Hlavní navigace

Rychlost, která bolí

Jan Handl

Velkou nevýhodou informačního věku je fakt, že se špatné zprávy dozvídáme bleskově rychle. Jsme sice zásobování všemožnými informacemi, některé z nich bychom ale s klidným srdcem oželeli.

Jan Handl

Ilustrace: Nenad Vitas

Sledujeme televizní zpravodajství, tisk, webové zpravodajství, sociální sítě, rozhlas a mnoho dalších informačních zdrojů. Pokud se stane nějaké katastrofa, případně někdo zemře, dozvíme se to strašně rychle. A co si budeme nalhávat, špatné zprávy ve skutečnosti chceme. Špatné zprávy tvoří velkou část obsahu zpravodajství, které konzumujeme. Kdyby někdo udělal analýzu českých nebo zahraničních portálů, nejspíš by zjistil, že informace o tragédiích, nehodách a úmrtích tvoří desítky procent z celku. V některých případech je to i více a jsou i zdroje, které se ničím jiným než špatnými zprávami nezabývají.

test 2

To, že špatné zprávy chceme, jsem odvodil i z obsahu příspěvků na sociálních sítích: nejvíce se sdílí, když zemře nějaká známá osobnost. Pamatujete si na to, když umřel Michael Jackson? Na Twitteru a na Facebooku jsem od rána na svých účtech nečetl nic jiného. Když se stane, že zemře někdo u nás, je to stejné. A mnohdy to není osobnost, o které by moc lidí vědělo a kterou by mnoho lidí považovalo za důležitou. Prostě pokud někdo umře, letí tato informace bleskovou rychlostí, rychleji než zprávy ostatní.

O tom, že se zabil jeden z pilotů populární letecké závodní série, jsem se dozvěděl na Facebooku. Vyjádření soustrasti rychle přibývala a také se objevilo dost „lajků“. Nepřijde vám to divné a paradoxní, když někdo u oznámení o úmrtí klikne na tlačítko „líbí se mi“? A udělali byste to vůbec? Já ne. Nicméně ono oznámení jsem poslal na Twitter. Z jednoho důvodu – dotklo se mě to. O týden dříve jsem totiž onoho pilota viděl lítat. Stal jsem se tak jednou z hyen, které se chytají každé tragické zprávy a sdílejí jí. Média a sociální sítě fungují neúprosně rychle, což v případě špatných zpráv bolí. V místě, kde bydlím, se před pár dny utopil malý chlapeček. Další den jsem v práci zaznamenal několik dotazů kolegů, co se to vlastně u nás stalo. Teprve ten den jsem si uvědomil, že známí a kolegové vědí, kde bydlím a že to vlastně poprvé používají. Doufám, že se o naší vesnici nebude psát hodně dlouho.

Našli jste v článku chybu?
20. 8. 2010 9:52
wartburg (neregistrovaný)
Paradoxni situace "Libi se mi" zprava o tom, ze nekdo umrel, coz? A to jsou imho prvni stripky dusledku zavsiveni site vsim tim socialnem. Za chvilku budou vasi sousedi vedet, co jste snidal, kolikrat denne onanujete nebo uspokojujete sousedovic kozu a az se to poradne propoji se socialnim marketingem, to teprve budete cumet. Jsme na prahu nove ery, to se budou dit veci.
23. 8. 2010 16:27
Že by panická hrůza ze sociálních sítí? Tyhle stavy se dají i léčit ;-) Léčit se dá i patologická potřeba psát tyhle kraviny pod každý článek o sociálních sítích...