Je vlastně skoro jedno, jestli za útokem stojí Severní Korea, nebo mimozemští pašeráci křemíku. Podstatné je, že blockchain zanechává veřejnou transakční stopu a při dostatečné analytické práci lze značnou část odcizených mincí identifikovat a jejich původ doložit. Regulované burzy a finanční instituce je pak mohou jednoduše odmítnout přijímat. Technicky budou dál existovat, finančně se ale mohou stát toxickým aktivem mimo oficiální obchod.
Zajímavější otázka je, k čemu Severní Koreji taková kořist vlastně bude. Pokud na konci řetězce potřebuje získat dolary, eura, technologie nebo západní zboží, stejně se dříve či později musí dostat do kontaktu s finančním a obchodním systémem, který se jí může začít vyhýbat. Takové coiny se pak stávají svého druhu černým Petrem. Někdo je nakonec musí držet v ruce, protože jejich problematický původ nezmizí jen tím, že je pošle dál. Otázkou je, kdo bude ochoten toto riziko převzít.