Apple II z roku 1977, první masově vyráběný osobní počítač, Macintosh z roku 1984, první komerčně úspěšný osobní počítač s grafickým rozhraním a iPod z roku 2001, útlý designově vypilovaný mp3 přehrávač, který se stal nejoblíbenější hračičkou jednadvacátého století, a který před pár měsíci dostal ještě tenčího bratříčka, který umí přehrávat nejen hudbu, ale i video.
Přitom podle běžných pravidel byznysu by Apple měl dávno zkrachovat. Zatímco heslem dneška je specializace a vyjma IBM si žádná technologická firma nedovolí ponechávat si výrobu více odlišných produktů a služeb, Apple vyrábí možná tolik věcí jako mnohem větší Microsoft, Sony a Dell dohromady. Jen si to spočtěme: hardware (iBook, iMac, PowerBook), operační systém (Mac OS X), programy, které pod ním běží (iTunes, Safari Web browser atd.), ale také přehrávače jako iPod včetně online služby pro poskytování hudby (iTunes Music Store). Prostě všechno, co běžný uživatel může potřebovat.
Pro Apple to však není žádná renesanční manýra, jako spíše způsob, jak může mít jeho vedení všechny aspekty výroby pod kontrolou. Od první verze počítače, který zakladatel firmy, vizionářský Steve Jobs, sestavil na koleně v garáži svých rodičů, si Apple zachovává svůj unikátní koncept: Nepoužíváme oddělené, postupné fáze výroby. Místo toho vyvíjíme produkt ve všech odděleních zároveň – design, hardware, software – v nekonečném kruhu mezioborových diskusí,
řekl loni na podzim Steve Jobs pro americký Time. Místo toho, aby návrhář odevzdal svoji práci inženýrům a ti zase designérům jako v jiných firmách, pracují v Applu na výrobku všichni zároveň. Apple je velký úl, kde to bzučí nápady lidí, kteří jsou podle svých slov šťastni, že pro Steva Jobse mohou pracovat. Mají silný pocit, že jsou vyvolení a že všichni ostatní na této planetě, kteří nemohou pracovat v této firmě, mají velkou smůlu,
konstatoval Time.
Ovšem ne pro každého zaměstnance Applu jsou supernáročné podmínky totálního nasazení dlouhodobě udržitelné. Steve Jobs občas bývá označován za despotu, který neváhá říct svým zaměstnancům ty tu budeš sedět tak dlouho, dokud to neuděláš přesně, jak já chci.
Někteří z lidí kolem mne odešli,
vzpomínal nedávno Steve Jobs. Některé z nich jsem lastně poslal pryč já. Ale většina ostatních řekla ‘Oh bože, teď už to chápu.’ Děláme to takhle už sedm let, a všichni tady to nyní vidí. A pokud někdo z nich ne, už tu není.
Je jen několik skutečně velkých firem, u nichž lze jejich úspěch tak snadno spojit s osobností jejich zakladatele. U Applu je toto sepětí zjevné: Steve Jobs firmu postavil od nuly a vdechnul jí povahu. Nemá ovšem jen pověst nesnesitelného perfekcionisty, ale hlavně nejkreativnějšího byznysmena, „rockové hvězdy IT“, jehož smělé vize rýsují další vývoj našeho digitálního věku.
A pak je tu ještě jedna ingredience applovského úspěchu. Design. V roce 1984, v době, kdy počítače byly přístroje leda pro inženýrské mozky a ovládaly se těžkopádně textovými příkazy (vzpomenete si ještě na Basic?), přišel Apple se svým vzhledově přítulným Macintoshem, vybaveným grafickým prostředím a ovládáným převratnou novinkou: myší. Šéfredaktor serveru zaměřeného speciálně na produkty Applu MujMac.cz Petr Mára dnes nostalgicky vzpomíná: Studoval jsem gymnázium zaměřené na programování, kde jsem měl možnost pracovat s počítačem Performa od Apple. Grafické prostředí bylo přesně to, co mně osobně připadalo smysluplné a funkční, na rozdíl od tehdejších PC.
O rok později po Stevu Jobsovi, v roce 1985, vyrukoval s nápadně podobným systémem Microsoft Billa Gatese. Pojmenoval jej Windows a agresivním marketingem jej prodal do celého světa, který se od té doby čím dál méně podobá starému světu „před okny“. Tohle „vypůjčení“ vyústilo v dlouhou právní bitvu mezi Applem a Microsoftem, která skončila až mimosoudním vyrovnáním. Pro objektivitu je nutné dodat, že i Apple svůj operační systém odkoukal od Xeroxu, ovšem na základě oboustranné dohody.
Apple vždy uměl najít bílá místa na trhu a po celá 80. léta a část 90. let byl například prakticky monopolním výrobcem pro lidi zabývající se profesionální sazbou (DTP) na výrobu tiskovin, reklam apod. To samé platilo pro ty, kdo pracovali s obrazem a zvukem. Svými specializovanými produkty se tak Apple dostával pod kůži většině profesionálů informačního věku, kteří si jeho další výrobky pořizovali i domů, čistě proto, že šlo „o ten Apple“.
Počítače se znakem nakousnutého jablka však mají samozřejmě také své mouchy. Jednou z nich je třeba nekompatibilita programů ze světa Windows. K jejich běhu potřebujete v OS X (posledním operačním systému pro Macy) takzvaný emulátor. Výhodou tohoto faktu je naopak imunita Maců vůči drtivé většině virů a hackerských útoků.
Kromě toho si Apple vybral také svá slabší období. PC se spolu s Windows čím dál zdokonalovala a přibližovala uživatelsky přívětivému pojetí Applu. Počítače od Applu byly navíc vždy o něco dražší než ty ostatní, což je v souboji o pozornost masového proudu zákazníků nutně diskvalifikovalo. Pokles úspěchů Applu a neshody Steva Jobse se zbytkem vedení firmy vedly v roce 1985 až k odchodu otce-zakladatele z Applu. Ten si poté založil novou firmu, NeXT Inc., která měla uskutečnit jeho vize o dokonalém počítači. Její drahé produkty se však nikdy příliš neprosadily, a tak se hlavním obchodním artiklem NeXTu stal nový operační systém, který přišel Applu velmi vhod v roce 1997, kdy jej koupil a nahradil jím svůj neúspěšný operační systém. A s ním se do Applu, tehdy skomírající firmy, o níž se soudilo, že to lepší už má za sebou, vrátil i Steve Jobs, aby světu připravil další velká překvapení.
Jeho prvním tahem byla výroba počítače iMac, který sice neoslňoval technickými parametry, avšak jeho kulatý futuristický design, který jako by připomínal elegantní televizi, se stal totálním hitem. Design by klíčovým faktorem, který pomohl Applu v comebacku. Apple se definitivně zřekl dědictví kancelářského stroje, které si s sebou počítače stále víceméně dosud nesou, a nabídl zákazníkům originálně vypadající předmět, který nabízí víc než jen to, že plní své základní funkce,
říká průmyslový designér Josef Čadek. 99 procent PC je dodnes bílých, šedých či černých. Tím, že Apple přinesl barvy, barvy zářivé a veselé, učinil opravdu revoluční krok. I takové detaily, jako je ucho na monitoru, sloužící k jeho přenášení, jsou ve světe PC vzácné. Samostatnou kapitolou by mohl být grafický design. V něm se takové Windows mohou Applu jen stěží vyrovnat.
iMaců se jen v roce 1998 prodalo na 800 tisíc kusů a Apple se díky nim dostal znovu do ziskových čísel.
Ale to hlavní mělo teprve přijít. Když Apple před pěti lety přišel s myšlenkou prodávat mp3 přehrávač iPod, který vyžaduje speciální software (iTunes) pro nahrávání skladeb, většina komentátorů mu nedávala velké naděje. Jenže to, že iTunes zároveň slouží jako online hudební obchod, kde si skladby za necelý dolar můžete přehrávat na počítači nebo stáhnout rovnou do svého iPodu, se ukázalo jako geniální tah. Kritikové také vyčítali iPodu, že je vlastně primitivní: nemá rádio ani jiné pokročilé funkce. Jenže tihle lidé nepochopili, že dnes už nejde o to, jaký přehrávač má kolik funkcí, ale jestli je prostě a jednoduše „cool“. Minimalismus, respektive čistý funkcionalismus iPodu se přesně trefil do vkusu zákazníků, a již nyní ho lze považovat za ikonu designu. Ačkoli je ‚jenom’ jedním z mp3 přehrávačů, má takovou pozici na trhu, že jej zákazníci vnímají jako samostatnou kategorii. Je iPod a vedle něj ty ostatní přehrávače,
vysvětluje význam designu pro úspěch iPodu Josef Čadek. I proto se iPod stal tak oblíbeným třeba mezi mladými dívkami, jež jinak technovymoženosti moc neberou: nejenže je pěkný, ale také se docela lehce ovládá.
Dnes všichni chtějí prodávat hudbu a video přes Internet, ale Apple byla ta společnost, která tuto vlnu zahájila. Občas se uvedení některých produktů Apple zdá nepochopitelné a až po čase vidíte, že to vše je pouze část určité skládanky, kterou vám Steve Jobs následně odhalí a vy vidíte celou koncepci a ten plán, který dává smysl,
říká Petr Mára.
IPod, který je dnes téměř povinnou výbavou (nejen) mládeže, znamená pro Apple milník. Tradičně byl totiž Apple firmou pro profesionály, kteří si rádi připlatili za kvalitní počítač a software, dnes ale největší zisky plynou z obchodů s multimediálními přehrávači a obsahem pro ně: iPodů se na světě prodalo už 42 milionů. Zanedlouho nebude Apple chápán jako firma, co dělá počítače, ale jako společnost zábavního průmyslu, jako třeba Sony,
míní Petr Mára. Jistě tomu napomůže i uvedení nového iPodu, který stojí stejně jako jeho předchůdce 299 dolarů (na českém trhu 11.190 korun), ale je tenký jen 1,1 centimetrů a má obrazovku s úhlopříčkou 6,35 centimetrů a paměť 30 nebo 60 GB. Pro toho, kdo chodí po světě se starým iPodem, vskutku ďábelské pokušení. Je zřejmé, že přesun od audia k videu může být pro Apple zlatý důl. Vezměte si jen, že jestliže v USA se těch nejúspěšnějších alb prodá za týden cca 300.000 kusů, nejúspěšnější televizní show shlédne 30 milionů lidí.
Přinejmenším v nejbližší budoucnosti však Apple své nejosvědčenější řemeslo, výrobu počítačů, jen tak neopustí. Steve Jobs nedávno ohlásil přechod od procesorů IBM v počítačích Apple na platformu Intel, která je spjata právě se světem PC, tradičních konkurentů „meků“, a tím u řady svých uživatelů vyvolal podezření ze zrady své firemní filosofie, neboť Apple je kultem nejen pro lidi, kteří pro něj pracují, ale i pro jeho zákazníky, či spíše fanoušky. Avšak velká část diskutérů na Internetu Steve Jobsovi věří a čekají na další technozázrak. Bude to iPod kamera? Nebo ještě něco lepšího?
Lidé narození ve znamení jablka
Počítače Apple jsou od „PCček“ na první pohled rozeznatelné, ale jaký je typický „mekař“? Přechází něco z filozofie jeho oblíbené firmy i na něj, nebo jde v podstatě o obyčejného člověka? Řekněme, že tak něco mezi. Většina příznivců Applu si je dobře vědoma výhod i negativ své oblíbené platformy a dokáží používat jak Macy (čti „meky“), tak PCčka s Windows. Určitá část komunity je však poměrně radikální a svými názory na svět „obyčejných“ počítačů provokuje ostatní. PC skříně stojí opravdu za hov**, na tom trvám. Bavíme se pochopitelně o 90 procentech trhu. Těch deset procent highendu za highend prachy je sice o něčem jiném, ale běžné PC za 16.000 korun tzv. s nadupaným procesorem, grafárnou, kdovíkolika USB porty je stále ten samý šmejd co dříve a vidina zlepšení v nedohlednu, protože zde chybí idea – vyrábí to lidé, co k tomu nemají vztah a dokud je někdo nenakopne, tak nedokáží nic inovovat,
horlí například proti designu počítačů PC v diskusi na serveru MujMac.cz uživatel s přezdívkou „pavel 123“.
Ani někteří jejich protivníci však v údernosti svých „argumentů“ nezůstávají pozadu. Známý provokatér českého Internetu, Radek Hulán, například loni na svém blogu psal: Apple je pro mě osobně především společnost, která dělá profesionálně design, a ve druhé řadě je to společnost, která dělá garážové počítače. Jejich počítače jsou složeny ze tři roky starých komponent vybraných podle aktuálního výprodeje skladů na Taiwanu, tedy komponent, které se už v PC světě dávno nepoužívají. (…) Pokud chcete hezký kus nábytku, který nebudete používat, kupte si Apple. Pokud chcete pracovat či bavit se a hrát hry, kupte si moderní PC.
Je jasné, že racionální diskuse v této rovině nemá šanci, avšak většina „mekařů“ se do podobných hádek ani nezapojuje. Radek Hulán je člověk, který umně využívá Internet k vytvoření vlastní image a našel skupinu uživatelů, která je na jeho komentáře extrémně háklivá – on to ví a osobně si ani nemyslím, že by věřil tomu, co píše, ale je to součást jeho ‘virtuální‘ podoby,
komentuje tyto přestřelky Petr Mára (28), šéfredaktor serverů MujMac.cz a MujiPod.cz.
Náklonnost k Applu pro Petra Máru vyplývá už z jeho žurnalistické profese, kromě toho se však angažuje také jako webdeveloper a je spolumajitelem společnosti Easyresearch.biz, která se zabývá internetovými výzkumy. S ostatními „mekaři“ se příležitostně schází a společně diskutují o novinkách Applu. Z historických důvodů lze mezi Mac uživateli nalézt hodně kreativně založených lidí – hudebníci, filmaři, fotografové, lidé, kteří potřebují řešit práci a ‘tvořit‘, nikoliv se zajímat o počítač jako takový. Dalším faktem je, že řada uživatelů značkou Apple doslova žije, setkávají se, diskutují o novinkách, fandí společnosti jako takové. Většina uživatelů tak patří do sorty lidí, kteří se svým počítačem rádi pracují, je vždy příjemné se s nimi sejít…
neskrývá svoji příslušnost ke komunitě Petr Mára.
Děláme většinou setkání v rámci serveru MujMac.cz – dorazí cca 50 lidí, většinou je to klasická forma diskuzí, lidé si povídají o různých aplikacích, jak Macy využívají a podobně. Součástí bývá i promítání fotek či videí z různých Apple akcí, výstav a podobně. Osobně mám řadu přátel, kteří Macy používají, čili uznáváme společnou filozofii,
dodává Petr Mára.
„Filozofie“ možná není v této souvislosti zase tolik přehnané označení. V 80. letech se proslavil šéf marketingu Applu Guy Kawasaki tím, že pro propagaci výrobků své firmy začal používat „evangelické“ metody. Tento přístup si Apple a jeho příznivci stále drží. Na webu Applu lze například najít sekci určenou takzvaným switcherům, jak Apple označuje lidi přecházející od PC k Macům. Výrobky Applu jsou zde představovány jako nevyřčený ideální protiklad k nespolehlivému světu Windows. Zakoupením počítače Mac se stanete součástí společenství,
říká dále mimo jiné česká „evangelická“ stránka Applu.
Vnitřní sepětí komunity „mekařů“ dokládají například i historky, tradující se z období počátků přehrávače iPod. Kdesi jsem četl, že když se tehdy na ulici potkali dva majitelé iPodu, dávali si navzájem poslechnout, co si zrovna pouští,
vzpomíná Martin Lér (27), IT a product manažer firmy Quentin. Dnes se podle zahraničního tisku na majitele charakteristických bílých sluchátek zaměřují spíše pouliční zloději – přehrávače iPod mají totiž dobrý zvuk i na černém trhu.
Martin Lér může sloužit jako další příklad „realistického“, avšak hrdého applisty. Pracuje ve firmě distribuující na českém trhu výrobky Applu, avšak kromě nich pracuje i s Windows a Linuxem. Každý systém má něco do sebe, PC i Macy,
říká, jsem však hrdý na to, že díky Applu můžu pracovat s nejlepším operačním systémem. Je to volba rozumu i srdce
. O Macích si vede blog, který je oblíbeným diskusním místem dalších fanoušků Applu.
Jeho „seznamovací rituál“ proběhl podobně jako u většiny „mekařů“. S Macy jsem se seznámil na začátku devadesátých let. Znal jsem tehdy PCčka s jejich Windows verze 3.0 a pak jsem náhodou měl možnost vyzkoušet si v obchodě ve Varšavě Apply. To bylo něco úplně jiného, přesně tak jsem si představoval přívětivý systém. Od té doby už mi láska k Applu zůstala,
říká Martin Lér. Macům však celý svůj život nedává, snaží se žít i jinými věcmi. Mám rád kulturu, pro různá média píšu o telekomunikacích, spravuji Linux, Windows…
popisuje.
Velká část příznivců Applu je zkrátka nucena používat souběžně i počítače typu PC, a mohou proto srovnávat jejich výhody i nevýhody. Jsou s oběma světy smířeni a přijímají je tak, jak jsou. Hádky tvrdého jádra své komunity se zastánci PCček pak většinou sledují s despektem. Pokud někdo není schopen vcítit se do potřeb někoho druhého, který žije život postavený na jiném žebříčku hodnot, bude se opakovaně dostávat do nesmiřitelných hádek,
poznamenává uživatel s přezdívkou „radimv“ v jedné z těchto diskusí na serveru MujMac.cz a dodává: subjektivně mi připadá, že majitelé Applů mají velmi často k Macům jakýsi pozitivní ‚věrnostní‘ vztah, kde uživatel nahlíží na Maca alespoň částečně jako na partnera (v časech dobrých i zlých), naproti tomu u uživatelů WinPC se většinou setkávám se vztahem nespokojeného pána-otrokáře, který se neustále zaobírá myšlenkami, jak toho svého otroka ‚vylepšit-upgradnout-nadupat‘ a nemilosrdně z něho vymačkat maximum, které ho stejně nikdy zcela neuspokojí.
Věda se hodně dělá na unixových strojích a v tom je právě Apple optimální, protože na něm lze snadno přeložit všemožné vědecké nástroje, které potřebují UNIX, a pro vizualizaci použít třeba OpenGL nebo Quartz a tím snadno a rychle vytvořit PDF. Navíc každičká, byť i ta nejmenší aplikace na Mac OS X, umí vytvořit PDF nebo ho zobrazit díky technologii Quartz – narozdíl od PC, která nemají ani Acrobat Reader ve standardní instalaci,
přidává své „vážné důvody“ pro inklinaci k Macům Tomáš Zahradnický, doktorand na Českém vysokém učení technickém.
Navzdory všemu výše uvedenému nedosahuje v České republice průnik Applu mezi běžné uživatele takové míry jako např. v USA, Francii, Velké Británii či Německu. Vysvětlení pro to je hned několik. Jedním z nich je, že Apple býval vždy o něco dražší než „obyčejné“ počítače a český uživatel přitom při výběru počítače tradičně hledí zejména právě na cenu. V USA je cena elektroniky navíc standardně až o 30 procent nižší než v Evropě. Češi jsou zvyklí se snažit ušetřit a řada počítačů zde vzniká doslova na koleně – nakoupí počítač po součástkách a sestaví si jej doma, operační systém se již někde stáhne a počítač je za pár tisíc korun hotov. V Česku nejsou lidé zvyklí přistupovat k počítači jako ke kompletnímu řešení, ale spíše jako ke stavebnici, u které je software zadarmo,
souhlasí s tímto názorem Petr Mára.
Pocity applisty jsou pocity menšiny,
shrnuje svoje zkušenosti grafik David Munich. Někdy menšiny nadřazenější, jindy méněcenné, stále však menšiny.
Článek původně vyšel 3. února 2006 v upravené podobě v magazínu Pátek Lidových novin.
