O víkendu se poprvé udělovaly Ceny Ondřeje Sekory, ocenění pro nejlepší sportovní novináře. Pořádající Klub sportovních novinářů současně uvedl do Síně slávy první legendy sportovního žánru.
Nejlepší články podle poroty napsal kolektiv autorů MF Dnes a iDnes vedený Robertem Rampou. Šlo o sérii textů o sporných krocích hokejového svazu pod názvem Fígl za 200 milionů. Nejlepší rozhlasový příspěvek natočil Pavel Petr, který pro Radiožurnál připravil časosběrný dokument Olympijský rok Davida Drahonínského.
V televizní kategorii uspěl Marek Svačina z České televize za pořad 13. komnata Filipa Minaříka. Nejúspěšnější český žokej Filip Minařík v něm promluvil o problémech po těžkém úrazu. Pořad měl televizní premiéru krátce po jeho dobrovolném odchodu ze života.
Ocenění pro novináře do 30 let získali Markéta Plšková a Stanislav Kučera ze serveru iDnes.cz za článek o internetových výhrůžkách, které dostávají čeští tenisté. Nejlepší sportovní knihou se staly Nové příběhy Staré dámy. Autor Tomáš Macek se v ní detailně věnuje poslednímu desetiletí Tour de France, jak je na vlastní oči coby reportér ve Francii zažil.
Do Síně slávy české sportovní žurnalistiky byli uvedeni v premiérovém ročníku hned čtyři novináři. Prvním držitelem ceny Viléma Heinze-Henryho se symbolicky stal Vilém Heinz-Henry (1876–1946), vůbec první předseda Klubu sportovních novinářů. In memoriam byl oceněn dlouholetý redaktor MF Dnes Václav Pacina.
Do Síně slávy dále vstoupili Zdeněk Pavlis a Aleš Procházka. První jmenovaný stál 22 let v čele Klubu sportovních novinářů, dnes je jeho čestným předsedou a spolupracuje třeba s webem Sport.cz. Aleš Procházka je legendou ve vysílání Českého rozhlasu a členem Síně slávy českého hokeje.
Novináři mohli přihlašovat své práce vytvořené od 1. 1. 2023 do 31. 8. 2024. V hlavní soutěži se sešlo 36 příspěvků od čtyř desítek autorů. Porotci posuzovali 10 knih, 12 článků či článkových sérií, 6 televizních a 8 rozhlasových pořadů. Devět soutěžících novinářů patřilo do kategorie do 30 let.
