Proč je trendy nebýt trendy

Ilustrace: Nenad Vitas

Je to v podstatě smutná historka. Jeden člověk (Jiříček), kterého znám, si donedávna lebedil na příjemné a hlavně dobře placené pozici ve firmě za velikou louží. Bohužel, doba zlá, lidé krutí, a žádné terno netrvá věčně. Jinak řečeno byl vykopnut a minulý týden se vrátil zpět do svého rodiště. Jak jistě tušíte, je to docela příjemný padák, neboť na tuzemském trhu práce bude se svými referencemi a zkušenostmi žádanější, než jakákoli potenciální konkurence. Ovšem o tom to není. Jiříčkova firma vyrazila něco přes polovinu svých zaměstnanců, z Evropanů vedle něj ještě jednoho Slováka. Ten však pracoval v jiném oddělení. Jiříčkovi dávali doporučení k partnerům, ale on se rozhodl, že se vrátí domů. Aby se tedy v pozici čerstvě nezaměstnaného nenudil, rozhodli jej alespoň odměnit dary. Od svého ex zaměstnavatele si sebou odvezl věci a vybavení v úhrnné ceně asi tak dvě stě tisíc (nevím, zda je v US něco takového součástí běžné firemní kultury, zvláště když se šetří, měl jsem za to, že ne). Některé věci jsou ještě na cestě, pár menších a přenosných si vzal do letadla. Byla mezi nimi i část knihovny, jež předtím byla součástí jeho pracoviště. O obsahu knihovny rozhodoval nikoli Jiříček, ale management.

Jako ukázku svých amerických suvenýrů mi předvedl titul „Využijte blogu ve své firemní komunikaci“. Ne, že by se na podobné téma před pár lety nediskutovalo i u nás, ale toto byl hotový manuál, jak správně ublogovat k smrti zaměstnance i s konkurencí najednou. Firma se tím prý docela tvrdě řídila.

Jinou, velmi podobnou bichličkou, bylo (volně přeložím) „Wiki jako hlavní zdroj vědomostí v organizaci“. Interní wikipedia k datu Jiříčkova odchodu čítala na dvě stě článků (tj. v průměru dva na zaměstnance dle stavu před propouštěním), bohužel některé byly zcela mimo předmět jejího působení a některé i sprosté, Američan by řekl „ofenzivní“. Údajně vlastní ještě velmi podobný manuál na využívání služeb typu Digg a guerillového marketingu pomocí diskusních fór.

Jiříčkův ex-zaměstnavatel blogoval jako o život, tvořil Wiki, jeho guerillový marketing musel být hodný jména velkého Che. Každý nový trend, každý směr jak dosáhnout větší efektivity nezůstal nepovšimnut a byl bleskově, někdy až fanaticky uváděn do praxe (používalo se hezké slovo „adoptován“). A ke každému měli tučné manuály.

Žel Bohu, ani to neodvrátilo nutnost racionalizace, a tak byla polovina týmu odvolána na ulici. Bichle, které putovaly s Jiříčkem, s ním neodešly proto, aby se nešťastná organizace zbavila byť i vzpomínky na ně. To ne. Jiříčka měli rádi, a tak jej na cestu chtěli vybavit poznatky, které ve svých dalších zaměstnáních jistě využije. Zatím je pouze ukazuje jako kuriozitu. Mým skromným prostřednictvím i vám jako další důkaz pravdy, že ne každý trend pomáhá. A že nejvíc trendy je z dlouhodobého hlediska krátkodobé trendy ignorovat.