Řada českých nemocnic v posledních letech změnila informační systém. Někdy i proto, že pouhé pořízení klientských licencí na počítače, které se měly přikupovat, by bylo dražší, než přechod na nový systém včetně veškerých nákladů na migraci (převod dat, navázání na další systémy, zaškolení uživatelů atd.). Jindy byly jednorázové náklady sice vyšší, ale brzy se vrátily v nižších nákladech na podporu.
Je nesmysl požadovat přesoutěžování dodavatele v nějakých pevných intervalech. Ale postupovat tak, že se orgán veřejné správy stane rukojmím dodavatele, který mu pak diktuje podmínky, je nesmysl úplně stejný. Dodatečné služby, které nebyly v původní zakázce, by se měly vždy soutěžit, protože v řadě případů existuje více firem, které by byly schopny služby dodat.
Mnichovu trvalo přejít z Windows na Linux 10 let. A to jde o "blbý" operační systém, který má umožnit běh, v podstatě, webového prohlížeče a nějakého toho kancelářského balíku s centrálním řízením AAA (více-méně "krabicový" sw). Já se jenom pozastavuji nad faktem z článku o smlouvách uzavíraných na 20 let a nemožností přejít k jinému dodavateli.
U informačních systémů (tedy všechno jen ne krabicový software) s komplikovanou business logikou je dost obtížné udržet jeho vývoj tak, aby se nezhroutil sám o sobě, natož "outsourcovat" implementaci jeho podsystémů někomu jinému, nebo ještě hůře přejít na řešení někoho jiného.
Co uděláte s daty? Nový SW nového dodavatele se jen těžko přizpůsobí legacy databázi. Budete je přepisovat ručně, nebo budete vyrábět komplikovaný a drahý (mapujete M na N) export-import? A co s daty, která nebudete mít v novém systému kam uložit (a že se to stává i u systémů navržených různými týmy pro stejnou doménu) - budete muset u dodavatele koupit další úpravy a ty zadarmo nebudou. Co s uživateli, kteří se musí přeškolit na nový systém?
Představte si, že teď někdo přijde se zákonem podle kterého bude muset administrativa vybírat nového dodavatele třeba každých 5 let. Za těch 5 let ani nestihnou ten systém dostat do rozumně použitelného stavu (viz. ISZR, ISDS, CRV - některé se začínají stabilizovat, jiné toho mají před sebou ještě mnoho).
Myslím si, že 20 let je ještě poměrně krátká doba. Dojdete k tomu také, když si uvědomíte že mnoho subjektů stále používá (dle směrnic jediný možný) prohlížeč IE 6. A možná jste také nedávno postřehli zprávu o americké federální agentuře, která stále používá 3,5" diskety k přenášení dat.
Takže podle mě jsou nářky o změně dodavatel SW častěji než jednou za 20 let (a pokud vůbec) demagogie. Ve výsledku to levnější nebude (proč taky že, když jste právě přešli za nechutné prachy)?
Nejde o to, že by se musel změnit dodavatel. Jde o to, aby se snížilo pokušení ceny předražovat. Tzn. pokud někdo nabídne jiné řešení, musí do toho samozřejmě zahrnout i náklady na migraci a úpravy na míru.
Vtip je v tom, že kdyby původní dodavatel podlehl pokušení hodně si nahrabat, tak se může stát, že konkurence i s migrací nabídne cenu nižší.
Čehož si je dodavatel vědom - a proto v soutěži bude nabízet nižší ceny než bez soutěže. Soutěž tedy vytváří tlak na cenu...
K tomu mě napadá hezký příklad - ve firmě jsme potřebovali natahat novou kabeláž. Byli jsme v nájmu ve velké budově, tak jako prvního jsme oslovili majitele/správce - a ten nám řekl nějakou cenu. Šéf mi pak dal za úkol oslovit další dodavatele, za kolik by to udělali oni. Přitom neměl v úmyslu nechat si to od nich udělat - akorát vzal tu nejlepší nabídku, ukázal ji správci domu a dohodl se s ním na tom, že to udělá za tyhle peníze. Ušetřil tím cca 10%.
Ano, dneska je to jasné. ale ty smlouvy budou většinou 10-15 let staré. Tehdy se to teprve všichni učili.
Krom toho záleží na podmínkách. Když bude zákazník chtít práva, bude ho to stát mnohem víc, než když je chtít nebude. Právě proto, že se bez práv se dá jít s cenou níž, protože je tu vysoká pravděpodobnost dalších zakázek. Kdo ale dokáže předem spočítat, která varianta se mu vyplatí (tj. zda bude dalších zakázet tolik, aby to příplatek za práva převážilo)? A co je lepší v případě, že na variantu zahrnující práva nejsou v rozpočtu peníze - vykašlat se na to, nebo to koupit bez práv? Vždyť ten systém čistě svou existencí ušetří další náklady (obvykle mzdové); tj. čím později se nasadí, tím víc se to prodraží...
Bavíme se v kontextu zjištění NKÚ, že se zakázky ani nevypisovaly. To je o řád větší a jednodušší korupční příležitost než zakázku manipulovat. Proto je podle mě stížnost NKÚ relevantní - už jenom vypsání zakázky by vytvořilo tlak na cenu (nejen kvůli konkurenčním nabídkám, ale i tím, že se o zakázce dozví veřejnost a podezřele předražené zakázky budou kritizovány, dnes už se o ně dost možná začne zajímat i policie).
Jde o to najít taková formální kritéria, která budou účinná. Bohužel, doposud se politici snažili formulovat zákon o veřejných zakázkách tak, aby byl bezzubý - aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Dobré nápady (osvědčené v zahraničí), které by opravdu pomohly, jsou zde:
http://www.rekonstrukcestatu.cz/cs
Jenže k nalezení těch formálních pravidel nejdříve musíme vědět, co má být účelem. A pak ta formální pravidla musí měřit přímo ten účel, ne nějaké odvozené hodnoty. Jinak se velice brzy najde cesta, jak splňovat formální pravidla a účel zcela pominout – jako je to u měření HDP, vědeckých citačních indexů nebo u současných veřejných zakázek.
Neházel bych to jen na politiky, ono to bylo také na přání veřejnosti. Že u veřejné zakázky má rozhodovat jen nejnižší cena, to je častý názor. Současnému stavu by pak asi nejvíc pomohlo přijetí zákona o úřednících, jenže spousta pseudopravičáků úředníky jen zesměšňuje a považuje je za zbytečné, místo aby si uvědomili, že úředníci jsou v současné době ta nejlepší pojistka proti svévoli politiků.
Nepřevoditelnost se týká práv osobnostních i majetkových (s drobnými rozdíly).
Oddíl 5: Společná ustanovení pro majetková práva
§ 26
(1) Majetkových práv se autor nemůže vzdát; tato práva jsou nepřevoditelná ...
Majetková práva lze podle českého práva pouze licencovat (vyjímku mají práva související podle § 76, 80, 84). A podle zahraničního práva žáden úřad smlouvu neuzavře.
A u software třetích stran je to podobné. Firma (téměř) nikdy nezíská majetková práva, ale pouze nějakou licenci. A práva mohou být omezeny těmito licencemi poskytnutými třetí stranou.
Problém asi bude v tom, že ta práva převést nelze, autorský zákon to neumožňuje. Vysvětleno je to třeba v kapitole A.5.II dizertační práce Licenční vztahy v autorském právu. Kromě toho samozřejmě nemůžete ani převést autorská práva na výtvory třetích stran, které jsou součástí dodávaného produktu (open source i proprietární sw).
Mne naprosto sokuje jak si vubec nekdo muze nechat udelat nejaky sw na zakazku, zaplatit za nej plnou cenu a pritom ve smlouve nemit ze veskera prava prechazi na kupujiciho tak hloupej neni ani vratnej na tech uradech to je proste takhle schvalne a ty co ty smlovy podepsali moc dobre vedeli co delaji.
Ono těžko pořídíte podporu na SW z roku 2000 od jiného dodavatele než je původní dodavatel. A změnit SW pro minimálně 6000 uživatelů? Zkuste si spočítat kolik dáte jen na zaškolení administrátorů a uživatelů.
Pokud jsou neustále kráceny finance, nemáte v investicích prostředky na pořízení nového. A v tom je hlavně zakopaný pes.
Ona totiž jednorázová investice vás vyjde 10x dráž než podpora stávajícího.
Kolik firem v ČR umí rozchodit s migrací systém pro minimálně 6000 uživatelů? Na prstech dvou rukou je spočítáte (ty které mají zkušenosti)
Asi tak, ale navíc s tím, že pro každou netriviální doménu bude ta migrace problémová, reklamace se budou řešit ještě minimálně další rok (ne-li déle a to i když bude tu konverzi dělat původní firma) a ve výsledku stejně budete mít "zašuměná" původní data v novém systému, které bude nutné (čti nejlevnější) znova ručně projít a opravit.
Jo, já tomu věřím, že management v těch nemocnicích rozhodl nakoupit nový SW. Jen nevěřím tomu, že by si to chtěli v nejbližší době znova zopakovat i pokud by se situace opakovala. Leda by ten dodavatel nového SW vzal veškerou zodpovědnost s migrací a ztrátami (kvůli případným zpožděním v nasazení) na sebe. A to může udělat jen buď firma plná dokonalých supermanů, firma plná idiotů, nebo podvodníků.
Dodatečnými službami myslíte co? Třeba vytvoření modulu jinou firmou? Vyjde to dráž, bude to mnohem komplikovanější a bude to trvat delší dobu a s naprosto nejistým výsledkem. Ale může se stát, že zvýšené náklady na sebe vezme dodavatel původního SW jen proto, aby vyšel vstříc zadavateli, který potřebuje dostát slibům politiků a uchlácholit veřejnost. Ale nakonec si to stejně vezmou jinde.
Teoreticky je totiž schopen dodat služby kde kdo. V reálu se, především kvůli byrokratickým průtahům a následným krutě krátkým termínům něco podcení a problémy kvůli tomu dříve neviděné začnou posléze vyplouvat na povrch.
Já bych samozřejmě rád, aby se peníze vydávaly účelně, ale praxe říká, že se to v 90 % případů zvrtne.
Tak to ale může fungovat u soukromých firem, kde šéf pracuje se svými penězi a ručí za své podnikání svým majetkem, takže se bude řídit velmi pravděpodobně logickými argumenty.
Ale víte co udělá politická reprezentace, náměstci a další kteří pracují s penězi které se každý rok odněkud berou, aby si zajistila koryta když už jde do tuhého? Udělají něco, co zacpe masám "ústa"; třeba klidně zvolí řešení, které bude ve výsledku stát klidně stokrát tolik, ale bude to zrovna to co žádá lid, aby si zachovali důvěru a oni měli možnost zůstat zase o chvíli déle. Nakonec jsou to peníze něčeho tak imaginárního jako je "státní pokladna" (nejspíše bezedná krabice, ale kdyžtak se zvýší daně).
Klidně to může znamenat, že zařídí soutěž tak, aby vyhrál někdo jiný, než současný dodavatel, i když to bude znamenat náročnou a drahou migraci, přenesení závislosti na zahraniční firmu a hromadu dalších problémů, o kterých masa neví.
Pokud soutěž zajistí levnější (se započítáním i skrytých nákladů vyplývajících z rizik) a stejně dobré řešení, tak jsem pro. Ale praxe říká, že tomu tak nebývá.
Podle současného zákona se zakázky opravdu vypisovat mají, ale je otázka, zda to není špatně. Jde totiž o to, co si od takových veřejných zakázek slibujeme. Že bude veřejná správa fungovat efektivně? Že bude co nejlevnější? Že se budou peníze za zakázky rozdělovat spravedlivě jednou tomu, jednou tomu? Že se budou dodržovat nějaká formální pravidla? Zatím je to čím dál víc formálních pravidel, ale těm předchozím kritériím to evidentně nepomáhá – a třeba tu efektivitu to naopak zjevně snižuje.
Proč když je veřejná instituce někde v nájmu, proč se také nevypisuje každé dva roky výběrové řízení na novou smlouvu o nájmu? Že by v tomto případě bylo jasné, že by to nikam nevedlo, a že hlídat cenu je nutné jiným způsobem?
Nevím, jak časté je, že se ta práva nepřevádí. Ale podle mne je to vlastně jen detail. Daleko podstatnější je, k čemu vám ta práva budou. Představa, že někdo napíše velký software na zakázku, a pak přijde někdo jiný, plynule naváže a bude pokračovat, je určitě zajímavá – ale rád bych viděl aspoň jeden případ, kde to tak fungovalo.
Komu na zakázku bylo psáno OO, LO, linuxové jádro? Kdy se stalo, že všichni vývojáři OO/LO nebo kernelu odešli a přišli jiní, kteří se teprve začali seznamovat s tím, co vlastně takový kancelářský balík nebo jádro operačního systému dělá, jak je ten konkrétní projekt napsaný? Zkuste si představit, že by si dnes vývojáři OO a kernelu oba projekty prohodili. Myslíte, že by vývoj pokračoval dál stejným tempem a uživatelé by nic nepoznali?
Takže v bance vám řeknou, že vyměnili dodavatele software a nový tým se právě seznamuje se softwarem. A protože se jako každý rok změnila legislativa, kterou je potřeba do toho software zapracovat, banka si dává pauzu a zavírá, než bude mít software upravený. Zkuste se zeptat asi tak za rok, to už možná budou některé části fungovat po novu.
Nelze převést autorská práva (t.j. nemůžu se já podepsat pod Hamleta a vydávat to za své dílo), ale je možné převést majetková práva (tj. práva k tomu dílo šířit a upravovat). Ostatně jinak by firma ani nemohla ten software dodat, protože autorská práva nemá firma, ale programátoři – ale právě firma má ta majetková práva a o ta v tomto případě jde.