Názory k článku Bude formát MP3 vytlačen kvalitnější konkurencí?

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 20. 3. 2001 8:55

    Tomas (neregistrovaný)
    Dokud budou rozsirene MP3many/discmany/mobily podporujici vyhradne nebo temer vyhradne MP3 a neverim, ze ti kdo si je jiz poridili nebo v brzke dobe poridi, by je chteli v blizke budoucnosti zase menit, bude drtiva vetsina lidi pouzivat pro hudbu hlavne format MP3. A pokud budou programatori ci kamenici do novych formatu implementovat nejake ochranne prvky, pak uz teprve nemaji sanci se proti MP3 prosadit.
  • 20. 3. 2001 9:38

    runner (neregistrovaný)
    Malýměkký v tomto případě nástup nezachytil, přestože jeho snaha přiživit se na každém fenoménu je dobře známá. Budoucí implementace copy protection ve WMA asi nebude výhoda, pro kterou by uživatelé zavrhli MP3. Nesouhlasím s hlavní rolí hardwaru, budoucnost patří multiformátovým přehrávačům. A pokud ne, dovede si někdo představit úspěšný přehrávač bez podpory MPEG1 Layer3? Já sázím na mp3PRO, pokud splní co slibuje. Do té doby MP3 256kbps, hq, stereo.
  • 20. 3. 2001 13:22

    martin macok (neregistrovaný)
    A co takhle format OGG Vorbis? Je tzv. patent-free, kvalitu zvuku je lepsi nez MP3 a umi ho prehravat winamp, sonique, xmms, ... format ma otevrenou (opensource) specifikaci, zdrojovy kod atp. viz nahradí vorbis mp3? a proč?
  • 20. 3. 2001 19:33

    Michal (neregistrovaný)
    Myslím si že jmenované Real audio nebo WMP nemají šanci.
    A s tím, že směr určí hardwarové přehrávače bych taky moc nesouhlasil. Podle mě má šanci formát který bude open source bez nejakych copyraightů a pak především známá kombinace kvalita/velikost souboru. Do nějakých WMA chráněných souborů se vám 95% uživatelů nepohrne.
    To že uživatel hardweru by musel aktualizovat codecy by podle mě nebylo tak hrozné, počkejte za pár let kde bude technologie, MP3many bdou k smíchu
  • 21. 3. 2001 2:12

    Roj (neregistrovaný)
    Zarizeni zvane Cyber-home je levne, umi vsechny mozne i nemozne formaty, date si ho do veze, nacpete do nej CD ci DVD a hrajete. Kdyby nahodou to CD ci DVD nehralo, zavolate kamose, kterej vam tam naflashuje novej software (kodek) a hrajete vesele dal.
    Jak to zatim sleduju, lidi do toho nejvic cpou CDcka narvany MP3kama.
    Pro labuzniky zvuku - umi to i DVD-audio (24 bit, 192kHz), ktery hraje rozhodne lepe, nez co mate dnes doma :-)))

    Nakej microSoft - to sem netahej
    na to nejni nikdo zvedavej! :-)

  • 21. 3. 2001 10:22

    Jiří Donát (neregistrovaný)
    To, co sledujeme v oblasti hudebních formátů, je klasickým příkladem boje o standard. Pokud vlastním standard, mám šanci ovládnout celou aplikační oblast. Boj o standardy má proto v konkurenčním boji na internetu nezastupitelné místo. V podstatě jsou zde dva protichůdné směry: snaha o vytvoření standardu, kterým ovládnu trh, a boj o tento formát s jinými účastníky.

    Měřítkem úspěchu standardu je jeho adopce. V této chvíli je tedy jasným vítězem formát MP3 - je v něm k dispozici nejvíce skladeb, a díky tomu zde dobře funguje síťový efekt výměny skladeb s jinými lidmi. Firmám, které MP3 neovládají, se to samozřejmě nelíbí. Nemusejí ale házet flintu do žita. Nabízejí se jim v podstatě tři hlavní strategie - strategie boje o standard někoho jiného:

    První je oblíbená strategie "dožeň a zatoč", která je mimoděk popsaná i v tomto článku (jiný příklad: MSIE). Tento boj proti standardu je nejúčinnější: pokud totiž uspěji, stávám se novým majitelem standardu já sám.

    Druhým častým scénářem je postupné otevírání standardu až do chvíle, kdy jej již nikdo neovládá. To se stalo například standardu pro výměnu katalogových informací UDDI. Standard, který nikdo nevlastní, přestane být zajímavý, i když jej budou všichni používat. Tehdy se o něj přestane bojovat a firmy musí vymyslet jinou strategii boje. Standard tedy nevlastním, ale aspoň mi nevadí.

    A konečně třetí možností, jak proti příliš úspěšnému standardu, který nevlastním, zaútočit, je ho prostě "rozpustit", tedy učinit jej naprosto nepodstatným. V hudebních formátech se realizace této strategie projevuje jako "portabilita kodeků mezi platformami". Pokud se to podaří, výsledkem je totéž, co ve strategii 2: začne být zcela jedno, v jakém formátu skladby vlastně jsou. I v tomto případě ztratí bitva o standard své opodstatnění.

    V hardwarových zařízeních tedy úspěch určitě nebude. Mimochodem, ta se vyměňují stejně rychle, jak se mění móda mladých lidí, kteří je převážně používají.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).