Musím se přiznat, že tohle mi poněkud „hlava nebere“. Především: Straszkiewicz rozhodně nebyl hacker. A ani nepotřeboval být hacker. A síť oběti nejenže nebyla zabezpečená, ale musela být zkonfigurovaná tak, aby Straszkiewicze připojila!
Představte si, že člověk X má laptop s WiFi. Zapne WiFi a jeho laptop vyšle signál „Ahoj, já jsem laptop s WiFi, máte pro mě někdo v okolí nekódované volně přístupné připojení?“ Na to se WiFi vysílač člověka Y ozve a povídá „Ahoj, ano, já poskytuji nekódované připojení k Internetu, tady ti přes DHCP posílám nastavení tvých IP adres, abys ho mohl používat.“ Takže se takhle propojí a následně člověk Y podá žalobu na člověka X, že neoprávněně používal jeho počítač. A vyhraje… Jsem sám, komu to připadá bizarní?
Odhlédněme nyní od toho, že pan Straszkiewicz prý věděl o tom, že „oběť“ si nepřeje, aby se k jejímu WiFi někdo připojoval. Připadá mi, že toto může být dost nebezpečný precedens. Mnozí normální, slušní, počítačově průměrně gramotní lidé přece doufají v existenci WiFi hotspotů, a pokud najdou nějaký, který funguje, nezabývají se tím, komu patří a jestli ho jeho provozovatel nenechal „otevřený“ omylem, nebo díky vlastní neznalosti. Spousta lidí se tím ostatně ani zabývat nemůže, protože neví, jak to zjistit.
Jinými slovy: Je v pořádku, když je někdo trestán za to, že jeho počítač byl nějak defaultně nakonfigurován a nějak spolupracoval s defaultně nakonfigurovaným počítačem někoho jiného?
ČLÁNKY DO MAILU