Hlavní navigace

Zpět na tržiště

6. 12. 2000
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Jestliže si část veřejnosti pod pojmem e-commerce představuje možnost nákupu na Internetu, pak daleko větším katalyzátorem změn ekonomiky je oblast obchodování mezi firmami. Ne náhodou proto do oblasti vytváření B2B marketplace, směřuje celá řada aktivit, a to jak od subjektů nově zrozených, tak ze strany globálních korporací.

Dnes se pustím do poněkud nudnějšího tématu – alespoň pro širší vrstvy veřejnosti – které se ovšem v důsledku dotýká širších změn v chování firem způsobených internetovými technologiemi. Největší disputace se v ekonomickém světě vedou o důsledky koncentrace nákupních a prodejních procesů do jednoho bodu, zejména na základě koncentrace vertikálních trhů. Na jedné straně dojde zcela určitě k otevření nových trhů, zejména pro menší dynamické firmy, na straně druhé se zvýší tlak ze strany největších odběratelů na dodací podmínky, cenu nevyjímaje. Nejmarkantnějším příkladem je vytváření nákupních aliancí mezi několika výrobci aut, které směřují především ke zjednodušení části procesů, respektive k jejich provázání s procesy interními a k rychlejší schopnosti reakce, možnosti snižování skladových zásob a obecně ke zvýšení produktivity výrobců. (Potažmo i dodavatelů díky tlakům, které budou nové systémy na ně vytvářet.)

Prosté tržiště je jen začátek

Výchozí úvahou při vytváření mezipodnikových obchodních systémů je odstranění komunikačních bariér mezi dodavateli a odběrateli, které vznikají zejména díky časovému stresu, ale také vysokému informačnímu hluku, kterému je každý z nás vystaven. V některých případech i díky geografické vzdálenosti. Kvůli koncentraci určitého typu dodavatelů a odběratelů na jedno „virtuální“ místo se snižuje nutnost komplikované komunikace, nejen díky různé struktuře informací od jednotlivých účastníků obchodu, ale také často pro problémy s jejich dostupností.

Kvůli tomu přináší virtuální podnikové tržiště prospěch nejen odběratelům v podobě výběru zboží od velkého počtu dodavatelů, což u některých komodit bude klást ještě větší tlak na cenu než dosud, ale dodavatelům se otevírá možnost rychlého oslovování a komunikace s velkým počtem zákazníků, a co více – zkrácení a zjednodušení celého prodejního cyklu.

Samozřejmě, že pro dodavatele bude vznikat ještě větší tlak na vytváření konkurenčních výhod, ať už v podobě tvorby specifických produktů nebo nových přidaných služeb, neboť prosté dodání zboží, které je komoditního charakteru, nebude zakládat příliš šancí na dlouhodobý úspěch na trhu. Navíc je nutné si uvědomit, že jestliže na jedné straně dojde ke zjednodušení a zeštíhlení některých marketingových procesů, na straně druhé účast v elektronických tržištích zakládá vysoké nároky na dynamiku procesů jiných. Lakonicky řečeno, není možné např. změnu ceny nebo produktového portfolia oznamovat dny a týdny poté, co k ní dojde.

Klíčovým faktorem je propojování systémů

Pro celou řadu zejména středních firem, ať už na straně dodavatelů nebo odběratelů, se jeví jako finální bod zpřístupnění jakéhosi systému na Internetu (nákupčím na straně jedné a prodejcům na straně druhé), který bude koncentrovat dostupné informace a jejich tok. Ti díky sofistikovaným aplikacím mají poté možnost daleko jednodušeji získat dané zboží. Dalším bodem je provázání s finančními a logistickými službami, kde kromě vlastního negociačního procesu účastníci transakcí jsou provozovatelem tržiště obsluhováni, respektive jeho partnery, i v návazných službách počínaje zajištěním finančních toků a konče dopravními službami nebo také servisem apod. Kvůli tomu opět dochází ke značnému zjednodušení a zrychlení nákupních a prodejních aktivit v podnikové sféře, ale také k dalšímu posílení sektoru služeb.

Skutečností zůstává, že naprosto zásadním krokem je odstranění zásadního „zpomalujícího“ článku, kterým jsou vlastní prodejci a nákupčí. Pokud totiž budeme předpokládat, že zásadní penzum informací určující nákupní chování je zejména u větších výrobních firem koncentrováno v informačním systému, pak je více než zřejmé, že klíčovým prvkem není vytvoření nového mediačního prvku mezi lidskými entitami v podobě provozovatele tržiště, ale přímé propojení informačních systémů dodavatelů a odběratelů – v některých případech s „koncentračním“ meziprvkem v podobě zmíněného provozovatele (v tomto případě již skutečně „virtuálního“) tržiště. Nicméně jeho role může být zásadně oslabena velice významným faktorem – do hry tímto vstupují dodavatelé podnikových informačních systémů.

Podniková odyssea „2050“

Pro takto zásadní posun, tedy automatizaci nákupních a prodejních procesů pro běžné komodity, zejména materiálové zásobování (ale ve skutečnosti si lze představit i automatizované zásobování kancelářskými potřebami apod.) je fatálním prvkem „dokonalý“ podnikový informační systém, jenž obsahuje potřebné informace na jejichž základě dochází k automatizované akci. Důsledkem je silná role dodavatelů podnikových systémů, kteří již před poměrně dlouhou dobou tuto příležitost ocenili a nyní jejich systémy obsahují již některé z potřebných funkcionalit pro zajištění těchto procesů.

Důsledky těchto posunů lze v tuto chvíli nastínit v některých obrysech – samozřejmě dojde ke zkrácení v některých oborech již tak velmi napjatých reakčních dob dodavatelů současně s další optimalizací zásob. Díky elektronické výměně informací se v rámci těchto procesů sníží chybovost. Samozřejmě se bude také zásadním způsobem měnit pozice prodejců i nákupčích, kteří se méně budou věnovat rutinní práce, ale o to více na ně bude kladen tlak na schopnosti strategického přístupu. A v neposlední řadě se zásadně posílí pozici dodavatelů informační infrastruktury, neboť „mission-critical“ aplikací se stane celé řetězec systémů na jehož funkci bude stát životaschopnost celé firmy.

Závěrečná ilustrace firmy „budoucnosti“

Spotřebitel si na Internetu konfiguruje vůz od významné automobilky s širokou možností výběru doplňujících prvků včetně různého rozložení palubní desky apod. Již v tuto chvíli jsou čerpány informace o dostupných prvcích, jejich ceně a době dodání nejen z informačních systémů vlastní automobilky, ale také od jejích dodavatelů podle toho, které produkty si zákazník do konfigurace přidává.

WT100

Na základě zobrazených informací o ceně a době dodání si konečně zákazník auto objednává. V tuto chvíli se objednávka již kromě vlastní sekvence výrobních příkazů rozděluje také na další objednávky dílů v dané konfiguraci, které putují ke svým dodavatelům s patřičnými informacemi o termínech dodání apod. Systém pro podporu výroby automobilky automaticky kontroluje stavy vlastních skladových zásob a pokud klesnou pod nastavenou hranici, zahajuje negociační proces se systémy dodavatelů. Na základě stanovených parametrů vybírá nejvhodnějšího dodavatele a materiál objednává. Současně putuje objednávka po potvrzení ze strany systému dodavatele na logistickou společnost, kde je zaplánována do trasy cest přepravních kapacit. Od prvotního „kliknutí“ na tlačítko objednat uplynula pouze jedna nebo dvě minuty a mezi tím došlo k obchodům v miliónových objemech, a ekonomika se opět pootočila o kousek dál.

Pokud vám zní uvedená představa příliš fantaskně, věřte, že budete za deset let velice překvapeni.

Autor článku

V současné chvíli pracuje jako managing director poradenské skupiny Tree of Business Knowledge.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).