Web 2.0 ve víru konferencí

Pro někoho internetová revoluce, pro jiné jen bezvýznamná bublina, který brzy praskne. Na každý pád je ale Web 2.0 vděčným tématem, které již řadu měsíců pozvolna probublává světovou pavučinou. Vycházejí o něm články, věnují se mu blogeři, diskutuje se o něm a zajímají se o něj i odborníci. Osobně jste se mohli s tématem Webu 2.0 setkal během poslední doby na třech větších konferencích.

Web 2.0 je stále „in“, a zatím se nezdá, že by se o něj lidé přestali zajímat. Možná naopak – zatímco mezi „mainstreamovými“ uživateli a v různých médiích už prvotní zájem pozvolna opadá, začala se o něj pro změnu zajímat odborná veřejnost. V posledních měsících proběhly tři různé větší akce – jedna byla knihovnická, druhá se týkala informační sféry a ta třetí se zabývala počítačovými hrami a herními technologiemi. A Web 2.0 byl na každé z nich.

Bobcatsss, Inforum, TransISTor – tři různé konference, ale minimálně jeden společný jmenovatel. Je pozoruhodné, jak se takový „aktuální trend“ dokáže objevit prakticky všude a v jakékoliv souvislosti. Je to dobře? Je to špatně? Těžko říci… Každopádně vzhledem k tomu, že se na Lupě zatím nepsalo o žádné ze zmiňovaných akcí, se pokusím jednotlivé konference zároveň alespoň i trochu představit.

Bobcatsss

Mezinárodní knihovnické sympozium Bobcatsss probíhá každoročně na půdě nějaké evropské univerzity s knihovnickým či informačním zaměřením. Organizaci celé akce zajišťují většinou sami studenti, obvykle (pro posílení kooperace) ze dvou různých škol. Poslední ročník, na který dorazilo přes 400 lidí, se konal ve dnech 29. až 31. ledna 2007 v Praze, konkrétně na Ústavu informačních studií a knihovnictví (ÚISK / FF UK). Spoluorganizátorem bylo Německo, zejména Stuttgart Media University a hlavním tématem letošního setkání byl marketing informačních služeb.

V záplavě marketingových prezentací a posterů se samozřejmě dostalo i na Internet a částečně i Web 2.0. Kupříkladu norská žurnalistka Marie Solum Hansen informovala o webovém portálu ABC Startsiden, který obsahuje několik vyhledavačů, řadu aplikací (encyklopedii, mapy a podobně) a katalog webových stránek. Ideální by bylo, aby tento web využívali knihovníci při vyhledávání informací. A aby se zjistilo, jak na tom norští knihovníci vůbec s technikou a Internetem jsou, proběhl výzkum, který přinesl velmi zajímavé výsledky: cca 22 procent knihovníků a knihovnic využívá Internet často a 77 procent dokonce téměř neustále. V žebříčku zdrojů vyhledávání informací vedly specializované databáze, ale už na druhém místě se umístil Google a na 4. místě byla i Wikipedie, v podstatě již klasický příklad sdílení informací. Zdá se tedy, že stereotypní představa knihovnice jako starší paní pokryté vrstvou prachu není příliš pravdivá, protože právě knihovníci a informační specialisté pracují s Internetem prakticky nejvíce ze všech skupin obyvatelstva.

Googlu se věnovala i přednáška Kathrine Hayes ze společnosti Eyeonit Ltd., která hovořila o probíhající změně současné pozice knihovníka. Knihy jako takové už přestávají být primárním informačním zdrojem a elektronické služby se dostávají do popředí. Současně s tím, jak knihovníci využívají Google a Wikipedii, je třeba také klást důraz na verifikaci informací, protože tyto nejrozšířenější „mainstreamové“ zdroje rozhodně nejsou neomylné a knihovníci musejí předávat pouze pravdivé a ověřené informace. Knihovníky do svých řad přijímá dokonce i samotný Google, aby pomáhali třídit a vybírat ty nejlepší a nejrelevantnější odpovědi na nejčastější dotazy. Bez zajímavosti není ani fakt, že vznikají i přímo speciální knihovnické projekty, kupříkladu portál Library 2.0.

Zmínku si zaslouží i prezentace Tomáše Vejlupka ze společnosti Tovek, který se věnoval otázce vizualizace dat. To je téma, které je v současnosti velmi aktuální, protože kromě textu lze samozřejmě využívat různé obrázky, grafy, tabulky a podobně. A co se týče nových webových aplikací, možnosti jsou téměř neomezené. Grafy a statistiky se mohou generovat a aktualizovat v reálném čase a na místo textového popisu lze využít třeba sémantické sítě, které rovnou ilustrují vzájemné vztahy mezi termíny. Mimochodem před časem jsem narazil i na pozoruhodný search engine Quintura, který má implementovanou pěknou vizualizaci ve formě sítě souvisejících tagů – a klikáním na různá další klíčová slova rovnou dochází k upřesňování dotazu.

Inforum

Konference Inforum je jednou z největších mezinárodních akcí, jaké u nás probíhají, zejména pak v oblasti informační sféry. Ve dnech 21. až 24. května 2007 se v budově Vysoké školy ekonomické sešlo na 650 participantů z celého světa. Témat byla celá řada: od elektronických informačních zdrojů až po management informací a znalostí; od integrace elektronických knih do nabídky informačních služeb až po novinky ve vyhledávání a nástroje Webu 2.0.

V rámci Infora byla Webu 2.0 věnována jedna konferenční sekce a jeden celodenní workshop, takže o informace nebyla nouze. Workshop proběhl v pondělí 21. května a vedl ho profesor Peter Godwin z anglické University of Bedfordshire. Protože by bylo přinejmenším úsměvné, aby nám vyprávěl o tom, co je to blog a jak vypadá video na YouTube, Peter Godwin si nepřipravoval žádnou přednášku, ale prezentoval spíše různé příklady Web 2.0 služeb a aplikací. Zmiňovaný YouTube zná už skoro každý, stejně jako Wikipedii či portál na sdílení fotografií Flickr; ale některé služby nejsou tak notoricky známé. Vášnivý čtenář blogů jistě ocení například web Bloglines, který kontroluje všechny zadané blogy a automaticky stahuje nové příspěvky (v podstatě to je taková sofistikovanější RSS čtečka). Portál Pageflakes zase funguje jako univerzální personalizovaná stránka – zprávy, mapy, obrázky, videa, předpověď počasí, maily; to vše je soustředěno do jediné homepage. A kdo má rád tagy, ten by mohl otestovat službu del.icio.us, kam si člověk může ukládat bookmarky (a sdílet je) a každý záznam si onálepkovat dle libosti. Na pravé straně se také postupně vytváří množina nejčastěji používaných a příbuzných tagů (navíc rozlišených velikostí podle důležitosti), tzv. „tag cloud“.

V rámci samotné konference pak proběhlo pásmo několika dalších přednášek, které se týkaly Internetu a nových trendů. Filip Vojtášek ze společnosti Albertina icome Praha se věnoval otázce odborných blogů. Stejně jako pro jakékoliv jiné uživatele, i pro odbornou veřejnost jsou blogy velmi snadnou možností, jak o sobě dát vědět, a jak svým čtenářům sdělovat informace. Problémem je ovšem odlišit tento „odborný“ blog od záplavy těch ostatních. Pokud chce tvůrce svými texty zasáhnout co nejvíce lidí, je velmi vhodné využít nějakou zavedenou zahraniční službu (jako třeba Bloger) a psát anglicky. Jako další vystoupil i „starý známý“ Peter Godwin, který zopakoval význam služeb Webu 2.0 a kladl důraz zejména na sdílení, kooperaci a vzájemné propojení lidí i služeb. Podtrhl také význam vizuální stránky, tedy grafické prezentace jednotlivých webů a aplikací. Z hlediska vzdělávání se Web 2.0 také stává výzvou pro oblast informační gramotnosti.

A do třetice ještě uvedu přednášku Viléma Sklenáka (VŠE), který se pokusil porovnat Web 2.0 a sémantický web. O sémantickém webu se hovoří mnohem déle než o Webu 2.0, nicméně stále se jedná o koncept, který je teprve v počátcích. Jak už název napovídá, základem je význam – a to význam srozumitelný lidem i strojům. Řešení by mělo spočívat zejména v metadatech, která jasně definují, co která informace znamená. Dotazy by se tak mohly zadávat v přirozeném jazyce a vyhledavače by přesto dokázaly odvodit, co to vlastně hledáme. V oblasti pořádání přinesl Web 2.0 hlavně rozšíření tagování. Ovšem možnost označit si cokoliv jakýmkoliv termínem asi příliš nepomůže vytvoření univerzálního a standardizovaného metajazyka. Počátkem roku 2006 se tak začal objevovat termín Web 3.0, (jako jeden z prvních ho použil jistý Jeffrey Zeldman ve svém textu kritizujícím Web 2.0), který už měl zahrnovat více prvků sémantického webu. Web 3.0 by měl tedy pokračovat v tradici „social networks“ mezi uživateli a navíc zároveň umožnit i „komunikaci“ mezi lidmi a stroji. Napomoci by tomu měly nové technologie jako umělá inteligence, automatické odvozování a další. Do budoucna se uvažuje dokonce i o Webu 4.0, ale zatím se jedná jen o nápady a koncepty v teoretické rovině.

TransISTor

Konference a workshop TransISTor sice nemá stovky účastníků jako výše jmenovaná sympózia, ale jedná je o jednu z mála odborných akcí věnovaných hrám a herním technologiím, které probíhají na našem území. Mezi hosty jsou pravidelně herní vývojáři, umělci pracující s novými technologiemi, ale také vědci a univerzitní profesoři. Témata letošních třech čtyřdenních cyklů se točila kolem game designu, propojení herních a filmových postupů, uměleckých modifikací a také starého známého Webu dva nula.

EBF16

Web 2.0 zahrnuje celou řadu různých služeb, aplikací a technologií; poslední cyklus TransISToru se zaměřil zejména na jejich kombinace. Tento přístup se nazývá „mash-up“, a příkladem budiž třeba Earth Album, které kombinuje aplikaci Google Maps se službou Flickr. Člověk si jednoduše klikne třeba na Českou republiku a vygenerují se mu nějaké obrázky, například Národní muzeum nebo Tančící dům. Další pěknou ukázkou „mash-upu“ jsou stránky Webmunism, které kombinují prakticky všechno se vším – zadáte si do vyhledávání „Praha“, ono to doporučí „Prague“ a vyplivne celou řadu fotek, videí, muziky, knih a odkazů, které se alespoň vzdáleně týkají Prahy…

Na workshopu jsme experimentovali zejména s aplikací Google Earth a zkoušeli jsme i vytvářet 3D objekty budov v programu SketchUp. Pánové Thomas Gläser a Mathias Rösele nám také předvedli, jak lze s pomocí zařízení zvaného Arduino (což je v podstatě programovatelná destička plná obvodů) a několika senzory změnit Google Earth na projekt „Google Walk“. Princip spočíval v tom, že projektor promítal mapy na podlahu, kde byly umístěny senzory ve tvaru šipek. Uživatel se tak mohl pohybovat po světě prostým šlapáním na šipky, přičemž s pomocí kombinací různých šipek mohl ovládat i zoomování. Zajímavý zážitek, ale po chvíli sledování povrchu zemského a poskakování po senzorech se už každému začala trochu točit hlava. Princip to byl nicméně skvělý, a s trochou fantazie si lze představit i budoucnost ve stylu filmu Minority Report, kdy budeme ovládat Internet (a různé obrázky, dokumenty a další média) už jen samotným pohybem v prostoru, jednoduchými gesty a manipulací se symboly. Inu uvidíme, možná nám to přinese už Web 7.0…

Anketa

Chtěli byste ovládat Internet pohybem v prostoru jako v Minority Report?

6 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 24. 7. 2007 15:03

Školení online marketingu - jak přivádět na web návštěvnost

  • Vyhledavače a PPC kampaně - jak fungují
  • Webová analytika - k čemu jí využít
  • Facebook a další sociální sítě - co a jak komunikovat

Detailní informace o Školení online marketingu »