WikiLeaks: od svobody slova k diplomatickým skandálům

Služba WikiLeaks vznikla na počátku roku 2007 pod sloganem „We open governments“. Služba publikuje jinak neveřejné dokumenty, které dodávají zdroje, jež chtějí zůstat anonymní. Její zakladatelé a provozovatelé nejsou veřejně známí, za službu nejčastěji hovoří Julian Assange, který sám sebe charakterizuje jako člena dozorčí rady, často bývá označován za hlavní hybnou sílu WikiLeaks.

Logo WikiLeaks

Nejnovější skandál se zveřejněním čtvrt milionu údajně tajných (nebo přinejmenším neveřejných) dokumentů korespondence mezi americkými ambasádami, je jen dalším důkazem toho, že činnost WikiLeaks je závažná a důležitá, ačkoliv není zřejmé, za jakou stranu „síly“ ji je možné považovat. Než se podíváme, co se právě děje, zrekapitulujme si historii WikiLeaks.

Z historie WikiLeaks

Služba sama o sobě vznikla na sklonku roku 2006, veřejnosti byla představena v roce 2007 a přesto, že má ve svém názvu Wiki, neumožňuje již po publikaci editovat zveřejněné dokumenty – ono Wiki má znamenat, že kdokoliv může participovat na publikován dat, jež někdo zamýšlel jako neveřejná, logicky ale neumožňuje takto publikovaná data dále měnit.

V lednu 2007 služba uváděla, že má připraveno přes 1,2 milionu neveřejných dokumentů k publikaci. A jak k nim přišla? Prý jednoduše, jeden z aktivistů stojících za WikiLeaks provozuje uzel služby Tor, což je služba pro anonymizaci provozu na internetu, která maskuje IP adresu zájemce o data vlastní IP adresou. Tento uzel Toru byl využíván čínskými hackery, kteří si stahovali data z cizích vládních serverů a služeb, ke kterým se dostali. Dotyčného aktivistu napadlo tento provoz logovat, ukládat a následně zpracovat, přiznal ve článku pro New Yorker Julian Assange. Budiž to memento pro ty, kdož považují službu Tor za dobrou anonymizaci svého provozu.

Tato prohlášení mimo jiné rozpoutala doposud nebývalou aktivitu tajných služeb vůči Číně, bylo to jedno z prvních velkých veřejných potvrzení toho, co se již delší dobu tušilo: že Čína neváhá použít internet pro špionáž. A že tak dělá často a ráda. A mimochodem, právě fakt, že za první dávkou dat pro WikiLeaks stály zájmy čínské špionáže, i když nepřímo, zakládá velkou významnou výtku vůči službě. Totiž, jaké zájmy služba sleduje. Ale o tom více později.

WikiLeaks následně zveřejnila řadu dokumentů, které se staly předmětem palcových zpráv na titulních stránkách světových deníků, jako byly údaje o válce v Afghanistánu, až po korupci v Keni.

Julian Assange v rozhovoru s Larry Kingem o uvolnění 400 000 dokumentů o Irácké válce na CNN. Zdroj: CNN

Agresivita amerických úřadů vůči Wikileaks se od té doby nedala přehlédnout, první fáze přestřelky gradovala na přelomu roku 2009, kdy se Wikileaks snažilo získat další prostředky na svůj provoz. V lednu 2010 služba PayPal zrušila bez udání důvodu účet Wikileaks a zablokovala všechny její prostředky nalézající se na tomto účtu, o tři dny později ale prostředky uvolnila, opět bez udání důvodu. Wikileaks to tehdy oslavil Twitterovou zprávou, obecně se ale mělo za to, že PayPal tak učinil na nátlak úřadů, nakonec ovšem nebyl ochoten vzdorovat negativní publicitě, neboť provozovatel Wikileaks neporušil žádná pravidla služby a nebyl právní důvod, proč účet blokovat. V polovině léta se podařilo obnovit přísun sponzorských darů pro Wikileaks a stabilizovat provoz, který v poslední době nebyl nejuspořádanější.

Z významných zářezů služby lze zmínit publikování „Výslechového manuálu“ pro americkou věznici v Guantanámu, která nebyla (mírně řečeno) v souladu s dohodou mezinárodní komise Červeného kříže, což v minulosti americká armáda popírala.

V listopadu 2009 publikovala korespondenci vědeckých pracovišť týkající se globálního oteplování, jejíž interpretací se zasloužili velmi významně o posílení argumentů bojovníků za lysenkovskou teorii, že člověk nemůže přírodu ohrozit čímkoliv, co činí.

V polovině roku 2009 se Wikileaks zasloužilo o publikování blacklistu webů zakázaných v Austrálii, čímž se sama dostala do hledáčku australské vlády, která od té doby jde Wikileaks ráda po krku. Naposledy nyní odstartovala další v sérii vyšetřování Wikileaks a zakázala místním médiím informace z webu publikovat.

V témže roce prosákla i skandál Petrogate, tedy rozhovory peruánských politiků a businessmanů dokumentující propojení průmyslu s politiky a korupci. Závěrem skandálu vysílaného místní televizí bylo odstoupení předsedy vlády.

Mezi další kauzy můžeme zahrnout skandál kolem nukleárního incidentu v Iránu, toxických skládek na Pobřeží slonoviny, e-maily Sarah Palinové z jejího e-mailového účtu na Yahoo a především trvalou pozornost věnovanou americké přítomnosti v Iráku a Afghanistánu.

Cablegate začíná

Nejnovější skandál spojený s Wikileaks dostal název Cablegate, to když 22. listopadu služba na Twitteru oznámila, že publikuje zhruba sedminásobný objem dokumentů, jaký do téhle chvíle věnovala válce v Iráku. Média hned začala spekulovat, že půjde o obsahy diplomatické komunikace, což se také později potvrdilo. Velká Británie médiím rozeslala takzvanou DA-Notice, tedy oznámení, že informace nemají být zveřejňovány z důvodů národní bezpečnosti, nicméně podle britských zákonů média nemusí uposlechnout, i když jim toto jednání později může být u soudu k tíži, pokud na soudní pře dojde.

Americká administrativa se pokoušela Wikileaks od publikování diplomatické korespondence odradit, nejdříve napomínáním, že to nic dobrého nepřinese, později výhrůžkami diplomatickým řešením a nakonec zřejmě i DDoS útokem. O něm Wikileaks informovala 28. listopadu na Twitteru s tím, že její servery jsou zahlceny požadavky, které služba nezvládá vyřizovat. A také s dodatkem, že to nic nemění na publikování informací, ty budou poskytnuty jiným způsobem významným světovým médiím. A tak se i stalo, noviny El País, Le Monde, Der Spiegel, The Guardian, a The New York Times dostaly svůj balík dat a ihned začaly s jeho analýzou. Asi nejlepší přílohu v tomto ohledu má nyní The Guardian, kde je aplikace, kde si můžete vybírat témata a místa původu zpráv.

Italský ministr zahraničí Franco Frattini označil Cablegate za „11. září světové diplomacie“, ale zatím to vypadá na příliš silná slova. Ven se sice dostala celá řada korespondence, ta ale zatím spíše potvrzuje tušené a oficiálně nepřiznané záležitosti, jako třeba, že za hackerským útokem na servery Google v lednu 2010 opravdu stála oficiální čínská místa, pro něž to jako zakázku vyřizovaly jak armádní, tak soukromé instituce.

Fakt, že americká diplomatická místa zaznamenávají řadu informací a většinou velmi „americkým“ jazykem, asi nebude překvapovat nikoho. Pravda je, že označení francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho za císaře, který je nahý, může zavdat příčině k diplomatickým roztržkám, vždy to lze svést na „asistentku“ a jde spíše o to, jak jednotlivé země budou chtít již dříve tušené informace hrotit, než že by zatím objevená fakta znamenala průlomy, jako dříve odhalené korupční skandály nebo potvrzené informace o mučení vězňů.

Zatím zřejmě nejvážnější informační průlom, který již zhoršuje vztahy, je informace o tom, že Saudská Arábie nabádala USA, aby zaútočila na Irán a zničila tak jeho nukleární zbrojní program. Ani to však není informace překvapivá.

Autor: Wikileaks.org

Zprávy obsažené v Cablegate podle úřadu původu

Výběry informací začínají vycházet i v českých médiích, například zde na Aktuálně. Pro Česko je zajímavé, že mezi dokumenty se má nacházet i více jak tisícovka dokumentů týkajících se Prahy a vzhledem k časovému rámci se očekává, že by se mohly týkat vyjednávání o protiraketové obraně, na české scéně by tedy do jisté míry mohly určité zemětřesení přinést. Právě ale ty české zatím analyzovány nebyly, snad tedy do času – i když Lidovky již předem připravily očekávanou verzi informací, kterou opravdu stojí za to si přečíst.

Autor: The Guardian

Jaká je klasifikace informací vydaných v Cablegate na Wikileaks

Qui bono

Obligátní otázka při existenci takových stránek je, komu slouží. To, že americká administrativa provozovatele Wikileaks nesnáší a pronásleduje je všemi fér a často i nefér metodami, jako je obvinění ze znásilnění, které si vykoledoval Assange na podzim letošního roku, to asi nepřekvapí. Do Švédska se Assange uchýlil proto, že místní úřady novináře významně chrání, nyní přemýšlí o azylu ve Švýcarsku.

Velmi častou a případnou výtkou ovšem je, že informace na Wikileaks jsou významně jednostranné, prakticky vždy jde o data určená pro americkou administrativu, která se dostanou ven. To na jednu stranu může napovídat, odkud k únikům dochází, na druhou stranu a v tom horším případě, může jít o cílenou informační kampaň. Publikovaná data nelze dementovat (kdo by tomu věřil), lze je obtížně ověřovat a před čím varuje americká administrativa: zasévají semeno nedůvěry, přičemž podobná data jistě má i „druhá strana“. Jenže interní čínské, ruské nebo jiné dokumenty se na Wikileaks neobjevují. Zda si i nejvlivnější muž planety Chu Ťin-tchao myslí o Vladimíru Putinovi, že je to alfa samec, se tedy z důvěryhodného úniku zatím nedozvíme.

Zajímavou rozpravu o tom, nakolik jsou užitečné úniky Wikileaks, má server VTM provozovaný Mladou frontou. Na jednu stranu jde o interní komunikaci, která je nutně subjektivně zabarvená, na druhou stranu právě tohle umožní lidem dokreslit, co se děje. Nebo také zkreslit.

„Tyto dokumenty odhalují rozpor mezi veřejnou tváří Spojených států a tím, co říkají za zavřenými dveřmi. Ukazují také, že pokud občané v demokracii chtějí, aby se vláda řídila jejich přáními, měli by žádat informace o tom, co se děje v zákulisí,“ uvedl samotný server Wikileaks jako vysvětlení, proč dokumenty publikuje.

       

Jenže zákulisí politiky je špinavé, to by občany nemuselo překvapovat. Otázkou tedy spíše je, zda to neznevýhodňuje demokratické zřízení oproti přísněji ovládaným zřízením. Co by se stalo s čínským nebo ruským provozovatelem podobné služby, si lze snadno představit.

A co si myslíte vy, je Wikileaks služba demokracii, akce protiamerických bojovníků, snaha několika jedinců zviditelnit, že umí proniknout ledaskam, nebo ještě něco jiného?