Vlákno názorů k článku „Vy lokaji zadavatelů hlasitých televizních reklam!“ od ivovi - Treba ve Velke Britanii musi dat reklamy automaticky...

Bylo by potřeba i méně než 50%, 80% nejsou ani 3dB, to teprve ucho začíná rozlišovat. Ale tomu se právě reklamky brání, protože si doteď myslí, že čím větší řev, tím lepší reklama. Problém je, že to nejde stanovit takto obecně, protože ne každá reklama je přeřvaná. Mezi tvůrci jsou myslící i nemyslící jedinci :-)

Jsem rád, že stu objevil názor někoho, kdo tomu rozumí.
Jsem v tomhle jen amatér, ale zajímalo by mě, proč by reklamy, vzhledem k té popsané "hutnosti" zvuku, nemohly být omezeny na 80 % zvukového rozsahu (zjednodušeně řečeno znormalizovány na 80 %) a otatní pořady, s větší dynamikou zvuku, někam blízko 100 %?
Samozřejmě lze statisticky spočítat i další údaje, které by lépe vypovídaly o charakteristice hlasitosti zvuku, tak aby se netvořily takové extrémní rozdíly.

Takovéto technické požadavky jsou standard u všech TV a s normálním studiovým vybavením s jejich splněním není žádný problém. Jsou to zároveň parametry, které lze na odbavovacím pracovišti snadno zkontrolovat. A proto nejsou parametry okolo zvuku specifikovány dokonaleji. Běžný VU metr ukáže průměrnou a špičkovou hodnotu signálu. Ty ale o hlasitosti ještě nevypovídají vše. O té vypovídá takzvaná energetická hodnota signálu.
Budu-li mít tři signály - 1kHz test, hudbu a mluvené slovo, tak všechny musím nastavit tak, aby jejich špičková hodnota nepřesáhla definovanou mez - jinak by došlo k přebuzení a slyšitelnému zkreslení. Tím splním technické požadavky (a toto také v podstatě měřila RRTV, když kontrolovala úroveň modulace zvukové nosné v analogu). Ovšem pro lidské ucho bude nejhlasitější ten 1kHz, o něco slabší bude hudba a nejslabší mluvené slovo. Takové nastavení se používalo dříve, lidi si občas stěžovali, že hudba je silnější než řeč a slušný zvukař to podle ucha uměl vyrovnat.
Problém nastal od 90. let, kdy se začaly masově používat zvukové kompresory. Ty uměle zvyšují energetickou hodnotu signálu tak, že maximalizují hlasitost. Na VUmetru je signál pořád v normě, ale pro ucho je nepřirozeně hlasitý - je potlačena přirozená dynamika signálu. Když si takový signál nahrajete a podíváte se v nějakém editoru na jeho průběh, tak uvidíte, že jeho obálka je celou dobu na maximu.
TV si to jako technický požadavek budou moct dát až ve chvíli, kdy dojde na shodě o způsobech měření hlasitosti - třeba na základě doporučení EBU. Bohužel na to není dostatečný tlak, protože i samotné TV zneužívají takovéto úpravy zvuku ve svých selfech, upoutávkách a předělech.
Zavedení automatického vyrovnávání úrovně ať už na výstupu TV stanice nebo interně v televizoru má jednu nevýhodu - ovlivňuje dynamiku zvuku. V rámci boje proti přeřvaným reklamám se pak ničí zvuková věrnost třeba při sledování filmu. Ideálním řešením by samozřejmě bylo přesvědčit tvůrce reklam, aby to se zvukovou kompresí nepřeháněli. To je ale těžký boj, když si myslí, že čím hlasitější, tím lepší. Stejně pitomý názor mají totiž i zvukaři při masteringu CD - pro zajímavost doporučuji porovnat v editoru CD z 80. let s nějakým současným.

V souvislosti s autorskými právy na reklamní spoty jsem si vzpomněl na požadavky televize, když jsme v minulosti vyráběli spot k volbám, který byl určen do vysílání na kampaň v televizi. Česká televize k tomu vydala docela dlouhý seznam požadavků na kvalitu spotu: délka nesměla přesáhnout danou stopáž, barevné vyvážení (musel být na začátku nahrán testovací monoskop), a další včetně audiostop a jejich úroveň v dB , spot musel být dodán na předepsaném nosiči a nesměl být urážlivý, nebo xenofobní apod.
Proč tedy v požadavcích pro zadavatele reklam není tento technický audio problém specifikován dokonaleji. Televizní technici a zvukoví mistři by pak se zařazením do vysílání neměli již téměř žádnou práci a zákon o hlasitosti reklam by byl zbytečný. Navíc opravdu pro některé diváky může být hlasitá reklama nebezpečná, jak potvrzují lékaři.
Ještě poznámku k e Studiu 6 vysílaného dne 7.3.2012 v 6,50hod. Také mne překvapila reakce některých diváků, která pramenila z nepochopení probírané problematiky což je v dnešním článku myslím dostatečně vysvětleno (spletli si kritiku návrhu špatného zákona s přáním hlasité reklamy zachovat). Pokud si kritici vyhledají záznam tohoto pořadu, dospějí k tomu, že naopak pan Potůček byl zásadně proti hlasité reklamě, ale nebyl pro špatný zákon.
Doufám, že se tento problém vyřeší ke spokojenosti diváků, protože diváci hlasité reklamy svým dálkovým ovládáním téměř vždy ztišují (pokud neodejdou od televize) a zadavatel z toho pak nic stejně nemá.
Přeji hezký den