Rozhlas oslaví v letošním roce už devadesáté páté narozeniny od svého vzniku. Pravidelné vysílání odstartovalo 18. května roku 1923 ve Kbelích u Prahy ze stanu, který pro tuto příležitost zapůjčili pražští skauti. Ke vzniku a rozvoji rozhlasového vysílání se muselo kromě značné míry nadšení sejít hned několiktechnických vynálezů, jako je radiotelegrafie, radiofonie, záznam zvuku, mikrofony nebo možnosti další úpravy zvuku.
Rozhlasový přijímač Telefunken.
Výstava nazvaná Kapitoly z historie rozhlasové techniky přivítá první návštěvníky stylově 18. května v galerii Českého rozhlasu v pražské budově rozhlasu na Vinohradské ulici. Zájemci mohou výstavu zhlédnout do poloviny července, mimo jiné bude i součástí tradiční Muzejní noci.
Jeden pásek pro Blattnerfon dokázal nahrát dvacet minut zvukového záznamu a vážil patnáct kilogramů.
Výstava nabídne historii i moderní techniku
Příznivci rozhlasové techniky budou moci na vlastní oči vidět legendární přístroje, které používaly generace rozhlasových pracovníků, seznámit se s historií časového znamení, rozhlasu po drátě nebo magnetofonového pásku. V přilehlé expozici si prohlédnou elektronky z vysílačů, mazačku pásů i Blattnerfon, mixážní pulty a řadu dalších exponátů.
Legendární reportážní magnetofon Nagra.
Expozice nezapomene ani na vysílání v dobách těžkých pro národ, když technici i po bombardování pražské budovy v roce 1945 dokázali postavit náhradní pracoviště a v rekordním čase jej zprovoznit. Vysílali z náhradních prostor ze sklepa, z vysílače, z Husova sboru a dalších míst. Podobně i v srpnu 1968 rozhlas ještě nějakou dobu neohroženě vysílal navzdory vojenské intervenci a obsazování budovy i vysílačů.
Výzva Českého rozhlasu zahájila pražské povstání.
Jak se vysílalo ze skautského stanu
V pátek 18. května 1923 ve 20 hodin 15 minut se z plátěného stanu ve Kbelích ozvalo Haló, haló, zde vysílací stanice Radiojournalu ve Kbelích u Prahy
. Stan rozhlasovým nadšencům zapůjčil místní skautský oddíl.
Rozhlasové studio z roku 1923.
Jako první mikrofon posloužila prostá uhlíková telefonní vložka z normálního telefonního sluchátka, později pak lepší uhlíkový mikrofon Huthovy soustavy, ve kterém byly duté komory z izolační hmoty, vyplněné uhlíkovým prachem a uzavřené tenkou uhlovou destičkou – membránou.
Jako vysílací stanice sloužil radiotelegrafní vysílač ministerstva pošt a telegrafů soustavy Huthovy, který přes den šířil do éteru energií jednoho kilowattu Morseovy telegrafní značky a večer připojením zvláštního mikrofonního a modulačního obvodu řeč, zvuk a hudbu.
Povoleny byly dva typy rozhlasových přijímačů, které dodával Radiojournal. Prvním typem byla krystalka, druhým čtyřlampový přijímač značky „Standard“ vyrobený francouzskou firmou SFR (Société Française Radioélektrique). První lampa byla vysokofrekvenční, druhá detekční a další dvě nízkofrekvenční. Ladění bylo pro dlouhé vlny od 1000 do 4000 metrů.
Podmínky pro zřizování a provozování přijímacích rozhlasových stanic stanovil zákon. Ministerstvo pošt a telegrafů bylo jediným oprávněným subjektem k udělování tzv. radiových koncesí. Stát se předplatitelem rozhlasu nebylo jednoduché. Žadatel musel sepsat žádost, přiložit opis domovského listu a vysvědčení zachovalosti. Řízení o povolení trvalo i tři měsíce. Součástí povolení byl i typ přijímače, který měl žadatel povoleno používat. První radiovou koncesi získal 5. září 1923 JUDr. Josef Lachout z Prahy.
Pražská budova Českého rozhlasu funguje od roku 1933.
Další rozvoj vysílání byl rychlý po všech stránkách. Když se v roce 1933 rozhlas po deseti letech provizorií přestěhoval do nové budovy na Vinohradské 12, byly již mikrofonů, vysílačů i rozhlasových přístrojů desítky typů. Stejně rychle rostl počet rozhlasových posluchačů. Miliontý koncesionář byl zaregistrován v roce 1937.
Budoucnost: Digitální vysílání DAB/DAB+
Experimenty s digitálním rozhlasovým vysíláním DAB (Digital Audio Broadcasting) probíhaly v České republice již zhruba od roku 2000 v rámci krátkodobých předváděcích a testovacích provozů.
Jeden z modelů DAB přijímače.
Mimo jiné v roce 2005 proběhlo v Praze zasedání světového DAB fóra (WorldDABforum) a bylo předvedeno i multimediální obrazové vysílání DMB v rámci projektu sledujícího život goril v ZOO Praha nazvaného Odhalení. V roce 2009 byly zahájeny testy s inovovaným formátem DAB+, který umožnil vyšší efektivitu využití datového toku a zařazení více stanic v multiplexu. Od roku 2011 pak byly vydány některé dlouhodobé licence k vysílání a DAB se pomalu začal rozvíjet.
Principem digitálního rozhlasového vysílání DAB/DAB+ je sdružení jednotlivých programů do tzv. multiplexů, využití datové digitální komprese a vysílání společného datového toku v synchronních sítích vysílačů (SFN) na jednom kmitočtu. K šíření se používá pásmo VHF (174–230 MHz), kde dříve vysílala televize. Hlavní výhodou je tak možnost dalších nových programů, kvalitnější přenos a doprovodné služby. Kromě zvukových kanálů je možné šířit i texty nebo obrázky, grafiku či fotografie moderátorů a interpretů.
Pokrytí DAB+ vysílání Českého rozhlasu.
Český rozhlas už v roce 2005 spustil několik nových „digitálních“ stanic (D-dur, Leonardo, Rádio Česko, později Radio Wave) a dlouhodobě usiloval o možnost získání vlastní vysílací sítě. V srpnu 2015 zahájil testovací provoz DAB+ vysílání Českého rozhlasu z vysílače Praha – Mahlerovy sady na kanálu 12C s výkonem 20 kW. Byl to u nás první skutečně výkonný vysílač s definitivními parametry, který šířil základ multiplexu ČRo DAB+ a dodnes patří k nejvýkonnějším digitálním DAB vysílačům v Evropě.
Díky legislativním dohodám byl potom od loňského června spuštěn oficiální provoz vysílání DAB+ Českého rozhlasu. V multiplexu jsou šířeny programy ČRo Radiožurnál, ČRo Dvojka, ČRo Vltava, ČRo Plus, ČRo D-dur, ČRo Jazz, ČRo Rádio Junior, ČRo Radio Wave a ČRo Rádio Retro a také regionální stanice Regina DAB Praha, Region, Brno, Ostrava a Plzeň. Loni v listopadu bylo vysílání rozšířeno i na oblasti Brna, Ostravy a Plzně a dnes pokrývá více než čtyřicet procent populace České republiky.
Parametry veřejnoprávní DAB sítě (klikněte pro zvětšení).
Na přípravě výstavy spolupracovali:
Eva Ješutová, Jana Kameníková, Tomáš Bělohlávek, Miloslav Turek, Ladislav Vinš, Jan Kužela, Pavel Balíček, Pavel Straňák a Zuzana Foglarová
Fotografie: Andrea Filičková, Khalil Baalbaki a archiv Českého rozhlasu
Grafika: Pavel Švejda a Kreativní studio Českého rozhlasu
ČLÁNKY DO MAILU