Hlavní navigace

Kostlivci ve skříni

Jan Handl

To byste nevěřili, co všechno se dá najít ve skříni při velkém úklidu. Člověk si pak uvědomí, že mnoho věcí, které si koupil, vlastně vůbec nepoužívá a investice do nich je vyhazováním peněz.

Jan Handl

Ilustrace: Nenad Vitas

No jo, ale nejhorší na tom je, že na to, že tu věc vůbec nepotřebujete, přijdete až potom, co si jí s velkou slávou koupíte. Schválně si zkuste prohrabat skříň a najít nějaké gadgety, které nepotřebujete. Podařilo se vám něco takového objevit? Tak to asi nebudete sami. Nenašli jste nic nepotřebného? Tak před vámi smekám a touto glosou vyjadřuji hluboký obdiv.

Na to, že mám turistickou gépéesku, jsem skoro zapomněl. Asi tři roky jí měl mimo dohled, zapůjčil jsem jí těm, kteří by ji mohli lépe (a vůbec) využívat. Když jsem jí teď dostal zpátky, zcela určitě poletí do skříně, na nic jí nepotřebuju. Zavzpomínal jsem, kdy a kde jsem tuto dnes už nepotřebnou krabičku použil. A hlavně kolikrát. Odpověď na poslední dotaz zabolela, využil jsem jí totiž maximálně třikrát. Jednou, hned když jsem si jí koupil, jsem s ní nadšeně lítal za barákem a chytal satelity. Pak jsem s ní absolvoval dva výlety, poté skončila ve skříni a pak jsem jí půjčil. Jedno použití mě tedy vyšlo asi na tisícovku.

Kdyby těch nevyužívaných věcí bylo jenom pár, nebyl bych na sebe tolik naštvaný. Ono je toho ale víc. Jde samozřejmě o ty nejrůznější krabičky, které umí různé věci. I když se (alespoň poslední dobou) snažím každý nákup něčeho nového promýšlet a analyzovat (přece jen skříň není nafukovací), nepozoruji výrazné pokroky. Snad jen nákup nového notebooku se mi daří s úspěchem oddalovat. Nový notebook totiž samozřejmě nepotřebuji a vím, že ten starý by pak zůstal v té zpropadené a zaplňující se skříni.

test 3

Je fajn, že na nás výrobci nejrůznějších krabiček a vůbec zboží jako takového chrlí nové a nové produkty. Máme z čeho vybírat, každý si najde to svoje. Ženy i muži to mají úplně stejné. Něžné pohlaví ve skříni shromažďuje oblečení a kosmetiku, my muži foťáky, mobily, navigace a tak dále. Samozřejmě existují i výjimky, abych někoho z žen nebo mužů neurazil.

Nejhorší je, že hromadě harampádí ve skříni se nevyhneme ani my, kteří o všem dumáme a koupi nových věcí zvažujeme. Prostě nejde odolat a srdce i v tomto případě vítězí nad rozumem. Tedy vítězí v době nákupu a prvního nadšení, pak obvykle následuje procitnutí a zjištění, že jsme tuto blbost vlastně vůbec nemuseli kupovat.

Našli jste v článku chybu?
10. 12. 2011 16:37
Jan Novak (neregistrovaný)

On ale kolega Martinec nemluvil o tom, ze bychom měli chodit v jednom pytli a mít jen nástroje k práci. On mluvil o tom, ze někdo má doma skříň plnou oblečení, ze kterého 80% nikdy neměl na sobě. To je velký rozdíl.

Kup si co potřebuješ. Klidně si kup i to, co ti "jen" udělá radost, když to budeš následně používat. Ale neplýtvej zdroji na věci, které hned po nákupu hodíš do skříně a objevíš je až za 10 let při stěhování. Zjednodušeně řečeno: mysli! Jenže to se idiotům jako vy bohužel nedá vysvě…

10. 12. 2011 10:28
HaryFotr (neregistrovaný)

Od té doby co existuje aukro (nechi dělat reklamu, jen je to jaksi symbol cz aukčních serverů) se mi potvrzuje, že každá věc má svého kupce. Než bych to hodil do popelnice (teda do sběrného dvora, třídím docela poctivě), dám to klidně za korunu na aukro, aby to někomu udělalo radost. Ve velkém městě, kde není problém s osobním předáním se dá takhle zbavit úplně všeho, aniž by člověk zatěžoval svědomí, že je konzumní ekobarbar.