Hlavní navigace

Já a mí agenti

Vojtěch Bednář

V životě bych nedokázal být něčím agentem. Ne, že by mě svět špionáže nebavil, ale když se opiji, vše vyzradím. Přesto jsem byl tuhle za agenta označen, a to zcela neprávem. Toto osočení mne přinutilo nakouknout do hloubi vyhledávačů. Našel jsem tam šokující pravdu.

Vojtěch Bednář

Ilustrace: Nenad Vitas

Začněme ale jinde. Z důvodů, které jsem uvedl výše, je vcelku vyloučeno, abych byl skutečným placeným (nebo nedej Bože z přesvědčení) přisluhovačem kohokoli, který se zájmy dotyčné osoby či instituce pokouší prosadit v médiích. Ne, že by na mne již několik takových požadavků nebylo vzneseno, ale, přísahám při evoluci, všechny jsem kategoricky a jasně odmítl – naposledy minulý týden.

Vcelku jsem si zvykl na to, že jsem pro své ne právě obvyklé, ale (přísahám při evoluci) dobře míněné názory čas od času prohlašován za placeného podržtašku jisté softwarové velmoci, která se pokouší ďábelsky ovládnout celý svět, a do domácností přichází okny (například zde). Nejsem ani jejím tajným, ale to je takový kolorit, na který jsem si již zvykl a beru jej, jako přidanou hodnotu pro čtenáře.

Co mně ovšem překvapilo bylo, když jsem byl nedávno jistým známým, kterého jsem náhodně potkal v tramvaji, označen za nápomocníka jedné firmy, nad kterou jsem po pravdě řečeno ještě nikdy neuvažoval, a nic o ní nenapsal. Bylo mi také vyčteno něco, co zde nechci roztahovat, neboť bych tím ublížil člověku, kterého neznám. Odcházel jsem z té tramvaje s poněkud nakřáplým pocitem někoho, kdo dostal vypeskováno za prohřešek, jehož si není vůbec vědom. Cestou domů se mi ale začalo trošku rozjasňovat v hlavě. Postupně jsem si uvědomil, že to vlastně není poprvé. Že už jsem kdysi slyšel, že nerozumím počítačovým hrám (s tím souhlasím, nerozumím počítačovým hrám), a že bych se se svými názory na taková témata neměl rozšiřovat. Zamýšlení se nad již druhým případem podobného střetu mně dovedlo až do centra Internetu, kde jsem narcisticky položil dotaz sám na sebe.

Výsledek byl ve své podstatě očekávaný. Má homepage, články na Lupě, na Rootu, c Connect!u, na bývalém PC Worldu, jeden kousek, na který jsem dodnes pyšný, bibliografie a pak… překvapení.

START17

Když potkáte svého jmenovce, je to vždy tak trošku překvapivé. Když zjistíte, že se s vámi tak trochu překrývá profesí (toto opravdu není moje), je překvapení o to větší. Když zjistíte, že možná není jenom jeden, doslova vás to zadupe do země. Člověk, který by v životě nemohl být agentem, neb by vše vyžvatlal, si pak připadá tak trochu jako agent doslova trojitý. A povím vám, je to příšerný pocit.

Proto si vás, vážené čtenáře, dovolím o něco poprosit. Neoznačujte mne již za agenta, připadám si pak provinile, ač jsem v tom zcela nevinen.

Našli jste v článku chybu?
4. 5. 2009 15:07
Iaa (neregistrovaný)
Popravde vubec nechapu, co autor chtel clankem rici... Ze si dal sam sebe do vyhledavace a neco tam nasel? No tak to je pecka. Kdyby to bylo aspon vtipne, ale prijde mi, ze tomu vsemu se muze zasmat tak leda autor, tak doufam, ze aspon on se pobavil :)
4. 5. 2009 13:56
uživatel si přál zůstat v anonymitě
Je blbec si priradi konkretni osobu k nejakemu udaji nelezenemu pres google bez zpresnujicich informaci a dukazu. A blbce muzeme ignorovat.