Hlavní navigace

Čech strávil 48 hodin ve virtuální realitě. Vždy jsem měl rád Matrix, říká k pokusu

Autor: Jan Sedlák
Jan Sedlák

Podobných experimentů s VR se objevuje stále více. Jakub Mašek za své dva dny na zásadní problémy se zdravím či pohodlím nenarazil.

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

„Původní motivace byla vlastně dost jednoduchá – líbilo se mi, že si budu moci dva dny hrát v herně zcela zdarma,“ směje se mladý programátor Jakub Mašek, který se před pár dny veřejně jako první v Česku zúčastnil pokusu, které se po světě objevují čím dál více. „Navíc jsem vždy měl strašně rád Matrix a další virtuální světy,“ vysvětluje.

Řeč je o lidech, kteří s headsetem na hlavě zkouší vydržet určité období ve virtuální realitě (VR) a vlastně tak přispět k posunu celého formujícího se ekosystému zase o něco blíže mainstreamu. Zatím nejslavnější pokus tohoto typu má na svědomí mladík, který ve VR žil celý týden. Následně byl v komunitě hodně viditelný i pokus hrát VR verzi Minecraftu po dobu čtyřiadvaceti hodin.

Právě tuto událost na své facebookové stránce sdílela dejvická VR herna VirtuálníRealita.cz s tím, že pokud by se někdo něčeho takového chtěl rovněž zúčastnit, budou zajištěny prostory a nepřetržitý stream na Twitchi. Tento podnik startoval pod názvem Mikroherna virtuální reality v roce 2016 jako první svého druhu v Česku a koncepci si stále drží.

Čas na restart těla

Výzvu vyslyšel právě Jakub Mašek s tím, že namísto jednoho dne ve VR Minecraftu stráví rovnou dva dny. „Nijak zvlášť jsem nad tím nepřemýšlel a nepřipravoval jsem se na to. Jenom jsem si vzal v práci dovolenou,“ říká dnes Mašek.

Jakub Mašek
Autor: Jan Sedlák

Jakub Mašek

Z jeho poznatků z dvoudenního pobytu ve virtuální realitě je nejzajímavější zřejmě ten, že se vlastně nic moc nestalo a nedostavily se žádné zdravotní problémy, ponorková nemoc a podobně. „Bylo to docela přirozené. Byl jsem nějakou dobu ve VR a pak jsem v něm zase nebyl,“ popisuje.

„Jediné, co se mi vybavuje, je to, jak mě překvapilo vnímání hloubky světa. Když jsem po dvou dnech ve VR vylezl na chodník, hloubka mi přišla skutečná a připadalo mi, že ji reálně vidím. Zvykal jsem si na to řádově minuty,“ uvádí dále Mašek. „Byl to takový reboot time.“

Druhý podobný stav byl spojený s pohybem. Mašek vedle Minecraftu nakonec hrál také VR verzi hry Superhot. Oba tituly spojuje to, že se pro pohyb ve virtuálním světě využívá princip teleportace – míří se tedy ovladačem na místo, kam se chcete přemístit, a systém tak učiní. Ve VR se tato metoda využívá pro předcházení kinetózy (motion sickness). Některým lidem se dělá špatně kvůli tomu, že se ve VR pohybují, ale tělo ve fyzickém světě stojí.

Jakub Mašek během 48hodinového pobytu ve virtuální realitě
Autor: VirtuálníRealita.cz

Jakub Mašek během 48hodinového pobytu ve virtuální realitě

„Když jsem pak venku začal chodit, připadal jsem si strašně rozhoupaný a měl jsem určitou nejistotu v balanci ramen,“ přibližuje programátor. Samotná motion sickness ho v rámci dvoudenního hraní netrápila. Problém nastal pouze jednou v Minecraftu, kdy Mašek vlezl do loďky a vlastní chybou při držení ovladače ji rychle roztočil dokola.

Problém zabavit se

Ve výsledku tak bylo hlavním problémem ve VR udržet nějakou zábavu a nenudit se. Obecným problémem dnešního VR je fakt, že pro něj neexistuje zase tolik propracovaných a dlouhých zážitků (čest výjimkám). Často jde o krátké hříčky. Mašek si tak vedle Minecraftu a Superhot přidal ještě arénové souboje Gorn.

Minecraft se nicméně hrál v takzvané vanilla (základní) verzi, která také není propracovaná jako dnešní varianty. „Po čase jsem si sundal sluchátka, a to nejenom kvůli tomu, že mi padala. Zvuk jsme dali na reproduktory a mohl jsem si tak během pobytu ve VR světě povídat s návštěvami, které za mnou fyzicky přišly. Díky tomu se to dalo vydržet,“ popisuje Mašek.

Někteří vývojáři se snaží vytvořit metaverse VR světy, které by sloužily jako velké virtuální pískoviště, kde se setkává velké množství lidí a plně ve VR interaguje. Jsou mezi nimi třeba čeští Somnium Space, kteří nedávno na svůj metaverse získali milion dolarů a podařilo se jim prodat kolem tisíce virtuálních pozemků.

Podobné světy jsou ale stále na začátku a o zážitku typu „Ready Player One“ nemůže být řeč. Ostatně i proto se Somnium snaží s dalšími VR světy propojovat, aby bylo možné se „teleportovat“ z jedné aplikace do druhé. „Umím si ale představit, že kdyby se ve VR objevil nějaký World of Warcraft, žádné socializování zvenčí by nebylo potřeba,“ míní Mašek.

Alkohol na spaní

Ten se zároveň s nasazeným headsetem a zapnutým VR obsahem stravoval. Měl podmínku, že v herně musí být v dosahu židle, na kterou si při občerstvování vždy sedl. V Minecraftu budoval věž, ze které se později stalo vězení pro sněhuláky. Při stravování si Mašek vždy ve věži vylezl na balkón a odpočíval – a určité relaxační účinky se údajně dostavily.

Během dvou nocí rovněž spal. Uléhal na karimatku, přičemž vždy měl svůj headset HTC Vive první generace nasazený. „Spal jsem vždy asi osm hodin. Menším problémem bylo to, že pro spaní potřebuji absolutní ticho a tmu, jenže z headsetu na vás svítí displeje. Vyřešil jsem to tak, že jsem si před spaním dal nějaký alkohol,“ usmívá se Mašek.

A ano, VR headset nesundal ani během chození na toaletu. Samotný toaletní akt se musel vykonávat v sedě. HTC Vive ještě nepatří ke generaci brýlí, které na vnější straně mají kamery, které dokáží do displejů přenášet okolní obraz z fyzického světa.

CIF19

Drobné nepohodlí během dlouhého hraní představují i bezdrátové pohybové ovladače, které se drží v rukou („zvyknete si“) a headset zároveň Maška tlačil do nosu. Není jasné, zda to bylo základní konstrukcí, nebo chyběla jedna ze součástek. Problém každopádně řešil vložením molitanu. Další a další generace VR brýlí navíc přichází s mnohem lepšími a pohodlnějšími konstrukcemi a podobné problémy se snaží postupně odstranit.

„Nevím, čím to je, že jsem s dlouhým pobytem ve virtuální realitě vlastně neměl problém. Možná je to tím, že jsem dlouhá léta aktivním hráčem videoher a u počítače i pracuji. Ale určitě si umím představit, že do VR běžně chodím jako do pracovního prostředí,“ zakončuje Mašek své zkušenosti z pokusu. Do budoucna bude takových experimentů určitě přibývat s tím, jak se budou lidé snažit zjistit, čeho všeho je a bude VR schopné. „Dnes je ale dle mého mnoho věcí spojených s VR stále ve fázi ‚geekové si přejí‘,“ uzavírá Mašek.