Otevřenost - zhouba Microsoftu

Otevřenost, to totiž není jenom „svobodný“ kód a „svobodné“ formáty. Ale třeba také API pro komunikaci s vlastními produkty a jejich rozšiřování. V tomto směru byla společnost Microsoft odjakživa otevřená dost – a možná až příliš.

Většina jejích produktů je totiž také platformou. Nejenom hotovým řešením, ale též základem, na němž lze stavět vlastní aplikace a řešení. A právě v tom je největší síla těchto programů – a zároveň její největší slabost.

Výhodou je takové řešení zejména pro firmy. Microsoft Office z tohoto pohledu nemá konkurenci – neexistuje žádné řešení, které by nabídlo totéž, včetně automatizované a profilové instalace, konfigurace a zejména možnosti snadného vývoje vlastních aplikací nad společným základem a existující serverovou částí řešící pohodlně a pro uživatele transparentně třeba spolupráci a sdílené úložiště.

To samé se týká opovrhovaného Internet Exploreru. Napsat internetový prohlížeč není zase až tak těžké, ale zajistit třeba jeho propojení s bezpečnostní infrastrukturou společnosti, s certifikačními autoritami, bezpečným přihlašováním a kryptografickými operacemi už je mnohem těžší a neznám jiný browser, který by v tomto směru dosahoval schopností Internet Exploreru. A to je pro firemní nasazení mnohem podstatnější, než jestli browser umí CSS 3 a HTML 5. Možnost upravit si celý systém i jednotlivé aplikace k obrazu svému je mnohem závažnější.

Tyto výhody se ale okamžitě promění v nevýhody, opustíme-li prostředí velkých firem a vydáme se do džungle plné osamělých uživatelů všeho druhu – ať už to jsou malé firmy, kde si každý jede po svém, nebo samostatní uživatelé všeho druhu – od geeků, přes profesionály, koníčkáře, hráče až po onu postavu „běžného Franty uživatele“, která je bezmála stejně mýtická jako „daňový poplatník“.

Každý „extensibility point“, tedy místo, kde je možné původní aplikaci nějak ovlivnit, pozměnit či rozšířit, se totiž stává rizikem. A to hned z několika úhlů pohledu. Jednak samozřejmě bezpečnostním, protože mnohdy uživatel vydává svá data na milost autorovi jakéhosi doplňku. Ale především rizikem nepřehlednosti, nízké stability a zpomalení práce.

Díky velkému množství míst pro rozšiřitelnost se operační systém stává bojištěm, na kterém zuří nelítostná bitva konkurenčních programů o uživatelovu pozornost. S přibývajícími programy, instalovanými nejlépe stylem „click Next“, přibývá též ikonek v system tray, v pozadí běžících aktualizačních a bonzovacích procesů, toolbarů v prohlížeči, položek v kontextovém menu... A ubývá stability a svižnosti odezvy.

Napoleon kdysi řekl, že lidé touží ne po svobodě, ale po rovnosti. Ve světě domácích počítačů bychom mohli jeho výrok parafrázovat tak, že uživatelé netouží po svobodě, ale po jednoduchosti a pohodlí. A to je tajemství úspěchu novějších produktů firmy Apple.

Oněch „bodů rozšiřitelnosti“ v nich mnoho nenajdete. Dočkáte se spíše přístupu „our way or the highway“. Leč striktní omezenost rozšiřování operačního systému zamezuje efektům popsaným výše. Počítač a jeho vybavení se z univerzální platformy posouvá na úroveň DVD přehrávače s omezenou sadou funkcí – ale stabilním firmware a pohodlným ovládáním těch pár funkcí, které má, a které umí dobře.

Ve světle shora uvedeného dávají smysl drakonická a na první pohled nesmyslná omezení například u představeného Windows Phone 7. Operační systém Windows Mobile je až pozoruhodně rychlý, pokud ovšem zakážete veškerá obskurní grafická rozšíření, která výrobci předinstalovávají, aby pokud možno zakryli fakt, co na jejich zařízení běží. Nicméně tím zbavíte kapesní počítač kouzla spotřební elektroniky pro koncové uživatele a postavíte jej do staré pozice platformy, na které je nutno smysluplné řešení nejprve postavit.

Microsoft nyní stojí na rozcestí, kdy se rozhoduje, zda chce být do budoucna dodavatelem otevřené, rozšiřitelné platformy, a nebo sice krásných, ale jednoúčelově uzavřených krabiček. A nám, ne tak běžným uživatelům, nezbývá než čekat.