Mam-li adekvatni davku svedomi a slusnosti, napisu velmi halnivy prispevek a neanonymne ho podepisu jako Filip Ekl, Petr Stanicek nebo treba Jiri Paroubek.
Mýslím, že anonymita diskuzí není hlavním problémem. Mnohem podstatnější se mi zdá to, že do internetových diskuzí může přispívat prakticky kdokoli bez ohledu na inteligenci, vychování či znalost diskutovaného. Tím se liší na příklad od tištěných médií, kam přispívají většinou pouze "profesionálové" i od debat nad pivem v hospodě, které nejsou tak naprosto veřejné, jako je právě internet.
Je znakem vyspělé společnosti, že nikdo nikoho bezdůvodně neuráží a pokud napíše názor, který je, řekněme, kontroverzní je s to si jej obhájit logickou a věcnou argumentací - a jestli se pod něj podepíše svým občanským jménem nebo přezdívkou je mi úplně jedno. Používání přezdívek zřejmě patří k image mnoha uživatelů internetu stejně jako nesmyslné pokřikování a nadávání na cokoli, s čím nesouhlasí. To je ale pouze důsledek. Ačkoli nemám psychologické vzdělání, dovolím si tvrdit, že příčinou je právě tato možnost zcela volného projevu a také jakási frustace okolím v němž se tito "teenageři" (ano, mám teď na mysli ten přenesený význam tohoto slova, v jakém ho používá Radek Hulán) pohybují. I já jsem v 16 letech měl dojem, že mě nikdo neposlouchá a tak jsem chodil s několika podobě naštvanými lidmi po ulici a nadávali jsme na všechno kolem. Tenkrát to nikomu moc nevadilo, nikdo o tom nevěděl - nebyl internet. Dnes, ten, kdo chce být slyšet, zveřejní svůj názor na internetu - a čím provokativnější ten názor je, tím víc je (zdánlivě) slyšet. Je to chování možná nežádoucí a politováníhodné, nicméně přirozené.
Internet je v mnoha ohledech bezprecedentní prostředí a je nesnadné na něj apilkovat zažitá pravidla z doby před ním (tím?).
Na závěr mého dlouhého komentáře bych ješte rád řekl něco málo těm, jenž bezzubě obhajují anonymitu jako ochranu před mstou a pronásledováním: publikuju-li svůj názor, musím být schopen si jej obhájit a dokázat ostatním, že mám pravdu pokud budu konfrontován s názorem jiným, případně uznat svou chybu. Pokud se řídím svým nejlepším vědomím a svědomím, nemusím se v právním státě bát pronásledování ani msty. Ti, kteří se místo argumentace skrývají do šedi davů, přispívají nejvíce k úpadku kultury veřejného projevu.
>standa : ne, to není vtip to je ideál ... ale docele pěkná představa, ne?
>Roj: jistě, i proto říkám, že je zcela jedno jestli se člověk skryje za přezdívku nebo použije své pravé jméno. Myslíte si, že používám své pravé jméno?
Možná není. My však v právním státě nežijeme. A teď by mě ovšem představitelé státu mohli žalovat - jaképak já mám pro takové nactiutrhačné tvrzení důkazy?
Ale bez obav, už se na věci pracuje. Jakmile nejmenovaný (další nedoložené tvrzení, dokonce spekulace) činitel vyhraje volby, dokončí tu debalkanizaci médií a internet půjde pod kontrolu taky. A vždycky se najde dost lidí, kteří to schválí, protože přece když nic špatného neříkají, tak se jim přece nemůže nic stát, a navíc tu hned bude kulturnější prostředí.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).