Co obnáší pracovněprávní vztah s programátorem?

Vzhledem k autorským zákonem chráněnému výsledku pracovní činnosti programátora je nutné pracovně právní vztah s ním dostatečně upravit v pracovní smlouvě či smlouvě o pracovní činnosti nebo o provedení práce. Tato úprava by měla vycházet ze skutečnosti, že zaměstnavatel (softwarová firma) na vývoj software vynakládá značné prostředky, vytváří odpovídající podmínky pro zaměstnance. Podcenění úpravy vztahu s programátorem může ve svém důsledku ohrozit obchodní aktivity softwarové firmy.

Zaměstnanecké dílo

Počítačový program vzniká jako dílo zaměstnanecké, pokud je vytvářeno při plnění pracovněprávních úkolů vyplývajících ze vztahu založeného pracovní smlouvou, smlouvou o provedení práce či o pracovní činnosti. Pokud je tedy programátor zaměstnancem společnosti, software jím vytvořený při výkonu smluvně specifikované pracovní činnosti je zaměstnaneckým dílem. Dle poslední novely autorského zákona se v případě agenturního zaměstnání za zaměstnavatele považuje zaměstnavatel, u kterého zaměstnanec agentury práce dočasně vykonává práci podle pracovní smlouvy nebo dohody o pracovní činnosti, není-li mezi agenturou práce a takovým zaměstnavatelem dohodnuto jinak. Na roveň zaměstnaneckému poměru je dle § 58 odst. 10 AZ postaven vztah obchodní společnosti či jiné právnické osoby k členům orgánů (statutárních, dozorčích atd.), jestliže povinností plynoucí z výkonu funkce člena orgánu je tvorba počítačových programů.

Předmětem ochrany je jak vytvořený program, tak i jeho jednotlivé vývojové fáze a prvky. Pro to, aby mohlo být dílo předmětem ochrany autorského zákona, stanoví tento základní podmínku, totiž že musí být výsledkem tvůrčí činnosti autora (původnost). Pokud tomu tak je, musí být tento výsledek zachycen v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, tj. např. v podobě zdrojových či binárních kódů.

Autorská práva

Autorem podle autorského zákona tedy nemůže být zaměstnavatel, softwarová společnost. Může jím být pouze fyzická osoba, programátor, nebo každý z členů programátorského týmu.

Každý autor má dle autorského zákona práva k vytvořenému programu či jeho části, a to jednak práva osobnostní a jednak majetková. V pracovněprávních vztazích je výkon majetkových práv autorem omezen ve prospěch zaměstnavatele. Zaměstnavatel je k jejich výkonu zmocněn přímo autorským zákonem. Dle ustanovení § 58 odst. 4 platí zákonná fikce, podle níž v případě, že zaměstnavatel vykonává majetková práva k zaměstnaneckému dílu, se má za to, že autor svolil ke zveřejnění, úpravám, zpracování včetně překladu, spojení s jiným dílem, zařazení do díla souborného, jakož i k tomu, aby zaměstnavatel uváděl zaměstnanecké dílo na veřejnost pod svým jménem, ledaže je sjednáno jinak. Jestliže by právní vztah programátora k zaměstnavateli skončil před dokončením počítačového programu nebo by na straně zaměstnavatele byly důvodné obavy, že zaměstnanec dílo nedokončí řádně nebo včas v souladu s potřebami zaměstnavatele, má se za to, že autor udělil zaměstnavateli svolení k dokončení svého nehotového zaměstnanecké­ho díla.

Oprávnění zaměstnavatele je třeba vyložit jako výhradní oprávnění k výkonu práv k zaměstnaneckému dílu, když právo autora – zaměstnance na odměnu je uspokojeno prostřednictvím vyplacené mzdy.

Zaměstnavatel tak při výkonu práv k zaměstnaneckému dílu jedná vlastním jménem a na vlastní účet, zatímco zaměstnanci zůstávají pouze tzv. holá majetková práva autorská bez možnosti jakkoliv s nimi nakládat, jakkoliv je využít. Zaměstnavatel má právo poskytnout třetí osobě licenci i s právem tzv. podlicence dle ustanovení § 48 odst. 1 AZ, tedy poskytnout oprávnění tvořící obsah licence, a to zcela nebo zčásti.

Podle autorského zákona je možné v pracovní smlouvě sjednat, že autor zaměstnaneckého díla má vůči zaměstnavateli právo na přiměřenou dodatečnou odměnu, jestliže by se mzda nebo jiná odměna vyplacená autorovi zaměstnavatelem dostala do zjevného nepoměru k zisku z využití majetkových práv k počítačovému programu.

Pokud dojde k situaci, že zaměstnavatel nevykonává majetková práva k programu, jejichž výkon na něj ze zákona přešel, může autor požadovat, aby mu zaměstnavatel udělil licenci k jejich výkonu.

Práva k počítačovému programu zůstávají zachována zaměstnavateli i po skončení pracovněprávního vztahu (či obdobného) s programátorem.

Pracovní smlouva s programátorem

Pokud je dílo považováno za zaměstnanecké, znamená to ochranu zájmů zaměstnavatele. Proto je nutné, aby zaměstnavatel dbal na autorskoprávní úpravu děl a pracovních podmínek. Pro určení, zda jde o zaměstnanecké dílo, je rozhodující, že bylo vytvořeno při plnění ve smlouvě řádně specifikovaných pracovních úkolů zaměstnance. Proto je třeba věnovat pozornost přesnému vymezení druhu práce a pracovní náplně zaměstnance. Pokud by se prokázalo, že program nebyl vytvořen při plnění pracovněprávních úkolů ve smyslu § 58 odst. 1 AZ, nemohl by zaměstnavatel počítačový program bez licenční smlouvy se zaměstnancem nijak využívat.

V takovém případě je možno uplatnit ustanovení čl. 2 odst. 3 Evropské Směrnice 91/250/EHS o právní ochraně počítačových programů, implementované do AZ, podle níž je zaměstnaneckým dílem rovněž program vytvořený podle pokynů zaměstnavatele. Zaměstnavatel by ovšem v takovém případě musel dokázat, že takový pokyn vydal.

Vytváření počítačových programů je velice specifickou činností, vyžadující, aby programátor měl přístup k množství informací, software, hardware, know-how a dalším skutečnostem, které mohou tvořit obsah obchodního tajemství zaměstnavatele podle § 17 a násl. obchodního zákoníku. Proto je nutné, aby zaměstnavatel v rámci své ochrany zařadil do pracovní smlouvy s programátorem rozšířená ustanovení, upravující ochranu obchodního tajemství a dalších důvěrných informací, ochranu před nekalosoutěžním jednáním a zákaz konkurence po dobu trvání pracovního poměru (resp. po jeho skončení), se zaměřením na informace, k nimž se programátor dostane vzhledem ke své činnosti a které by bylo možné zneužít ke škodě zaměstnavatele.

Mlčenlivostí v pracovněprávním vztahu je nutné chránit zejména veškerou dokumentaci používaných pracovních postupů, programovou dokumentaci a know-how, včetně počítačových programů, jejich zdrojových a binárních kódů.

Porušením obchodního tajemství je kvalifikováno takové jednání, jímž zaměstnanec jiné nepovolené osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní nebo postoupí údaje chráněné obchodním tajemstvím nebo je využije pro sebe v nekalosoutěžním jednání. Zaměstnanec by si měl být vědom, že porušení obchodního tajemství může založit trestněprávní odpovědnost dle § 127, §128 a § 149 trestního zákona za porušování pravidel hospodářského styku, zneužívání informací v obchodním styku a napomáhání nekalosoutěžnímu jednání.

Doporučená textace pracovní či obdobné smlouvy

Příkladem ujednání se zaměstnancem v pracovní či obdobné (o výkonu funkce, o pracovní činnosti atd.) smlouvě může být následující ustanovení:

• Veškerá díla, která zaměstnanec vytvoří ve smyslu zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským (autorský zákon v platném znění), ke splnění svých povinností vyplývajících z tohoto pracovněprávního vztahu, a to zejména počítačové programy, databáze, poznámky, dokumenty aj., jsou díly zaměstnaneckými.
• Zaměstnanec potvrzuje a bere na vědomí, že zaměstnavatel v souladu s autorským zákonem svým jménem a na svůj účet bude vykonávat veškerá zaměstnancova autorská majetková práva k dílům vytvořeným v rámci pracovního vztahu.
• Zaměstnanec je povinen okamžitě oznámit zaměstnavateli vytvoření jakéhokoliv počítačového programu (i vytvořeného nikoliv v rámci pracovně právního vztahu) či jeho části, která je chráněna autorskoprávně, a předat zaměstnavateli zdrojové a binární kódy k počítačovému programu a veškerou dokumentaci, která se k tomu vztahuje.
• Zaměstnanec tímto uděluje zaměstnavateli svolení k postoupení práva výkonu třetí osobě.
• Smluvní strany si sjednávají, že odměna za vytvoření počítačového programu v rámci plnění pracovních úkolů je zahrnuta ve mzdě zaměstnance a zaměstnanec nemá nárok na dodatečnou přiměřenou odměnu.
• Zaměstnanec není v žádném případě oprávněn počítačový program šířit sám, sám užívat mimo plnění pracovních úkolů a ani sám poskytnout jiná práva k jeho šíření.
• Zaměstnanec netrvá na uvádění svého jména na šířeném počítačovém programu.
• Práva a povinnosti podle tohoto ustanovení zůstávají skončením pracovního vztahu zaměstnance nedotčena.

Právní následky nedostatečné úpravy

Podcenění smluvní úpravy může vést k závažným právním následkům pro IT firmy obchodující na základě licencí s počítačovými programy, provádějící jejich implementaci či používající zaměstnanci vytvořený počítačový program pro vlastní účely. Tyto následky se mohou projevit jak v rovině autorskoprávní, tak trestněprávní. Na to mohou navázat občanskoprávní žaloby, případně žaloby opírající se o právo proti nekalé soutěži.

Základem všech v úvahu připadajících negativních dopadů je vždy nedostatečná smluvní úprava vztahů s tvůrci počítačových programů. Lze uvažovat o negativních důsledcích ze smluv pracovněprávních nebo z vnitřních právních předpisů zaměstnavatele, které mají původ např. v chybějící specifikaci pracovněprávní náplně zaměstnanců, předávání zdrojových kódů, zákazu konkurence.

Samozřejmě se nelze v tomto stručném článku zabývat podrobně všemi nedostatky, proto pozornost bude věnována pouze situaci, kdy se zaměstnavatel nestane vykonavatelem majetkových práv k počítačovému programu, a jediným oprávněným subjektem bude jeho autor, resp. všichni autoři. Tento právní následek nastane zejména v následujících případech:

1. žádná smlouva s autorem nebyla uzavřena nebo tato smlouva je neplatná (pracovní či smlouva o dílo);
2. zaměstnavateli se nepodaří prokázat, že předmětem plnění nebo pracovní činnosti bylo zhotovení konkrétního počítačového programu;
3. ve smlouvě bude nedostatečně vymezen předmět smlouvy (zhotovení specifikace druhu práce).

Zaměstnavatel by v těchto případech nemohl disponovat nijak s počítačovým programem (upravovat jej, dokončit, licencovat atd.) a zaměstnanci (resp. všem autorům) by náležela jak práva osobnostní, tak majetková. Hrozící zásah a zásah do těchto práv ze strany zaměstnavatele znamená možnost autora domáhat se veškeré právní ochrany autorskoprávní i trestněprávní. Tato práva bude mít autor vůči všem osobám, které by vědomě autorská práva porušily, tzn. i vůči konečným zákazníkům. Právní dopad nedostatečné smluvní úpravy se tak může projevit v zákazu licencování a jakéhokoliv užívání počítačového programu zaměstnavatelem, resp. koncovým uživatelem. Je zřejmé, že škody hrozící z takové situace by byly značné, mohly by znamenat ohrožení celé investice do vytvoření a šíření programu a v konečném důsledku pak i ohrožení fungování firmy.

       

Závěr

Závěrem lze říci, že obě strany smluvního poměru, z něhož může vzejít určitý počítačový program, by měly co možná nejpodrobněji upravit svůj vztah v pracovní smlouvě, a to včetně těch práv a povinností, které jsou upraveny v zákoně. Obsahem každé pracovní smlouvy s programátorem by tak mělo být:

• odpovídající specifikace pracovní pozice (např. programátor – analytik), jelikož příliš nejednoznačná definice, stejně tak jako příliš široká, může vést ke sporným výkladům ohledně vytvoření programu ke splnění pracovně právních povinností;
• informační povinnost zaměstnance při vytvoření počítačového programu či jeho části
• úprava předání zdrojových kódů, programové dokumentace atd.;
• rozšíření práv zaměstnavatele plynoucích z duševního a průmyslového vlastnictví
• povinnost mlčenlivosti a zákazu konkurence.

Každopádně není vhodné podceňovat smluvní úpravu pracovněprávních vztahů s programátory, když z výše uvedeného je zřejmé, že pracovní smlouva vycházející pouze ze zákoníku práce je pro tyto účely nedostatečná.