Z hlediska formátu HTML to nejde rozlišit. Webový server dostane požadavek a poskytne data. Zda si uživatel ta data jen přečte v prohlížeči nebo si je někam uloží už server neví a nemůže vědět. Mohou být určité náznaky třeba když nějaký uživatel postupně prochází všechny stránky určitého webu může se jednat o robota, ale může to být skutečný uživatel který ten web prostě jen systematicky prochází.
Doporučuji vám nastudovat si základy autorského práva, když o tom chcete diskutovat.
Když z webového serveru stáhnete nějaká data, vytvoříte jejich kopii – je úplně jedno, zda to zobrazuje webový prohlížeč, stahuje robot nebo cokoli jiného. Že je ta kopie dočasná je úplně jedno. Je to prostě kopie podle autorského zákona a musíte k tomu mít licenci nebo zákonné zmocnění. Pokud z té dočasné kopie uděláte následně trvalou kopii, je to zase další užití, které vyžaduje oprávnění.
Čtení není užití dle autorského zákona.
K prohlizeni internetu potrebuju licenci na vsechno, co se mi zobrazi?
Když píšu „licenci nebo zákonné zmocnění“, myslím tím „licenci nebo zákonné zmocnění“. A ano, když prohlížíte internet, kopírujete autorská díla, takže k tomu potřebujete licenci nebo zákonné zmocnění – a v tomto případě se to vykládá tak, že máte zmocnění ze zákona.
Tak jsem dalsi dotazy na zaklade vasi rady smeroval na AI, coz mi potvrdilo, ze mluvite v sifrach:
Právě že v termínech oboru to nesedí. § 30 odst. 1 výslovně říká, že za užití díla se užití pro osobní potřebu fyzické osoby nepovažuje. Volné užití tedy není 'zmocnění k užití' – je to zákonná fikce, že o užití vůbec nejde, takže není k čemu zmocňovat. Proto ho doktrína řadí mezi výjimky z rozsahu práva a odlišuje od zákonných licencí (§ 31 a násl., § 38a), kde o užití jde a zákon ho jen dovoluje. A ani ty nezakládají uživateli subjektivní právo – jen prostor, kde autor nemůže nic vymáhat. Hezky to ukazuje DRM: výjimku pro osobní potřebu vám technická ochrana může fakticky znemožnit a žádného 'zmocnění' se nedomůžete (§ 43).
- Claude Fable
Zákonná fikce, že o užití vůbec nejde, vám umožní s tím dílem nakládat způsobem, který by jinak byl z hlediska zákona považován za užití.
Zákonná zmocnění jsou třeba v § 12, § 28, § 30 (ten jediný jste vy zmínil), § 31 – § 39d. Proto jsem záměrně nepsal bolná užití, protože těch způsobů, jak ze zákona získat právo dílo užít a nebo je zákonem stanoveno, že se to nepovažuje za užití díla, je víc.
Odpověď od AI obsahuje „zmocnění k užití“, což je termín, který já jsem nikdy nepoužil. Možná jste ho použil vy ve svém dotazu. V šifrách nemluvím – spíš to vypadá, že vy nepozorně čtete. Což jste dokázal hned ve svém prvním komentáři.
Jenže tady jde spíš o to, že někdo si plakát vyfotí, trochu přeorganizuje a prodává jako svůj plakát. Taky jsem pro vlastní potřebu stahoval různá data, ale jiná věc je to dál šířit a prodávat bez nějakého souhlasu vlastníka původních dat. Divím se, že to není automaticky nelegální.
Na druhou stranu, pro ty původní vlastníky dat to může být i příležitost. Ta žádaná data zveřejňovat přes rozumné API a třeba si za to taky něco účtovat. Stejně jim to někdo vykrade, ale alespoň by z toho něco měli.
Máme autorský zákon, ten tento problém řeší. Ovšem aby jste porušil autorský zákon nemusíte plakát vůbec fotit, stačí když vytvoříte ten samý jen trochu pozměněný. Ergo kladívko není problém v tom focení ale v uveřejnění díla nesoucí znaky díla jiného autora. Jak jste to dílo vytvořil není podstatné, můžete to klidně namalovat pastelkama. A malování pastelkama určitě nechcete trestně postihovat, že ne? ;-)