Snad všichni dobře vědí, že Vltava je česká řeka. Píše se o ní v mnoha pověstech, pohádkách, bájích a kronikách… Vltava je ale také název jednoho z prvních virtuálních knihkupectví na českém Internetu. O této „knižní“ Vltavě však zatím oslavné báje či pověsti nekolují. Proč tomu tak je, píše Daniel Rejchrt.
Má první zkušenost s Vltavou byla několik dní po jejím spuštění a byl jsem okouzlen. Kam se hrabou všechna ta „kamenná“ knihkupectví. Zde stačí napsat název hledané knihy či jméno autorovo a vše je pěkně nalezeno – i s doplňujícími informacemi o díle. První dojem z Vltavy byl více než dobrý.
Podruhé jsem Vltavu navštívil už nikoli ze zvědavosti – potřeboval jsem totiž knihu Charlese Bukowského. Tato kniha nebyla v žádném „kamenném“ obchodě k dostání a tudíž jsem použil Vltavu. Knihu jsem skutečně za pár minul vyhledal a objednal a do uplynutí čtrnácti dnů mi byla doručena.
V pořadí druhá návštěva Vltavy proběhla počátkem prosince minulého roku. Objednal jsem si tentokráte tři knihy – o Vánocích bude dostatek volného času, ať je co číst. Čas vánoční se ovšem kvapem blížil a knihy nikde. Naštěstí zásilka knih dorazila – se spožděním – několik dní před Štědrým dnem.
Další zkušenost je z ledna letošního roku. Opět jsem si chtěl zakoupit nějaké knihy. Dříve oblíbená knihkupectví jsem již neobcházel, přímo jsem se připojil k Internetu a navštívil stránky Vltavy. Potřebné knihy jsem bez obtíží našel a objednal. Následovalo čekání. Čekal jsem týden, čtrnáct dní, tři týdny a nakonec uplynul měsíc. V polovině února jsem čekání nevydržel a zaslal jsem do Vltavy e-mail. Prostřednictvím dopisu jsem se tázal, zdali vůbec knihy přijdou a pokud ano, tak kdy. Odpověď jsem nikdy nedostal a čas běžel. Později jsem zaslal další email, ale protože byl rovněž bez odezvy, smířil jsem se se skutečností, že knihy nedostanu. Došlo tedy na „kamenná“ knihkupectví – tentokráte Vltava zklamala.
Snad už bych se s Vltavou nikdy nesetkal, nebýt jednoho z mých kamarádů, který sháně nějaké knihy francouzského autora deSade. Knížky nebyly nikde k dostání a on je nutně potřeboval ke studiu. Poradil jsem mu tedy Vltavu – tam knihy samozřejmě měli. Domluvili jsme se a já jsem mu zboží objednal přes svůj účet. Kamaráda jsem varoval, že knihy možná nepřijdou, ale nedalo se nic ztratit. Buď budou, nebo nebudou. Cena této dodávky byla předem stanovena na 220 korun. A vida, po čtrnácti dnech mi přišla doručenka, že si mám na poště vyzvednout balík. Balík v hodnotě 180 korun – že by sleva? Neměl jsem z toho dobrý dojem. Když jsem však spatřil balíček s nápisem Computer Press, mé obavy opadly. Nedokážete si ale představit, jaké bylo mé překvapení, když jsem balík otevřel. Namísto knih pro kamaráda jsem z něho vytáhl knihu, kterou jsem si objednal v lednu (počátkem května!!). Druhé překvapení se konalo o několik dnů později, kdy mi přišel další balíček – tentokráte v hodnotě 150 korun. Tuto doručenku jsem však raději nepřijal.
Připočítám-li k tomu všemu, že jsem své knihy objednal v jedné zásilce, pomalu jsem se začal smiřovat se skutečností, že knihy pro mého kamaráda nikdy nepřijdou. Nakonec dorazily. Byly doručeny měsíc po objednání. A závěr? Smíšené dojmy. Všechny knihy přišly – to je skutečnost. Jen mi neustále nejde do hlavy, proč muselo vyřízení jedné objednávky trvat pět měsíců.
Tento článek je bohužel jen jedním z mnoha. Potíže s doručováním knih má elektronický obchod Vltava totiž téměř nepřetržitě. Viz. článek Patálie s e-byznysem v časopise Reflex. (pozn. edit.)
ČLÁNKY DO MAILU