřihnout jeho okraje).
Jinak výtisky laserových a inkoustových tiskáren, pochopitelně, mám, např. absolventské práce svých studentů, a i ty ze začátku 90. let, tištěné ještě laserovkou 300 dpi z T-602 jsou v perfektním stavu.
Xerokopie vědeckých prací mám ve svém pracovním archivu nejstarší z poloviny 70. let (zaslané ze zahraničí), a jsou opět (při uložení v knihovně) v perfektním stavu bez známek rozpadu papíru.
Dokonce je ještě dobře čitelná a bez známek rozpadu papíru moje CSc. práce z roku 1985, tištěná ozalitem.
Kolikrát bych za tu dobu musel elektronický dokument měnit a do jaké výše by se nakumulovalo riziko, že některé "přerazítkování" nestihnu včas (já, nebo nějaký robot)?
„Může tisknout“ je špatně. Měl jste napsat, na kterých úřadech takhle tisknou.
Problém s archivací kancelářských dokumentů není v rozpadu papíru, ale že se barva oloupe (laserový tisk), nebo že chemické látky (např. použité k bělení) začnou degradovat a třeba rozpouštět inkoust.
Elektronický dokument byste za tu dobu nemusel měnit ani jednou, nakumulované riziko, že se nestihne přerazítkování, je po zaokrouhlení 0,0000 %.
Pokud bude známo, že dokument byl podepsán speciálním inkoustem, a budou existovat zaručeně pravé jiné takové dokumenty, tak podpis obyčejným inkoustem je jednoznačným signálem padělku.
Mimochodem, speciální podpisové prostředky skutečně existovaly, např. v některých podnicích "ředitelská tužka", která se přidělovala jen lidem s podpisovým právem a byla obhospodařována v režimu podobném jako za komunistů blány do cyklostylu, která měla speciální náplň a podpis jí se dal velmi obtížně padělat.
Budou-li mít povinnost takto tisknout, ta takto tisknout budou.
Loupání laserového tisku jsem viděl jen v souvislosti se vložením do složky z plastu.
Vzhledem k tomu, že si na problémy se stálým přerazítkováváním dokumentů spousta uživatelů stěžuje (i na situace, kdy podpis platil v době doručení do DS, ale už ne po jejím otevření uživatelem), tak bych tam tu nulu rozhodně neviděl.
Rozhodně je lepší dokument, který uložím do trezoru, případně k notáři, a pak se o něj nemusím nijak starat, až když ho potřebuji (já nebo dědicové)
Ve vašem světě možná softwaroví roboti, kteří mají zkontrolovat blížící se vypršení certifikátu autority časových razítek, běžně hromadně selhávají, zatímco úředníci tisknou rozhodnutí speciálními tiskárnami na speciální papír a podepisují je speciálním inkoustem. V mém světě se nic takového neděje.
„Spousta uživatelů stěžuje“ znamená, že jste si to právě vymyslel, nebo dokážete uvést aspoň jeden konkrétní případ?
Na doručení do datové schránky nezáleží, dokument je elektronicky podepsaný a opatřený časovým razítkem. I.CA i PostSignum vyměňují certifikáty časových autorit dva až tři roky před koncem jejich platnosti, nezdá se mi pravděpodobné, že by někdo měl zprávu z datových schránek a poprvé jí otevřel až po třech letech.
Dokument uložený v bankovním trezoru není zrovna levná záležitost, a riziko ztráty je pořád podstatně větší, než riziko ztráty elektronického dokumentu uloženého na několika místech a opatřeného archivním časovým razítkem.
Obávám se, že smazat HDD s jakýmikoli soubory je přinejmenším srovnatelně snadné. A zhavarovaný disk, který klekl naprosto bez jakékoli výstrahy do totální nefunkčnosti jsem od té doby, co pracuji s PC, viděl dvakrát uvnitř PC a k tomu ještě jeden přenosný (a asi třikrát disk, který decentně narůstajícím počtem chyb při čtení naznačoval, že už by chtěl do křemíkového nebe).
O tom vašem „problému“ jsem psal. Jeho pravděpodobnost je o několik řádů menší, než že přijdete o originál listinného dokumentu. Já s vámi souhlasím, že technologie elektronického podpisu není ideální – ostatně jako všechny technologie. Což ale vůbec nevadí, podstatné je to, že je řádově lepší, než vlastnoruční podpis na papír (který je zabezpečený prakticky jenom tím, že ve slušné společnosti se podpisy prostě nefalšují).
Velké množství rodin má v knihovně knížky z první republiky nebo dokonce z Rakousko-Uherska (a některé dokonce tištěné na mizerném papíře, na jakém dokumenty nebývají) a bez jakékoli zvláštní péče, a jsou v dobrém stavu.
Která rodina má rozhodnutí úřadů tištěná offsetem na papíru z první republiky nebo Rakousko-Uherska? Řekl bych, že žádná. Že je mají vytištěné laserovou tiskárnou, v lepším případě inkoustem, na chemicky běleném papíře (který je z hlediska trvanlivosti mnohem horší, než ten váš „nekvalitní“ rakousko-uherský). Až budete chtít argumentovat trvanlivostí dokumentů, nehledejte v knihovně sto let staré knihy, ale hledejte ve svém domácím archivu výtisky laserových a inkoustových tiskáren z devadesátých let.
Jenže ta časem propadnou také. Je to celé založeno na výpočetním algoritmu, který z principu věci není schopen zajistit trvalou platnost dokumentu, tedy to, co má rukou a inkoustem (a třeba i husím brkem) popsaný kus papíru. Čímž nechci tvrdit, že by bylo lépe se vrátit k tomuhle, ale není možné lidem vnucovat něco, co je ještě horší, a vydávat to za pokorok.
Problém je, že ta TSA může zhavarovat, nebo být zrušena, nebo něco podobného a jste v průšvihu bez platných dokumentů.
Prostě "archivní časové razítko" je jen varianta elektronického podpisu. Tedy něčeho, co bylo svou podstatou (na úrovni základních matematických algoritmů, na nichž to stojí) na jednorázové, nebo velmi krátkodobé použití.
Navíc se může teoreticky stát, že dojde k nějakému pokroku v matematice a bude možné predikovat (nikoli zpětně ověřovat) prvočísla až do nekonečna (jakési náznaky na tomto poli jsou) a celý tento algoritmus padne na úrovni svých matematických základů.
"Znásilňování" tohoto procesu k trvalému ukládání dokumentů je na úrovni kopání tunelu ukradenou lžící. Jistěže to může jít (pokud věříme panu Dumasovi), ale krumpáč a lopata jsou prostě lepší (o sbíječce ani nemluvě). A problém je v tom, že DS (a ti, kdo za nimi stojí) nám dávají jen tu lžíci, abychom si hráli na hraběte Monte Christa, a překáží nám v opatření si té sbíječky.
"Vytěžování" propadlých dokumentů bude jednou docela lukrativní byznis.
Problém spočívá v tom, že ruční podpis je "nevyčerpatelný", protože dosud nejsou do detailů promrskány všechny aspekty, jak ho zkoumat (a v dohledné době nebudou). Budu-li chtít, tak dokument podepíšu inkoustem se směsí houbových spor (vážně se to navrhovalo za první republiky), se kterým si mohou hrát vědecké týmy celá desetiletí než přijdou na to, jak ho spolehlivě zfalšovat.
Elektronický podpis se po poměrně krátké době vyčerpá a podepsaný dokument se stane hromádkou jedniček a nul, kterou mohl vytvořit skoro kdokoli.
Přineste mi k ověření papírový dokument podepsaný jakýmkoliv inkoustem, stačí mi zapalovač za pět korun a máte po důkazu. A zvládnu s ním takových dokumentů vyřídit stovky.
Ano, z elektronického podpisu se může stát hromádka jedniček a nul, ale udělat z podpisu na papíře hromádku popela je pořád tak nějak snazší.