RFID. Budoucnost. Realita (1.)

RFID (Radio Frequency Identification, identifikace na rádiové frekvenci) je vlastně rádiová náhrada čárových kódů a je zajímavé, že největší tlak na zavedení RFID přichází od firmy, která před desetiletími prosadila i čárové kódy – od WalMartu. Firma si od nich slibuje další zefektivnění svého prodeje – tedy prakticky to samé, co si slibovala od čárových kódů a co tyto také splnily.

Nejdříve se ale podívejme na technické aspekty RFID. Identifikační systémy RFID využívají bezkontaktní (v tomto případě rádiové) identifikace prostřednictvím paměťových čipů. Paměťové čipy obsahují jedinečnou informaci určenou výrobním číslem čipu. Čipy jsou k dispozici v provedení pro čtení nebo pro čtení a zápis. Čipy využívají převážně nosnou frekvenci 125 kHz, 134 kHz a 13,56 MHz – tyto frekvence jsou prakticky celosvětově platné. V některých státech se dají používat i další frekvence jako 868 MHz (v Evropě) a 915 MHz (v Americe).

Charakteristiky čipů s frekvencí 13,56 MHz: rychlý cyklus čtení-zápis, cca 20 kB/s (tj. cca desetkrát rychlejší než u čipů s frekvencí 125 kHz), krátká reakční doba, vysoká bezpečnost přenosu, možnost využití v aplikacích, průmyslu i kancelářích.

Existují pasivní či aktivní verze. Aktivní verze se příliš nepoužívají, protože obsahují i zdroj napájení a jsou schopny samy vysílat své identifikace – používají se proto pro aktivní lokalizaci drahých záležitostí (nebo japonských školáků). V případě použití pasivního RFID musí vysílač (snímač) periodicky vysílat pulsy prostřednictvím antény do okolí. Pokud se v blízkosti objeví pasivní RFID čip, využije přijímaný signál k nabití svého napájecího kondenzátoru (jeho kapacita je dostatečná k odeslání odpovědi). V případě, že se jedná o aktivní systém, nosič informace okamžitě odpoví. Tento signál snímač od nosiče informací přijme a po jeho vyhodnocení (ochranné kódy atd.) jej předá dále do systému.

Takto pasivní RFID čip vypadá – ty čtverečky kolem jsou anténa, maličký černý flek uprostřed je čip. Aktivní čip má navíc ještě nezávislý zdroj napájení, baterii.

Dosah vysílačů pasivních prvků je kolem 10 metrů, dosah aktivních prvků může být stovky metrů a závisí na dodavateli.

RFID mírně obchodně

Otázka je, proč by obchodníci měli prahnout po zabudovávání identifikačních čipů do jimi prodávaného zboží. Odpověď je jednoduchá – aby měli lepší přehled za méně peněz. Zaprvé se tak zjednoduší logistika zboží. Zatímco u čárového kódu má každý výrobek stejného druhu stejný čárový kód, v případě RFID má každý jednotlivý kus svůj jednoznačný 96bitový identifikátor EPC (Electronic Product Code – elektronický produktový kód). Lze tedy sledovat pohyb jednotlivých kusů zboží, ztrátovost, prošlé lhůty atd.

Kromě toho u čárových kódů je třeba každý kus zboží přiložit k optickému snímači. V případě RFID zvládne snímač přijmout kódy zboží bez fyzického kontaktu se zbožím. V praxi by stačilo, aby u pokladny člověk zastavil u snímače, snímač během několika vteřin zjistí všechny kódy, nakupující zaplatí a vše je vyřízeno bez vykládání zboží na pás.

Hezkou SWOT analýzu RFID v češtině najdete zde.

Pro obchodníky je navenek nejzajímavější rychlejší odbavení zákazníků. Hesla jako „žádné fronty u pokladen“ znějí hezky a dobře se presentují, více podstatná je ale část logistická, tedy sledování pohybu zboží a data mining – následná analýza na těchto datech.

Kupříkladu jedou ze součástí RFID implementace mají být LCD cenovky. Místo doposud běžně používaných papírových cenovek by na regálech byly malé cenovky vybavené LCD a snímačem. Cenovky by zjistily, vedle jakého zboží jsou a podle toho by si z centrálního počítače načetly aktuální cenu zboží. To ještě ale není tak zajímavé. Zajímavější je to, že by se takto mohla cena aktualizovat dynamicky – koncepty počítají s tím, že přes noc by počítač hypermarketu zjistil, jaké zboží se lépe prodává a jaké nejde, a podle toho by upravil ceny. Ležáky, které jsou na skladě příliš dlouho, by šly s cenou dolů, hity, kterých je zrovna málo skladem a počítač zjistil, že další dodávky se čekají až za delší dobu, by šly s cenou nahoru.

A tady je ta chvíle, kdy celá záležitost začíná zajímat i velké dodavatele hardware a software. Takováto rozsáhlá práce s daty (velké hypermarkety mají skladem desetitisíce různých druhů zboží) je náročná na software i hardware. Chce to výkonný server, dobré zálohování, kvalitní databázi a dobrou aplikaci se slušně vybalancovanými cenovými změnami, reportingem a data miningem. Ve výsledku se ale všechny investice vrátí, protože hypermarketu se podaří prodat zboží za lepší ceny, lépe vybalancovat dodávky žádaného zboží, rychleji identifikovat ležáky a zbavit se jich.

Není to pro malé obchodníky

Jenže takhle dokonalý řetěz má vždy nějaký háček. Tím háčkem je fakt, že RFID sice může přinést obrovské úspory – ale do začátku vyžaduje obrovské počáteční náklady. Je tedy jasné, že malí obchodníci na RFID nepřejdou a propast mezi malými obchodníky a obrovskými řetězci se bude dále zvyšovat. Jen podle odhadů WalMartu by zavedení RFID umožnilo snížit ceny o další průměrně čtyři procenta díky tomu, že bude potřeba méně pokladních, a tedy budou menší náklady na lidskou sílu. Ačkoliv se do počátku neočekává, že by se pokladny obešly zcela bez pokladních, obsluha bude hrát spíše roli dozoru, informátora a přebírače platebních karet – a ze začátku i obsluhovat klasickou pokladnu. Ačkoliv WalMart již seriózně uvažuje o tom, že by většina jeho pokladen byla striktně bezhotovostní a pouze jedna či dvě pokladny by přijímaly hotovost.