Mohou fungovat internetové služby i bez Internetu?

Nečekejte nic hlubokého. Bude to malý odpočinkový exkurz do světa Internetu bez Internetu. A začneme něčím jednoduchým. Totiž službou, kterou dnes a denně každý více či méně používá.

E-mail na papírovém nosiči

Princip e-mailu není třeba vysvětlovat: napíšete zprávu, zvolíte adresáta a odešlete. Adresát dopíše reakci (nad, pod, mezi vaše odstavce) a odešle. A to se může několikrát opakovat.

Jak by to vypadalo v kamenném světě s použitím dopisního papíru a služeb pošty?

Na začátku celkem jednoduše. Napíšete na papír zprávu a dáte do obálky, na kterou napíšete adresu a vhodíte do schránky. Česká (či jiná) pošta zpracuje hlavičku dopisu, identifikuje adresu a předá dalšímu uzlu v poštovní síti (pobočce). Zde dojde k dalšímu přesměrování do vašeho vlastního mailboxu (poštovní schránky na vašem domě).

Adresát dopis otevře a rád by odpověděl. Jenže chce-li připsat reakci ke každému odstavci, bude to mít kapánek složitější. Pomohou nůžky. Dopis musí rozstříhat, nalepit vzniklé proužky na nový papír a před ně ještě doplnit zobáčky „>“ anebo barevnou svislou linku. Nakonec do volného prostoru mezi nalepené proužky s původním textem napíše své reakce. Na závěr ještě přilepí proužek papíru se signaturou a další kus papíru s upozorněním, že dopis prošel antivirovou kontrolou. Výsledek opět vloží do obálky a pošle zpět původnímu odesílateli.

Ten následně udělá totéž, co adresát. Rozstříhá, doplní zobáčky, dopíše odpovědi. Nepotřebné části dopisu už znovu nenalepuje, ale nechává si je v šanonu. Co z toho dopisu vznikne po šesté, sedmé či desáté iteraci si asi každý dokáže představit. Ale výsledek může být docela zajímavý.

Nespornou a nikoliv jedinou výhodou je to, že pracnost vytvoření dopisu nebo odpovědi je ve srovnání s e-mailem tak velká, že nikdy nemůžete být zahlceni novou příchozí poštou. Ovšem, zřejmě to nebude dostatečný důvod pro opuštění stávajícího způsobu komunikace na elektronické bázi.

Instant Messaging přes telefonní záznamník

Známe ICQ, Jabber a další instantní komunikační prográmky, netřeba je představovat ani BFU. Jak by tatáž komunikace vypadala s použitím telefonu?

Zvednete sluchátko, vytočíte číslo příjemce, a protože zrovna není u počítače, počkáte, až se ozve záznamník. Řeknete „ahoj, jsi tam?“ a položíte. Druhá strana zvedne sluchátko, přehraje si váš vzkaz a zavolá vám na záznamník zpět: „jo, jsem, co chceš?“. A protože zrovna nemá čas, tak také zase zavěsí. Vy si jeho vzkaz poslechnete a opět odpovíte na jeho záznamník: „Potřebuju poradit, máš čas? Mám takovej osobní dotaz, bude to jen mezi námi, jo?“ To vás vytrhne z odpovídání na právě došlý dopis (právě ho stříháte), takže zvednete sluchátko a v tu chvíli se vám na záznamníku objeví vzkaz od někoho jiného. Tak si to přehrajete a zatelefonujete odpověď. Pokud zapomenete, co jste řešili předtím, přehrajete si jednoduše historii vzkazů na záznamníku. Máte-li jich tam více nezodpovězených, postupně na ně můžete v klidu odpovědět. A to dokonce i v jiném pořadí.

Takto to jde celý den, aniž byste měli šanci udělat jiného. Na stole máte plno dopisů a na záznamníku neustále přibývají vzkazy. Nejhorší je to neustálé přebíhání od dopisů k telefonu. Končí to tak, že záznamník přepínáte do režimu Invisible nebo dokonce do Offline (což se prakticky rovná vytržení telefonního kabelu ze zásuvky). Ale jste konečně offline!

Torrent na obědě

Zde nejprve malé vysvětlení pro ty, kteří jsou torrentem ještě nepoznamenáni. O čem to je? Je to P2P služba pro sdílení souborů, která je založena na tom, že každý soubor je pomyslně rozsekán na malé kousíčky a tyto kousíčky si jednotliví uživatelé posílají mezi sebou. Vždy musí být někdo, kdo soubor nasdílí jako první. Druhý, třetí až Xtý sdíleč si stáhne kousek z tohoto souboru a stažené kousky rovnou nabídne opět téže skupině stahovačů, kteří mají o tento soubor zájem. Je-li dostatek stahovačů, tahá si každý od každého soubor po kousíčkách a v náhodném (nebo nějakém jiném) pořadí. Tímto způsobem lze stáhnout (zejména velké) soubory mnohem větší rychlostí, než kdyby tentýž soubor stahovala tatáž skupina stahovačů z jednoho místa. Geniální myšlenka, která je bez Internetu naprosto nemyslitelná, že?

Ale zkusme ji přenést do kamenného světa. Tedy přesněji do restaurace. Představte si, že v restauraci sedí skupina stahovačů, kteří mají zájem o různé soubory (jídla). Jakmile je číšník začne nosit na stůl, každý ihned své jídlo rozkrájí na malé kousíčky a začne ho sdílet s ostatními v restauraci.

Takže. Vedle sedící soustolovník si vezme kus vašeho knedlíku, vy si zase vezmete kus pizzy od kolegy sedícího za vámi. Slečna na druhém konci restaurace se zvedne, ladným krokem dojde k vám a usrkne z vaší sklenice coly. Při té příležitosti vám dá na talíř kus jejího štrůdlu. A zatím co si pochutnáváte na kusu rajčete ze salátu staršího pána v rohu restaurace, jeho paní oždibává vaše maso. A tak to jde tak dlouho, dokud je co sdílet.

Přenesení torrentu do restaurace má však dvě nevýhody. Jednak se cestou ztrácí dost paketů, takže pokud číšník nedoplňuje včas sdílené soubory, za chvilku není co sdílet. A za druhé - může to být ve výsledku hodně obtížné pro váš žaludek.

Ale už dost. Jak sami vidíte, přenesení internetových služeb do reálného světa maličko pokulhává, takže na patent to nejspíš nebude. Avšak může vás to inspirovat k nějaké silvestrovské zábavě. Třeba taková hra na torrenty může být po několika panácích zdrojem docela dobré zábavy.

Závěrem už jen odkážu na svou pět let starou glosu. Je stále platná a snad i nadčasová. Takže přátelé, čtenáři, kolegové - buďte o Vánocích také chvilku offline.