Přesně tohle jsem se snažil říct i ve středu ráno ve Studiu 6 v České televizi. Bylo to tedy pekelně brzy ráno, nepamatuji se, že bych někdy poskytoval nějaké televizi nebo rádiu rozhovor v 6:50, navíc přes telemost z krajského studia v Pardubicích. Téma hlasité reklamy v televizi je ale asi natolik palčivé, že než jsem stačil dojít zpátky domů, přistály mi v poště hned čtyři rozhořčené divácké e-maily. První dokonce už v 6:58 ráno.
Obsah všech čtyř zpráv se dá shrnout do jediné věty: Člověče, co jste to v té televizi plácal?
A když bych použil vět víc, vyplynulo z nich, že mě dotyční diváci považují za horlivého zastánce hlasitých reklam, který hledá důvody, proč nelze řvoucí spoty v televizích zrušit. Jenže to není pravda. Rozhovor ve Studiu 6 se skutečně týkal chystaného zákazu hlasité televizní reklamy, ale celý se točil okolo poslaneckého návrhu novely vysílacího zákona, která ji chce zakázat a jež je podle mého soudu nedokonalá, až nebezpečná.
Poslanci v návrhu mluví o zachování „stejné zvukové intenzity“ u reklam i ostatního programu televizí, přitom správně by mělo jít o stejnou „úroveň zvukové hladiny“. Správné názvosloví je v tomto případě velmi důležité, protože prováděcí vyhláška, která má na novelu navazovat, má určit, jakým způsobem se bude měřit, zda jsou televizní reklamy „hlasitější“ než zbytek programu, či nikoli. Abych se přiznal, nejsem technik ani fyzik a nevím, jak se měří úroveň zvukové hladiny, ani zda jde měřit zvuková intenzita. Tuším ale, že pokud by poslanci v novele vyžadovali měření něčeho, na čem se onen rozdíl „hlasitosti“ reklam a televizních pořadů nepozná, mohl by to být problém.
V rozhovoru jsme také narazili na otázku autorských práv zadavatelů reklam. Televize samy od sebe nemohou měnit reklamní spoty, jejichž odvysílání si u nich inzerenti zaplatili. A změna zvukové složky by byla jasným zásahem do autorského díla. Jistě, dá se to řešit lepšími smlouvami televizí s reklamními zadavateli (jasnější definicí technických parametrů reklamních spotů), ale na to zmíněný poslanecký návrh novely vysílacího zákona vůbec nepamatuje. Vypadá spíš jako narychlo spíchnutý dokument, kterým se politici chtějí zavděčit masám voličů, jimž hlučné reklamy v televizi vadí, aniž by si ale dali tu práci a připravili ho důkladně.
Místo toho vznikla novela, která by v nynější podobě přinesla více škody než užitku. Autoři novely se odvolávají na příklady ze zahraničí, kde podobný zákaz hlasité televizní reklamy už funguje. Ano, zavedli ho na Slovensku, v Polsku a Rusku. Chystají se ho zavést ve Spojených státech a Kanadě, ale tam ještě tento zákon neplatí. Nikde jinde na světě problém hlasitých televizních reklam zákonem neřeší, problém vyřešil sám trh, samoregulace provozovatelů televizního vysílání a konkurenční boj. Těžko říct, zda by k tomu u nás došlo také „samospádem“, ale vnímaví diváci si už mohli všimnout, že třeba Nova posledních pár dní reklamy ztišila.
Když jsme se na DigiZone.cz před třemi lety hlasitou reklamou v televizi podrobně zabývali (mimochodem to bylo mnohem dříve, než tohle téma uchopili poslanci a různé veřejné iniciativy), Česká televize už měla reklamy stejně hlasité jako zbytek programu, protože úroveň zvukové hladiny svého vlastního vysílání uzpůsobila úrovni televizních reklam. I to je řešení, byť poněkud krkolomné.
Jak by se měl řešit problém hlasitých reklam v televizi?
