Dá se elektronická evidence tržeb vůbec stihnout?

Ministerstvo financí chce nechat půl roku na testování technického řešení. To ale musí vycházet z definitivní podoby právní úpravy, které se těžko dočkáme dříve, než koncem roku.

Elektronická evidence tržeb je další „hodně velkou věcí“ v oblasti elektronizace. Svým záběrem a dopady zřejmě ještě mnohem „větší“, než třeba datové schránky či základní registry. 

Podobné je to i s jejich prosazování: za vším stojí silný resort se silným vedením, který hledí primárně na své zájmy a prosazuje je do značné míry mocensky, resp. „silou“. Hlavní otázkou nyní je, do jaké míry bude tento resort ochoten reflektovat reakce a připomínky, které přichází z jeho okolí – ať již jde o veřejné mínění, návrhy privátního sektoru, či třeba o připomínky z veřejného sektoru, vznesené v meziresortním připomínkovém řízení k návrhu zákona, který by měl elektronickou evidenci tržeb legislativně „ukotvit“.

Pravdou je, že jde o tak komplexní a složitou záležitost, že prakticky není možné domyslet a ošetřit všechny aspekty, a hlavně všechny možné detaily a souvislosti. A to ani při sebevětším zaklínání se chorvatským vzorem a tamními zkušenostmi. Navíc pod časovým tlakem, který se již nyní ukazuje jako doslova extrémní. Důsledkem pak jsou poměrně významná „kritická místa“, která – pokud nebudou včas řešena – mohou celý ambiciózní projekt poslat velmi rychle ke dnu.

Jaký je časový rámec?

Za všechny to možná nejdůležitější „kritické místo“: časový rámec. Současný návrh totiž fixuje účinnost zákona ke konkrétním datům, a neohlíží se na dostupnost a funkčnost technického řešení. Nutně tedy předpokládá, že technické řešení bude k dispozici včas a v dostatečně funkční podobě. Alternativou by bylo odvozovat účinnost zákona právě od dostupnosti a funkčnosti technického řešení, bez kterého nelze nově ukládaným povinnostem dostát. Nebo alespoň poskytnout dostatečně dlouhou dobu tzv. legisvakance (od platnosti zákona k jeho účinnosti), aby technické řešení mohlo vůbec vzniknout, mohlo být odzkoušeno, aby jej povinné subjekty mohly začlenit do svých systémů, aby se s ním naučily pracovat atd. Analogicky pro technické řešení na straně správců daně, kde bude situace možná ještě složitější, a termíny ještě napjatější.

Problém přitom není jen v konkrétních termínech, ale i v logice a vzájemné návaznosti: technické řešení nutně musí vycházet z finální právní úpravy elektronické evidence tržeb, má-li tuto právní úpravu prakticky naplňovat. Jde například o přesnou a definitivní podobu toho, jaké konkrétní údaje budou správci daně požadovat (doufejme, že všichni stejnou), a jaké konkrétní údaje budou jejich systémy vracet zpět (i jaký bude jejich význam atd.). Ale jde i o další důležité skutečnosti, které budou finalizovány až platností příslušného zákona a jeho prováděcích předpisů (vyhlášek).

Jenže v současné době je právní úprava teprve na začátku obvyklého „legislativního kolečka“: již proběhlo meziresortní připomínkové řízení a začíná vypořádávání připomínek. Další nezbytné kroky (jako je projednání v legislativní radě vlády, v obou komorách parlamentu, podpis prezidenta atd.) ale nějakou dobu trvají. Obvykle dlouhé měsíce, i pokud jde všechno „hladce“ a jedná se o nekomplikovanou záležitost, proti které není nějaký významný „odpor“. Zde ale nejspíše „nějaký odpor“ bude, jak již naznačují první reakce opozice v parlamentu.

Možná by se to vše, včetně důležitých prováděcích vyhlášek, dalo stihnout „ještě“ do konce letošního roku (2015). Stále ale jde jen o „stabilizaci“ právní úpravy, ve smyslu její platnosti – od které bude nutné odvodit technické řešení jak na straně správců daně, tak na straně povinných subjektů. Kolik času na to bude, než nastane účinnost zákona a povinné subjekty začnou mít konkrétní povinnosti, jejichž nedodržení má být tvrdě sankcionováno?

V současné podobě návrhu zákona (v jeho podobě z 5.2.2015, zveřejněné v eKlepu, která byla podkladem pro meziresortní připomínkové řízení) je navrhována účinnost k 1.1.2016, a to pro všechny povinné subjekty bez rozdílu. Zajímavé je, že zde není počítáno s žádným rozdělením do etap či fází, o kterém se mluví již od podzimu loňského roku. Například že účinnost od 1.1.2016 by se týkala jen stravovacích a ubytovacích zařízení, zatímco ostatní subjekty by „přišly na řadu“ později. Toto je navrhováno až v tezích prováděcích vyhlášek, s využitím zmocnění pro resort financí, aby vyhláškou dočasně vyjmul některé druhy tržeb z povinné evidence.

Ministr financí Andrej Babiš ale již připustil určitou možnost „celkového“ odkladu účinnosti:

Co když se to nestihne? Tak se nic zásadního nestane. Elektronickou evidenci tržeb lze zavést kdykoliv k prvnímu dni měsíce. Když nebude systém spolehlivě vyzkoušený k 1. lednu 2016, jeho spuštění o pár týdnů posuneme.

Ale i toto vyjádření nejspíše vychází z předpokladu, že technické řešení bude moci vznikat jakoby dopředu, nebo alespoň paralelně s vývojem právní úpravy, aniž by ještě byla ustálena jeho definitivní podoba (ve smyslu platnosti). A že stejně tak bude moci být toto technické řešení implementováno (na obou stranách), řádně testováno, nasazováno atd., a to již v situaci, kdy ještě nemusí být jasné (a může se významně měnit) to, jak by vše mělo fungovat, i kdo všechno jej bude povinen používat.

Osobně se obávám, že toto není možné. Již z principu. Že určitý souběh prací na právním rámci a na technickém řešení sice bude možný a žádoucí, ale že na straně technického řešení půjde jen o určité přípravné práce. A že to hlavní, zejména testování a následné nasazování, se bude moci odehrávat až po stabilizaci (platnosti) právní úpravy. A to bude chtít svůj čas.

Jak to odhaduje samo ministerstvo financí?

Ostatně, podívejme se, jak sám předkladatel návrhu na zavedení elektronické evidence tržeb (tedy resort financí) odhaduje dobu, potřebnou na vývoj, testování a „naučení se“ novému technickému řešení. Takovéto odhady zazněly na nedávné konferenci k elektronické evidenci tržeb, kterou uspořádala Hospodářská komora ČR. Záznam z něj lze najít na YouTube. Zde citované údaje pochází z prvního diskusního panelu druhé části konference (v první části zazněly především prezentace hlavních hráčů).

Podle vedoucího odboru ICT na MF ČR Miroslava Hejny (cca od 54. minuty záznamu) by testovací prostředí (jím označované jako „playground“) mělo být k dispozici již v polovině letošního roku. S tím, že nezbytné technické specifikace by měly být k dispozici ještě „podstatně dříve“:

…tahle část by pro ty subjekty, které budou dodávat jednotlivým podnikatelským subjektům ta zařízení, měla být k dispozici ještě podstatně dříve…

No, dnes máme polovinu března (2015), a i kdyby byly technické specifikace vydány právě dnes, ono „podstatně dříve“ by znamenalo tři a půl měsíce. Jenže technické detaily nejsou na obzoru. A podle mého názoru ani nemohou, když musí být odvozeny od toho, co bude právní úprava požadovat. Včetně rozsahu požadovaných údajů, které teprve určí konkrétní podobu datových vět, posílaných od příjemců tržeb ke správci daně.

Ale jde o celou řadu dalších technických aspektů, které zatím nejsou vůbec řešeny (nejsou obsažené ani v návrhu zákona, ani v tezích vyhlášek) – jako třeba způsob komunikace mezi systémy na obou stranách (včetně jeho zabezpečení), konkrétní způsob identifikace a autentizace povinných subjektů a jejich platebních míst atd. Či aspekty, které sice již jsou v návrzích nějak zmíněny, ale panuje kolem nich řada nejasností až zmatků – jako např. tzv. mezní doba odezvy (po které se přechází do off-line režimu), kterou by si měl určovat povinný subjekt sám.

Vedle výrobců technického řešení počítá resort financí s určitým prostorem i pro povinné subjekty, aby se mohly seznámit s fungováním celého systému a naučit se s ním pracovat. Na to jim chce (opět podle toho, co zaznělo od vedoucího odboru ICT na zmiňované konferenci, kolem 56 minuty) resort financí dát dva měsíce. Nikoli ale navíc, k oněm šesti měsícům pro výrobce, ale v rámci těchto šesti měsíců:

…subjekty budou mít zhruba 2 měsíce, aby si systémy zkoušely. Aby si vyzkoušely, že to, co si koupily, funguje a že jim to umožňuje fiskalizovat. To se dostáváme asi dva měsíce před konec roku. Pokud uvažujeme o tom, že dáme k dispozici 6 měsíců výrobcům softwaru, tak jsme zase někde kolem půlky roku, když to nevezmu kumulativně nebo postupně, ale bude se to částečně překrývat…

Jaké jsou reakce

Že jsou termíny nereálné, se projevilo mj. i v konkrétních připomínkách, které se sešly v již provedeném meziresortním připomínkovém řízení. Za všechny následující připomínka od Ministerstva průmyslu a obchodu:

Dobu nabytí účinnosti zákona považujeme za nedostatečnou s ohledem na předpokládanou délku legislativního procesu, potřebu zajistit řádným způsobem výběr dodavatele IT systému pro evidenci tržeb, jakož i řádnou přípravu dotčených subjektů.

S tím souvisí i velmi důležitá připomínka, kritizující chybějící vazbu na dostupnost (a hlavně řádnou funkčnost) technického řešení na straně správců daně. Jde přitom o reakci na ustanovení, zmocňující resort financí k dočasnému vyjmutí určitých tržeb z povinné evidence:

Upozorňujeme, že uvedené ustanovení není dle našeho názoru dostatečnou zárukou toho, že budou dotčené subjekty povinny plnit povinnosti stanovené tímto zákonem až tehdy, co bude zajištěn bezporuchový provoz IT systému. Doporučujeme do ustanovení doplnit minimální dobu pro vyjmutí z povinnosti evidence tržeb a nastavit zproštění odpovědnosti osob za nesplnění povinnosti v případě, že nebude IT systém řádně připraven a fungovat.

Pokud jde o politickou scénu, zde reakce nepřichází jen ze strany opozice. Nereálnost termínů kritizuje i koaliční partner hnutí ANO, ČSSD:

„Začínám mít obavy, jestli vůbec stihneme spuštění v první vlně k 1. lednu 2016. Nemáme legislativu, budou se muset udělat výběrová řízení na systémy, nemáme nic. A to je březen,“ říká šéf rozpočtového výboru sněmovny Václav Votava z ČSSD a dodává: „Myslím si, že tady ministerstvo financí dost zaspalo.“

KL_NOMINACE

Kde jsou další kritická místa?

Tento článek pochopitelně nemohl obsáhnout zdaleka všechna kritická místa, která se v souvislosti s připravovanou elektronickou evidencí tržeb začínají objevovat. Proto bych se jim chtěl věnovat v dalších, samostatných článcích, ve kterých budu čerpat hlavně z připomínek z meziresortního připomínkového řízení.

Na závěr jen malá (a neúplná) ochutnávka dalších zajímavých aspektů:

  • zákon ukládá zákazníkovi povinnost převzít účtenku, ale už nepředepisuje, že by musela mít „papírovou“ podobu. Důvodová zpráva naopak přímo počítá i s elektronickými účtenkami. Bude to znamenat, že zákazník bude muset být povinně vybaven tím, co je nezbytné k převzetí elektronické účtenky?
  • předkladatel zákona deklaruje, že zákazník nebude sankcionován za to, když si účtenku fakticky nepřevezme. Několik připomínek z meziresortu ale upozorňuje na to, že návrh zákona je napsán tak, že sankcionování zákazníků umožňuje.
  • předkladatel zákona deklaruje, že povinnost elektronické evidence tržeb se bude týkat pouze podnikatelů (ať již právnických osob či podnikajících fyzických osob). Některé připomínky ale upozorňují na to, že návrh zákona je napsán tak, že se povinnost el. evidence tržeb bude vztahovat i na příjmy mimo podnikání. Tomu ostatně odpovídá i samostatný §27 pro trestání (nepodnikajících) fyzických osob, pokud by neplnily povinnost elektronické evidence tržeb. Konkrétně by šlo o příjmy fyzických osob ze samostatné činnosti (dle §7 zákona o daních z příjmu), které nevyžadují živnostenské oprávnění.
  • není jasné, jak přesně bude řešena identifikace a autentizace povinných subjektů. Například zda se bude identifikovat subjekt jako takový, nebo jeho jednotlivá platební místa. Měly by se ale používat „autentizační údaje“ v podobě kombinace přihlašovacích údajů (jméno, heslo) a certifikátu. O přidělení takovýchto údajů bude nutné žádat, a půjde to jen elektronicky a v předepsaném formátu: buď skrze datovou schránku nebo na fyzickém nosiči, který žadatel přinese na CzechPOINT.
  • v rámci el. evidence tržeb se bude používat el. podpis, resp. el. značky. Není ale jasné, zda půjde o uznávaný (od 1.7.2016 kvalifikovaný) el. podpis, nebo pouze zaručený el. podpis. Nicméně bylo již deklarováno, že budou použity „standardní mechanismy dostupné lidem, kteří se v kryptografii pohybují“. A hlavně, že „po technické stránce je ještě jeden rozdíl oproti chorvatskému řešení a to je požadavek na to, aby každá jednotlivá účtenka byla podepsána tak, aby mohla být jednoznačně přiřazena konkrétnímu subjektu, a tento důkaz obstál v tíži správního řízení finanční správy“
  • návrh pamatuje na možnost nefunkčního spojení nebo nedostupnosti odezvy ze strany serveru (zařízení správců daně), a umožňuje povinnému subjektu přejít do off-line režimu vydávání účtenek. Předkladatel návrhu hovoří v této souvislosti o max. prodlevě 2 sekund, ale zákon to definuje spíše jako reakční dobu samotného serveru, a nikoli jako mezní dobu odezvy (zahrnující i přenos atd.). Povinný subjekt by si přitom měl stanovovat mezní dobu odezvy sám.
  • současný návrh předpokládá, že údaje, nasbírané v off-line režimu (při nedostupnosti spojení) musí být poskytnuty správci daně nejpozději do 48 hodin. Řada připomínek upozorňuje, že je to příliš krátká doba, kvůli které bude nutné mít vše průběžně zálohované, včetně připojení k Internetu (pro potřeby poruchy, výpadku atd.).
191 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 10. 7. 2015 10:55

Školení App Store optimalizace

  •  
    Jak dostat svou mobilní aplikaci mezi lidi
  • Jak na akvizici uživatelů mobilních aplikací na českém i světovém trhu
  • Jak správně spustit, propagovat, měřit a vyhodnotit svoji aplikaci v Google Play i v Apple App Store

Detailní informace o školení App Store optimalizace »