Opera Unite je starý příběh o znovuvynalezení kola

Opera ASA, výrobce známého prohlížeče Opera, dnes ukázala světu Unite, svou představu o znovuvynalezeném webu. Rozeslala tiskovou zprávu, udělala online představení a během chvíle se dostala na Twitteru do Top10 nejčastěji zmiňovaných. No a dál? Pravděpodobně nic… Pokus o znovuvynalezení kola skončil vynalezením čtverce.

Co je vlastně Unite?

Unite je, podle představ Opery, nástroj, který umožní sdílet vaše soubory snadno a rychle, aniž byste museli mít vlastní server. Celý fígl je prostý: Unite totiž udělá server z vašeho počítače. Potřebné serverové komponenty si nová verze prohlížeče Opera nese v sobě. Pokud ve své Opeře povolíte Unite, obdrží váš počítač unikátní URL ve tvaru http://nazevpo­citace.nazevuc­tu.operaunite­.com, a přes toto URL se lze k vašemu počítači připojit zvenčí. Servery OperaUnite pak slouží jako proxy pro případy, kdy je váš počítač např. za firewallem či kdesi za routerem a navenek sdílí jednu IP s dalšími.

Takto vypadá pracovní prostředí prohlížeče Opera Unite

Ke sdílení souborů tak nepotřebujete nic dalšího, jen povolit v Opeře komponentu Unite a říct jí, jaké adresáře má sdílet. Ovšem u sdílení souborů to nekončí – Unite nabízí i JavaScriptové API, takže lze napsat vlastní „serverové aplikace“, které pak poběží na vašem počítači, či přesněji řečeno ve vašem browseru. Něco jako microsoftí ASP blahé paměti…

V Unite je dokonce několik aplikací „předpřipravených“, například jednoduchý vzkazník (a la „dveře od ledničky“), kam můžete svému kamarádovi přicvaknout vzkaz, nebo „posezení na gauči“.

Opera zveřejnila definice API a návod, jak s ním pracovat a vytvářet jednoduché aplikace.

Přístup na webserver provozovaný pod Opera Unite – fotogalerie

Technologie je připravená, API otevřené, tak kde je problém?

Problém je v samotném principu Unite. CEO Opery hovoří o „demokratickém a decentralizovaném cloudu“ a o tom, jak webdevelopeři mohou snadno vytvářet serverové aplikace, které poběží v prohlížeči. Což je, i když odmyslíme od klasického marketingového hype a použití buzzwordu „cloud“, docela pochybné tvrzení.

Zaprvé: Unite není cloud v tom slova smyslu, v jakém ho chápeme nyní, tedy jako suma serverů, které nabízejí nějakou činnost jako celek. Unite je centralizovaná P2P síť s klientem zabudovaným do prohlížeče. O decentralizaci se dá těžko mluvit (použití je vázáno na účet MyOpera, spravovaný Operou), o demokracii už vůbec ne…

Ovšem to jsou jen marketingové tanečky. Hlavní důvod, proč Unite v této podobě odmítnout, je jiný. V Opeře totiž jako by zapomněli na hlavní důvod, proč nemáme servery v každém notebooku či doma pod postelemi, důvod tak evidentní, až se člověku nechce věřit, že je Unite myšlený vážně a že to není jen mediální berlička na podporu kauzy Opera vs IE u Evropské komise. Běžné pracovní počítače se totiž většinou vypínají. Naprostá většina běžných uživatelů (a to je právě segment, kam Unite míří) se chová přesně tak. Představa, že nasdílím fotky z dovolené tak, že je v Opeře označím a povolím jim sdílení, je opravdu hezká. Ale pak rozešlu odkaz, vypnu počítač – a mí známí uvidí akorát „Device unavailable“.

Oops – uživatel nemá zaplý počítač nebo prohlížeč Opera Unite. Požadovaný obsah není dostupný…

Server, který běží jen ve chvíli, kdy mám zapnutý svůj počítač a na něm je spuštěný browser, to je v roce 2009 docela žertovná představa, srovnatelná snad jen s klasickou hláškou z dřevních dob Internetu: „Řekni jim, ať vypojej tu rychlovarnou konvici a strčej tam zase zpátky server!“ Na nějaké vážnější použití to takto rozhodně není.

Příklad, popsaný na titulní stránce Unite, tedy to, jak z práce přistupujete k datům na svém domácím počítači, je v naprosté většině případů iluzorní: Kdo z běžných uživatelů nechává svůj domácí počítač zapnutý, když je v práci? A obráceně – kdo z lidí, kteří nechávají zapnutý domácí počítač kvůli vzdálenému přístupu k datům, na něm nemá už nějaký Remote desktop, VNC či alespoň vlastní HTTP server? Kam tedy přesně míří Unite?

Dovedu si představit jediné smysluplné použití: Když s někým diskutuju po IM a chci mu poslat soubor, tak ho mohu zkopírovat do „veřejně viditelné“ složky. Na druhou stranu: Většina IM už možnost „sdílet soubor“ má. Mohu soubor poslat mailem. Mohu ho poslat přes služby typu Úschovna. Ale Unite je o něco snazší. Budiž.

Další problém je ten, že Opera, ať mi její příznivci prominou, je minoritní prohlížeč. Jeho podíl, který se dlouhodobě drží pod jedním procentem, rozhodně nezaručí jakékoli statisticky významnější rozšíření mezi běžné uživatele. Pokud bude Unite pouze v Opeře a jeho proxyservery budou spravované Operou, těžko někdy vyjde ze stádia technologické hračky pro geeky.

Podíl prohlížeče Opera na globálním Internetu oproti dalším menším prohlížečům. Zdroj: statistiky Net Aplications

Spousta lidí bude mít problém i s faktem, že celá infrastruktura je v současnosti spravovaná Operou. A to nejen v přeneseném slova smyslu (tažení Opery proti IE staví celou Operu do role výrobce, který se nedokáže prosadit kvalitou, tak to zkouší házením úředních klacků po konkurenci – a tyto metody nemusí každému vonět), ale i v tom prozaičtějším: V době, kdy píšu tento článek, mi Unite hlásí, že se nelze připojit, protože je služba přetížená. Což je obzvlášť pikantní ve chvíli, kdy si člověk vzpomene na marketingové šermování se slovem „cloud“…

Situace by byla pravděpodobně jiná, kdyby za takovou službou stál např. Google, Yahoo, IBM nebo jiný velký hráč, a nabízel ji jako doplněk pro Firefox nebo IE. Ale i tak by z hlediska infrastruktury potřebovala víc, než jen „proxy servery“. Minimálně nějaké datové úložiště, kde by byla data dostupná i v případě, že vypnu počítač, a kde by běžely mé aplikace. Ale tím se zase vracíme ke klasickým cloudům – tak trochu to připomíná AppEngine od Google.

Nic nového pod sluncem

V podstatě každá služba, kterou dnes Unite nabízí, existuje v několika desítkách alternativ – od sdílení fotografií přes sdílení obecných souborů až po streamování hudby a zanechávání vzkazů, na to všechno existují služby třetích stran, které mají proti Unite několik výhod. Minimálně tu, že (většinou) fungují, i když máte počítač vypnutý. Tyto služby jsou snadno použitelné i obyčejnými uživateli a jsou použitelné (většinou) bez ohledu na to, jaký prohlížeč používají; nemusí kvůli nasdílení svých fotek instalovat jiný.

Opera Unite proti těmto službám nenabízí téměř nic navíc, žádnou výraznou přidanou hodnotu. Zmiňovaná výhoda, spočívající v tom, že není nutné soubory před sdílením nahrávat na server (a ušetřit tak čas), je ryzí marketingový žvást, který se ukáže v celé své nahotě ve chvíli, kdy se na fotky podívá deset lidí: Místo jednoho uploadu je rázem deset uploadů. S pomalým uploadem (stačí třeba ADSL) se taková služba stane utrpením nejen pro vás, ale i pro lidi, co se na vaše fotky budou dívat. Nemluvě o věcech, jako jsou „omezení přenesených dat“.

Výše zmíněné výhrady tedy dělají z Unite ideově pochybnou službu s – kulantně řečeno – „značným deficitem užitečnosti“. Přesto to je zajímavý směr vývoje, naznačující budoucí konvergenci mezi Internetem a osobními počítači. Ovšem prakticky je v tuhle chvíli téměř na nic. Mluvit se o ní bude určitě, ale používat ji lze zatím jen stěží…