Budoucnost a současnost „čárových“ kódů pro mobily

Klasické čárové kódy nepochybně znáte, staly se široce rozšířenou a standardizovanou záležitostí a dnešní obchod by se bez nich pravděpodobně už neobešel. Používají se k vyjádření kódu zboží, které se pomocí bezdotykové (či dotykové) čtečky převede do podoby použitelné počítačovým programem a následně slouží k dalšímu zpracování.

Nejčastěji se s čárovým kódem setkáte u pokladny hypermarketu – pokladní pouze načte kód zboží a pokladna přidá zboží a jeho cenu do seznamu toho, co nakupujete. Čárový kód slouží ale i v případě skladových inventur, může identifikovat lidi v nemocnicích, může označovat cokoliv, k čemu je potřeba připojit číslo. Jeho vytvoření je snadné  – dá se vytisknout na prakticky jakékoliv tiskárně, včetně specializovaných. Proces načtení je pak otázkou vlastnictví nějakého zařízení schopného čárky na čárovém kódu přečíst.

„Čárové kódy“, které nevypadají jako … čárové kódy

Mobilní „čárové kódy“ (někdy též „2D kódy“, „2D tagy“, atd.) vycházejí ze stejného principu, ale zásadně se liší provedením. Na rozdíl od běžného čárového kódu jsou dvourozměrné (proto se jim také někdy říká „datová matice“) a jejich přečtení se provádí prostřednictvím fotoaparátu v mobilu a aplikace, která z fotografie vytáhne poskytnutou informaci.

A je zde ještě jeden podstatný rozdíl, mobilní „čárové kódy“ mohou nést podstatně více informací – a nejsou to pouze čísla, velmi často jsou to webové adresy, respektive jakýkoliv text. A informace mohou být „uloženy“ na podstatně menším prostoru než u klasického čárového kódu.

Použití označení „datová matice“ nakonec napovídá, že jde o (většinou) čtvercový útvar vyplněný kostičkami reprezentujícími jednotlivé bity informace a ohraničenými nějakými útvary, které umožní určit odkud kam sahají informace  – na dva až tři milimetry čtvereční se vejde takto zakódovaných až 50 znaků, většina standardů umožňuje použít plochu dostačující k „uložení“ něco přes 3 000 znaků (z kompletního ASCII, pochopitelně). A tam kde je to významné, je možné používat i nějaké systémy kontroly a opravy chyb (Reed-Solomon například).

K čemu se vlastně mobilní čárové kódy používají

Malá velikost kódu, slušná trvanlivost a nízké nároky na kvalitu snímku umožňují tento druh identifikace používat například pro označování hardware – na procesoru, pevném disku, kartě, baterii mobilního telefonu či jakémkoliv hardware tak může být pomocí čtverečku s bity zakódováno skoro cokoliv – výrobní číslo, typ, webová adresa i základní technické údaje.

Pravidelně najdete tyto kódy i v časopise Strategie, kde v podobě „včelí“ verze (Bee-code) slouží většinou k poskytnutí internetové adresy článku. Dominik Hrodek, zástupce šéfredaktora Strategie, k tomu říká:

Naše kódy odkazují na internetové stránky Strategie, ke konkrétním článkům. Zároveň odkazují na pravidelně vyměňované ankety. Jako médium o marketingu, reklamě a médiích nás pochopitelně zajímají i nové marketingové technologie, nástroje a trendy, proto jsme se rozhodli technologii, která je v trochu jiné mutaci velmi úspěšná v oblasti inzerce například v jihovýchodní Asii, vyzkoušet i u nás.

Domnívám se, že je to zajímavý alternetivní marketingový kanál, ale nelze jej ani přeceňovat, ani podceňovat.

Ve Strategii si program na podporu BeeTaggů stáhlo za první týden po jejich nasazení něco přes sto uživatelů a pravidelně na stránky www.strategie.cz přichází tímto způsobem nezanedbatelné množství uživatelů. Důvod pro nasazení právě tohoto typu byl spojen s inzertní strategií našeho týdeníku.

Mobilní čárové kódy mají své místo i v reklamě – na billboardu mohou zájemcům poskytnout internetovou adresu, kontaktní informace, nebo cokoliv dalšího, co mohou okamžitě využít.

Ideální může být využití například pro zakoupení lístku na nějaký koncert, pro pražskou MHD by se podobné kódy daly například použít pro (semi)automatické objednání elektronické jízdenky (dnes nutno ručně odesílat SMS). Snadné použití je například pro objednávání vyzváněcích melodií, her či obrázků.

V zahraničí taggy používají i kolosy typu McDonald's, které je umísťují na inzerci i obalové materiály. Každopádně již o ně projevili zájem i větší zadavatelé u nás, když je kupříkladu Vodafone umístil na vizuály spojené s karlovarským filmovým festivalem a skrze taggy umožnil rychlý přístup na stránky s programem a vstupenkami," představuje konkrétní české využití Dominik Hrodek.

A jak můžete vidět na následujícím příkladu, objevily se i v kampani pojmenované „Are you QRious?“

Seznam.cz využíval na svých inzerátech QR kódy a stejné kódy hrají roli i v různých dalších reklamních kampaních v různých zemích světa – i Google je používá na svých inzerátech a v rámci Google Print Ads umožňuje využití také inzerentům.

Bee Taggy, o kterých bude řeč dále, byly společností Phomedia použity pro kompaně v ČR a SR. Na Slovensku s Telefónicou O2 pro projekt Wilsonic (v rámci stejnojmenného festivalu v Bratislavě), kde byly Bee Taggy použity pro interaktivní hru (lov Bee Taggu a soutěž o ceny). Se stejnou společností byla realizována kampaň v rámci festivalu Bažant Pohoda s podobným konceptem.

Příklad Bee Taggu z festivalu Wilsonic (foto: Phomedia)

Ideální využití se najde například i tam, kde potřebujete na papír vytisknout kryptografický klíč, který budete potřebovat využívat v počítači.

Mobilní kódy mohou najít dobré využití například v muzeích, kdy je možné s jejich pomocí získávat popisy exponátů (příklad: Manchester Art Gallery).

Snadno si lze představit použití tohoto kódu ve formě vizitky, kterou je pak možné pomocí vyfocení okamžitě přenést do adresáře mobilního telefonu (příklad z www.meisiya­.net).

Ve Velké Británii využívají tyto kódy v televizním programu BBC (příklad).

Existuje nespočet dalších možností jak mobilní kódy využít – což třeba Mashup QR a Google Maps? Nebo když už jsme u toho Google – Google Chart Server API umožňuje generovat QR kódy. A QR kódy je možné dokonce používat jako umění, Pedro Morales vám to ukáže v praxi. A Josh Russell propojil Flickr a QR kódy a Andy Bennett pro změnu ukazuje, jak na tričku umístit QR kód umožňující přidání do přátel na Facebook.com.

Standardy, patenty a vůbec obvyklé spory

Široké rozšíření mobilních čárových kódů naráží na věci obvyklé, pokud je řeč o nějaké nové technologii. Samozřejmě chybí standardizace, respektive používaných systémů je několik a jsou standardizovány porůznu. Součástí problémů mohou být i patentové spory, stejně tak jako otázka licenčních podmínek.

Datamatrix a Semacode

Zmiňovaný Datamatrix je například výsledkem vynálezu RVSI/Anuity CiMatrix, společnosti, kterou v roce 2005 koupil Siemens AG. Samotný Datamatrix je definován ISO standardem ISO/IEC 16022 – International Symbology Specification – v tomto případě je příznivé, že je v oblasti „public domain“ a je tedy možné ho zdarma využívat. Práva jsou samozřejmě napadena společností Acacia Technologies, která tvrdí, že část DataMatrix technologie je (respektive byla) součástí jejích patentu (US 5.612.524).

Na obrázku je Datamatrix kód přinášející adresu www.inside.cz.

S DataMatrix kódem se nakonec potkáte i pod názvem Semacode (jde i o název společnosti) právě v oblasti ukládání internetových adres (URI). V oblibě má DataMatrix i Nokia (http://mobile­codes.nokia.com), která ale podporuje i kód následující.

QR Code

Velmi podobně jako Datamatrix vypadá i QR code – ten pro změnu pochází z Japonska od společnosti Denso-Wave a existuje už od roku 1994. „QR“ v názvu znamená „Quick Response“ (rychlá odpověď) a vystihuje pointu – možnost dekódovat informace vysokou rychlostí. V Japonsku je vše standardizováno v rámci JIS X 0510 a následně se dočkalo ISO/IEC 18004 (od roku 2000). I zde je možné technologii volně používat.

QR code umožňuje uložit až 7089 numerických znaků (4296 znaků, 2953 bajtů), používá Reed-Solomon automatickou nápravu chyb a je poměrně dobře schopen zvládat jak poškození, tak nepříliš rovný povrch – přispívají k tomu i rohové záchytné body.

Existuje i miniaturní verze QR kódu (Micro QR code), která šetří prostor mimo jiné i tím, že používá pouze jeden čtverec pro detekci pozice. Pochopitelně může nést méně informace (do 35 numerických znaků).

Vyzkoušet si QR kód můžete s pomocí qrcode.kaywa.com, kde najdete generátor těchto kódů. Na obrázku je například QR kód přenášející adresu http://www.in­side.cz. Ta samá společnost na reader.kaywa.com nabízí software pro mobilní telefony, schopné číst QR kódy.

QuickMark

Taiwan má pro změnu vlastní QuickMark (příklad níže).

Bee Taggs

Na českém www.tagg.cz (případně pomůže www.beetagg.com) můžete najít příklad dalších kódů – označovaných jako „bee codes“ (Bee Taggs), neboli „včelí“ kódy – zejména proto, že vypadají jako včelí plástev. Na uvedeném webu si můžete stáhnout jak čtečku, tak vygenerovat vaše kódy (příklad níže, opět nese webovou adresu Inside). Právě tento druh kódu je používán v již zmíněné Strategii. Bee Tagg čtečky předinstalovávají operátoři v Rakousku a Švýcarsku.

Podle Lukáše Kořínka ze společnosti Phomedia, která má v ČR licenci na Bee Taggy, je tento kód zajímavý i tím, že umožňuje uvádět jméno a ID – čtečku je tak možné použít i bez fotoaparátu. Navíc umožňuje branding, tedy zejména uvedení loga (viz střed). Pro komerční využití nabízí navíc statistiky: kdy a kolikrát byl vyfocen, kterými telefony, atd.

MaxiCode

Další existující variantou, vytvořenou a používanou společností UPS (United Parcel Service) je MaxiCode, standardizovaném jako ISO/IEC 16023. Umožňuje uložit až 93 znaků a větší kapacita se získává spojením více kódů – vyznačuje se středovým kulatým symbolem, označovaným jako „volské oko“ a orientuje se na potřebu přepravy balíků.

Shootcode

Čtvercovost zjevně stála v cestě těm, kdo chtěli něco originálního – vznikl tak Shootcode (www.shotcode­.org), který informace ukazuje v podobě kulatého „terče“. Příklad níže obsahuje adresu www.lupa.cz.

Multicolor Bar Code

V roce 2007 přispěl k chaosu v 2D kódech ještě Microsoft (tisková zpráva) svým Multicolor Bar Code. V tiskové zprávě se píše o tom, že tento kód je licencován ISAN-IA pro identifikací multimediálních děl. A jak název napovídá, kód je opravdu barevný a mezi řádky se hlavně píše o tom, že je možné ho využívat jako ochranu autorských práv.

Pokud navštívíte adresu www.barcode-soft.com/online-barcode-generator.aspx, tak zjistíte, že možnosti, jak vytvářet „čárové“ kódy, jsou další (například Aztec, a pak je tam možné získat ostatní „1D“ kódy).

Použití stojí v cestě…

Existence řady standardů pravděpodobně není největší překážkou, která stojí v cestě masovému využití – nakonec stačí mít „pouze“ příslušný software. A vytvořit univerzální software, schopný číst více druhů „2D“ kódů není problém (byť je to zatím utopie).

Problém bohužel je vůbec takový software mít. Pokud je autorovi například známo, sousední Rakousko a Německo snad má tu výhodu, že tamní mobilní operátoři do svých mobilů nahrávají automaticky čtečku pro jeden z uvedených formátů.

Určité potíže představuje i existence různorodých licenčních podmínek u jednotlivých produktů. Což nakonec také v praxi vedlo ke vzniku různých dalších 2D kódů.

Použití je možné za předpokladu, že:

• váš mobil má fotoaparát.
• fotoaparát ve vašem mobilu je programově ovladatelný.
• získáte odpovídající software právě pro svůj mobil.

V praxi to znamená například to, že mnou používaná Nokia 6230 sice fotoaparát má, ale není možné ho programově ovládat a žádný z uvedených programů tak není možné použít. A znamená to také, že čtečky mobilních (2D) kódů je potřeba mít pro řadu telefonů (a řadu platforem, které používají) – od klasického Java prostředí, přes pokročilejší Symbian, Windows mobile až po iPhone.

Mobilní (2D) čárové kódy jsou hodně rozšířené v Japonsku, Korei a Taiwanu. Velmi zábavný „návod“ k použití můžete například vidět na YouTube – jde o „reklamu“ zaměřenou právě na využití mobilních čárových kódu tamního operátora DoCoMo.

V Evropě se blýská na lepší časy. A je zajímavé, že Spojené Státy nějak příliš nechápou, k čemu by to mohlo být dobré a ohrnují nad tím nos.

Užitečné odkazy

Zkrácená a méně „interaktivní“ verze tohoto článku vyjde v Inside 8/2008. Článek je zároveň k dispozici i jako Whitepaper společnosti Proxmity Prague.