Z tisíců týmů až mezi deset nejlepších. Češi vyvíjejí mozek dronů, které si za letu bez řady technologií staví mapu světa kolem sebe

Remānguys
Autor: Remānguys
Stejný dron pro každého, jediná kamera na něm, žádné GPS, lidar a už vůbec ne lidský pilot. Češi se dostali mezi deset nejlepších v závodě, kde rozhoduje kvalita autonomního softwaru. A trocha strategie.

Když v Kalifornii Štěpán Kaiser, Jan Sechovec a jeho syn Jan Sechovec položili na start dron, poodstoupili. Ve chvíli, kdy odstartoval, mohli už jen zadržet dech a přihlížet. Stroj měli stejný jako všichni ostatní. Rozdíl byl v tom, jaký měl nahraný software, poklad každého z týmů.

A pak ve strategii. Cílem bylo proletět rozestavěné branky, u nichž nikdo předem nevěděl, kde přesně budou. Dron se musel pohybovat sám. A ideálně předstihnout všechny ostatní. Někdo spoléhal na to, že co nejrychleji dráhu proletí, děj se co děj. „Naši kamarádi z kazašského týmu to pojali skutečně po kazašsku, řekl bych. Dali dron na start, odpočítali Tri, dva, adin, zmáčkli páčku, dron se rozletěl a maximální možnou rychlostí trefil první branku v rámku. Naboural do ní a roztřískal se. Ale vypadalo to velmi efektně. Fakt to bylo rychlé,“ směje se Jan Sechovec, spoluzakladatel společnosti Remānguys. Jeho šestnáctiletý syn se stal v průběhu příprav na soutěž plnohodnotným členem týmu jako dronový pilot a programátor.

Kaiser (CEO) a Sechovec (CTO) hovoří o soutěži AI Grand Prix, kam se přihlásilo tři tisíce soutěžních týmů. Virtuální kvalifikací o dvou kolech jich prošlo do kalifornského semifinále patnáct. Tam skončili Remānguys devátí. Čímž se dostali mezi deset týmů postupujících do finále v Ohiu, které se koná za necelý měsíc. Na pěkné umístění v něm si český tým věří.

S touhle rychlostí pokroku už jsem se nevydržel jen dívat, říká investor, který znovu založil startup. Má překonat omezení lidského bádání Přečtěte si také:

S touhle rychlostí pokroku už jsem se nevydržel jen dívat, říká investor, který znovu založil startup. Má překonat omezení lidského bádání

AI Grand Prix je mezinárodní technická výzva, v níž se porovnává, jak dobře dokážou týmy napsat software pro autonomní řízení dronu, za podmínek, které jim nedovolují výsledek zachraňovat lepším hardwarem nebo šikovnějším pilotem. „Každý má k dispozici stejný dron. Není šance na něm cokoliv měnit,“ říká Kaiser. Dron se musí zorientovat, najít branky, sám si naplánovat trasu, proletět brankami, a to ideálně rychleji než všichni ostatní.

Soutěž založil americký obranný technologický koncern Anduril, firma zaměřená na autonomní systémy, senzory a bezpilotní prostředky. Založil ji v roce 2017 Palmer Luckey, známý také jako zakladatel výrobce virtuálních brýlí Oculus VR. Anduril patří k nejvýraznějším technologickým hráčům v americkém obranném průmyslu, firma získala zajímavé zakázky pro americké letectvo a v červnu 2025 byla v investičním kole oceněna na 30,5 miliardy dolarů. Soutěž vymyslel právě Luckey. A pro Anduril je klání také místo, kde vyhledávat technické talenty.

Sestavená mapa z dronu Remānguys

Autor: Remānguys

Prize pool pro nejlepší týmy je 500 tisíc dolarů (přes 11 milionů korun) a ten vítězný, případně jeho část, pokud budou dané osoby splňovat všechny náležitosti, dostane nabídku pracovat pro Anduril. 

Remānguys přiznávají, že let jejich dronu by se v semifinále jen těžko dal pozorovat jako pohyb opravdu závodního stroje. Chtěli mít jistotu. Stroj si branky hledal postupně, nejprve jednu rozeznal, navedl se k ní, opatrně proletěl, pak teprve hledal další. „Jako když vám robotický vysavač jezdí po bytě,“ přirovnává Kaiser.

Každý tým měl k dispozici čtyři drony a pokud je všechny vyřadil z provozu, v soutěži končil. Podobně jako ostatní, český tým taky nějaký ten dron rozbil. „Ze čtyř koptér nám zbývají dvě. Ale máme spoustu náhradních dílů,“ vysvětluje Sechovec. Z těch si celý nový stroj podle pravidel postavit nesmějí. Můžou ale využít části do těch funkčních. 

Nejlepší by bylo lidi vynechat

Remānguys založili Štěpán Kaiser a Jan Sechovec, kteří se potkali v práci. Zabývali se gamingem a konkrétně steramingem videa na velké vzdálenosti s krátkou latencí. Řešili, na jakých číslech takové zpoždění držet, aby herní zážitek byl nerozpoznatelný s tím, kdy uživatel hraje hru u vlastního zařízení.

Měřením došli k tomu, že je potřeba latenci držet pod 30 milisekundami. Ale úvahy je zavedly k tomu, že podobně to musejí mít třeba také piloti dronů na frontě. Ti navíc potřebují být v dosahu rádiového spojení s drony. A danou myšlenku rozšířili na to, že úplně nejlepší by bylo, kdyby tito lidé na frontě nebyli vůbec. S tím by opravdu nízká latence mohla pomoci. Streaming může obraz a řídící signály s nízkou latencí přenést tisíce kilometrů daleko.

Pak ale šli ještě o krok dál a začali přemýšlet nad tím, že opravdu nejlepší by bylo postavit pilota úplně mimo rovnici. Operátorů dronů je beztak nedostatek a dlouho se trénují.

Sám rozhoduje, kam poletí, a ještě si u toho kreslí mapu. Podívejte, jak se vyzná český dron, na který stačí promluvit Přečtěte si také:

Sám rozhoduje, kam poletí, a ještě si u toho kreslí mapu. Podívejte, jak se vyzná český dron, na který stačí promluvit

Na takový účel jsou zas potřeba další technologie: nahradit GPS i rádiové spojení, nechat dron létat autonomně a tedy naučit ho v lidských pojmech vidět a orientovat se v prostoru. Což znamená, že je třeba aplikovat mechanismy strojového učení a umělé inteligence pro zpracování obrazu. 

Remānguys založili Štěpán Kaiser a Jan Sechovec v Tallinnu v dubnu 2025 jako firmu, která vytváří autonomní software pro řízení bezpilotních dronů. Tým tvoří od začátku dosud tito dva spoluzakladatelé, Jan Sechovec mladší tým rozšiřuje konkrétně na soutěž AI Grand Prix.

Sechovec starší strávil dvacet let v armádě a v NATO a dlouhodobě se věnoval i VPV dronům. Dobře ví, jak náročné je ovládat stroj pouze podle obrazu z kamery. Autonomní dron musí z obrazu odhadnout, kde se nachází, co má před sebou a jak se k cíli dostat. V tomto případě i v situaci, kdy nemůže využít GPS. 

Software Remānguys dokáže z obrazu jediné kamery postupně sestavovat trojrozměrnou mapu okolí a odhadovat polohu stroje. V září 2025 firma vyhrála Defense Hack Day v Talinnu a zakladatelé se náhodně dozvěděli o americké soutěži. „Přišlo nám to pro nás asi nejzajímavější místo, kde testovat naši autonomii v dronech v možná nejextrémnějším případě,“ říká Kaiser. Partnerem pro finále se stalo CSG Excalibur International.

Tisíckrát za sekundu

Fyzická kvalifikace se konala v uzavřeném vnitřním prostoru Andurilu v kalifornské Costa Mesa. Týmy měly osm dní na to, aby své algoritmy vyzkoušely na skutečném stroji. Soutěžilo se na stejné trati a v individuálních časových pokusech. Cílem bylo proletět dvě kola a deset branek o 1,5 × 1,5 metru. Rozhodovala rychlost i to, kolik branek dron skutečně zvládl. Dva nejlepší týmy proletěly dvě kola v čase přes minutu. Ostatní se přes celou trať nedostaly.

Soutěžící létají na standardizovaných dronech Neros Archer, do nichž je integrován modul DCL AI Vector Module. Dron má k dispozici jednu kameru, akcelerometr a gyroskop, ale ne GPS či lidar. 

„Z počítače dostáváme tisíckrát za sekundu šest důležitých parametrů,“ popisuje Sechovec. Jde o údaje o zrychlení ve třech osách a rychlosti otáčení dronu, k nimž přibývají otáčky čtyř motorů. Kamera podle něj dodává obraz až 90krát za sekundu. Algoritmus z něj rozpoznává branky a jejich osm rohů, tedy čtyři vnitřní a čtyři vnější. Díky jejich velikosti a poloze v obraze dokáže odhadnout vzdálenost a natočení branky vůči dronu.

Evropa sype desítky miliard do obranných startupů. Do Česka letos nešla ani koruna Přečtěte si také:

Evropa sype desítky miliard do obranných startupů. Do Česka letos nešla ani koruna

Senzorová data a obraz pak systém spojuje do odhadu vlastního stavu stroje: kde se nachází, jakou má rychlost a jak je natočený. Informace vstupují do neuronové sítě, která rozhoduje o dalším pohybu. Podle Sechovce má jejich síť devět vrstev a na výstupu čtyři hodnoty pro řízení motorů. V ukázce z kalifornského závodu firma uvádí, že se orientace kamery od údajů řídicí jednotky lišila o méně než 1,6 stupně.

Remānguys vyvinuli vlastní simulátor, v němž mohou podle zakladatelů současně simulovat 4096 virtuálních instancí dronu. Ty opakovaně zkoušejí průlet tratí a generují data pro trénování řídicího algoritmu. Úspěšná strategie vyžaduje stovky milionů až miliardy letových iterací. K tomu je potřeba značný výpočetní výkon.

Přenos ze simulace do skutečného stroje je velmi těžkým úkolem autonomního řízení. Virtuální model nemusí přesně odpovídat tomu, jak reagují skutečné motory, jak se mění chování stroje při vybíjení baterie, co vlastně udělá tíha baterie i drobné rozdíly podle toho, jak přesně je ve stroji uložená, protože i to může měnit těžiště. Právě proto tým využívá záznamy z kalifornských letů a snaží se podle nich simulátor co nejlépe kalibrovat.

Tým se snaží data v rámci simulovaných letů „zašumět“, vytvořit pro stroj hůře čitelná data, aby se software nenaučil reagovat pouze na ideální variantu letu, ale dokázal se rozhodovat i v méně předvídatelných situacích. 

Zdroj: Youtube.com

Finále se odehraje v areálu Arsenal-1 v Ohiu, který Anduril buduje jako rozsáhlé výrobní centrum pro autonomní zbraňové systémy, drony a další obranné technologie, s přímým napojením na mezinárodní letiště. 

Sechovec popisuje, že počítače a grafické procesory teď nepřetržitě hledají rychlejší manévry a úspory v řádu milisekund. Některé z nich by podle něj lidský pilot nezvládl: dron může například začít zatáčet ještě před průletem brankou, vletět do ní pozadu a následně se otočit tak, aby z další branky vyletěl naplno. Ve finále už Remānguys nechtějí používat pomalejší sekvenční navigaci. A tak zatímco nejrychlejší kola v semifinále trvala vyšší desítky vteřin, Remānguys se teď podle svého popisu umějí dostat na zlomek. Jenže v simulátoru.

„Ale věříme si. Máme totiž z letů, které jsme absolvovali, hromadu dat. Spoustu zaznamenaného obrazu a takzvaných black boxů, což je ve vysoké frekvenci zaznamenané kompletní chování dronu. Je to stejné jako černá skříňka v letadle. A v těch datech je pochopitelně zlato, protože pokud je dobře zpracujete, jste schopni odvodit poměrně dobře dynamiku reálného dronu,“ vysvětluje Sechovec. 

„Je to teď výrazně jiná dynamika práce než před semifinále, kdy jsme měli velmi základní údaje o tom, jak bude dron vypadat a jak přibližně bude vypadat trať. Teď se dá čas využít velmi efektivně,“ doplňuje Kaiser. 

A jak moc že si věří? „Na první pozici, samozřejmě,“ smějí se.

Mysleli, že tvoří službu pro lidi. Jenže firmy už musejí tvořit pro AI, s níž se nedá domluvit Přečtěte si také:

Mysleli, že tvoří službu pro lidi. Jenže firmy už musejí tvořit pro AI, s níž se nedá domluvit

  • Chcete mít Lupu bez bannerů?
  • Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
  • Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
  • Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?

Staňte se naším podporovatelem

Autor článku

Novinářka, která dává dohromady čísla a příběhy. Do článků se jí dlouhodobě vetřely především technologie a startupy. Pracovala pro Českou televizi, tisk i web.



Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).