Česká televize se kvůli úsporám chystá úplně zrušit laboratoře, ve kterých se takzvanou mokrou cestou zpracovává filmová surovina. Zjednodušeně řečeno, vyvolávají se v nich záznamy natočené na tradiční filmové pásy. Takových pracovišť už obecně moc není, a to ani v evropském měřítku. Na našem území jsou filmové laboratoře kromě Kavčích hor ještě v soukromých ateliérech ve Zlíně.
Právě unikátností tradiční technologie argumentují filmaři, kteří přišli protestovat proti zrušení filmových laboratoří na středeční zasedání Rady České televize. Prezident Asociace českých kameramanů Marek Jícha oznámil, že FAMU usiluje o zápis tohoto úseku na seznam národních technických památek. Považuje je za součást národní kulturní identity.
„Existují i jiné hodnoty než ekonomický růst a divácká sledovanost,“ naléhal Jícha na členy Rady České televize. Na zasedání ho doprovodili kameraman Vladimír Smutný, režisér Radim Špaček a producent Ondřej Šejnoha z FAMU. Navrhovali, aby Česká televize využila k záchraně provozu filmových laboratoří například svou finanční rezervu. Měla by také připravit marketingový plán na propagaci laboratoří v zahraničí, kde by mohla získat zakázky. Filmaři by jí prý dali přednost před specializovanými pracovišti v Maďarsku.
Filmové laboratoře České televize
„Spolupráce přes školy s Německem je velice reálná. V okamžiku, kdy se Němci dozví, že ta laboratoř tady je a že je kvalitní, tak sem samozřejmě budou jezdit. Umí si spočítat rozpočet a ví, kolik je to stojí v Maďarsku. Tady je problém v tom, že oni to neví. Ta laboratoř je poměrně neznámá. Nechápu, že laboratoř ve Zlíně, která má podobnou velikost, se může uživit, a tato ne, přitom jsou tu stejně kvalitní pracovníci,“ argumentoval Marek Jícha.
„Existence laboratoří ČT není nic tajného. Na německém teritoriu o nás vědí, přesto sem ty zakázky nepřicházejí. Pochopte, že obchodní vazby jsou ve výsledku jiné, než jaké se mohou zdát z jednání představitelů škol na akademické půdě,“ namítl ředitel výroby Václav Myslík.
„Jakkoliv chápu apel profesních organizací, nalijme si čistého vína. Česká televize v současné době filmové laboratoře pro výrobu pořadů nepotřebuje. Nevyrábí pořady na filmovou surovinu. U koprodukčních vkladů se s tím setkáváme jednou, maximálně dvakrát do roka. Ten zájem je velmi malý. Reálný zájem zahraničních partnerů je minimální. Rozhodně se nevyplatí z těchto důvodů laboratoře provozovat. Komerční využití laboratoří je zcela mizivé. Jakkoliv mě to osobně mrzí, protože jsem s laboratořemi spolupracoval na řadě projektů, je to racionální úvaha, velmi pragmatická,“ reagoval na vystoupení filmařů.
Teoreticky by laboratoře mohly zajišťovat chemické čištění a odplísňování filmových materiálů uložených v Národním filmovém archivu. Ani v tomto směru však žádný zájem Česká televize neeviduje.
„Snažili jsme se nabídnout některé služby. Některé věci, které jsme používali z Národního filmového archivu, jsme si přepisovali pro naše účely, protože neměly dostatečnou kvalitu. Archiv přesto veškerou svoji digitalizaci dělá v Maďarsku,“ připomněl generální ředitel České televize Petr Dvořák.
Využívání maďarských kapacit se nelíbí ani filmařům, kteří s tamními pracovišti nemají moc dobré zkušenosti. Podle Jíchy se musela například opravovat digitalizovaná kopie filmu Dobrý voják Švejk, protože od Maďarů přišla s posunutou barevností uniforem i „nezdravou nazelenalou barvou Švejkova obličeje“. Maďaři však dokázali nabídnout nižší cenu.
Digitalizace archivních kopií
Činnost filmových laboratoří byla už před několika lety redukována, víc ji optimalizovat nejde. Podle ředitele výroby už má minimální personální obsazení. Pro laboratoře není tolik zakázek, které by zaplatily její roční náklady srovnatelné s náklady na natáčení výpravného nedělního televizního filmu. Václav Myslík sdělil, že zájem komerčních partnerů o vyvolávání negativů je „naprosto marginální“, letos bylo minimum zakázek.
Televize už nemá pro laboratoře práci ani ve svých interních kapacitách. „Pro výrobu České televize jsme letos nedělali prakticky nic, vyjma několika záběrů do jednoho nedělního projektu kvůli výtvarnému ztvárnění některých scén,“ vysvětlil ředitel výroby. I v tomto případě však šlo jen o krátké úryvky, žádný celovečerní materiál, a pokud by laboratoře nebyly k dispozici, hledala by televize jiné řešení, jak dosáhnout požadovaného výtvarného vyznění.
Asociace kameramanů přesto trvá na tom, že klasický film není mrtvý a má význam pro vzdělávání budoucích generací tvůrců. „Do Prahy pravidelně jezdí celé skupiny zahraničních studentů, kteří chtějí získat zkušenost s prací na filmovou surovinu. Budoucí generace filmařů si uvědomují, že film je zlatý standard a že film není mrtev,“ napsal doslova Marek Jícha v nedávném otevřeném dopise proti rušení laboratoří.
„Školní cvičení jsou důležitá, ale rozsah, který zpracují, je velmi, velmi malý,“ zhodnotil aktivity studentů audiovizuálních oborů ředitel výroby. „Pokud máme laboratoře provozovat jako kulturní dědictví nebo jako podporu školskému systému, tak by bylo fajn, aby nám někdo tento provoz dokázal zafinancovat či spolufinancovat. Jinak budeme místo laboratoří rušit to, co máme dělat – a to je program pro diváky. Takhle surově jednoduché to pro mě je,“ zdůraznil Václav Myslík.
Finanční situaci soukromých zlínských laboratoří sice nezná, ovšem nemyslí si, že by také byly stoprocentně vytížené. Hlavní rozdíl oproti České televizi je však v tom, že laboratoře ve Zlíně se soustředí pouze na tuto činnost, kdežto televize veřejné služby má ze zákona mnohem víc povinností vůči divákům. A udržování laboratoří mělo smysl do chvíle, kdy se bez nich neobešla. V době digitálního natáčení a digitálních střižen je ale udržování obrovských strojů a potřebných chemikálií přílišným luxusem.
Ani v archivu už nemá televize nic, co by potřebovala vyvolat mokrou cestou. „Naše povinnosti vůči divákovi jsou zcela odlišné, není to provozování filmové laboratoře. Tu jsme historicky provozovali, protože jsme technologii potřebovali, abychom mohli vyrábět a vysílat pořady našim divákům. V současné době ale pro výrobu pořadů pro naše diváky laboratoře nepotřebujeme,“ zopakoval ředitel výroby. „Kdybych si měl vybrat, kterou z položek škrtat, už bych nerad škrtal další původní tvorbu,“ dodal.
Generální ředitel Petr Dvořák také potvrdil, že „mokrá“ část není potřeba ani při reprízování pořadů z éry Československé televize. „Spravujeme archiv České televize, provádíme jeho digitalizaci a snažíme se, abychom maximum materiálu, které ČT získala jako dědictví po ČST, měli pro následné vysílání v digitální podobě. K tomu ale filmové laboratoře nijak významně nepotřebujeme,“ oznámil radním.
Zachována zůstane „suchá“ část laboratoří, čímž se myslí skener filmových pásů. „Budeme schopni přepisovat náš archiv suchým procesem do digitální podoby a využívat ho. Tato část provozu nezaniká,“ upřesnil Václav Myslík.
Budova pro zpravodajství?
Rada České televize sice o budoucnosti filmových laboratoří jednala, k žádnému rozhodnutí ale nedospěla a nepřijala žádné usnesení. Podle generálního ředitele budou laboratoře fungovat ve stávající podobě do konce letošního roku, neboť se v nich dokončí pár menších věcí.
Na září letošního roku by chtěl ředitel televize vyvolat jednání s Ministerstvem kultury. Podle toho, jak dopadne, by finální rozhodnutí o osudu laboratoří mělo padnout na konci října nebo v polovině listopadu. Tehdy vedení televize povede s Radou České televize diskusi o rozpočtu na rok 2023 a zároveň o dlouhodobých plánech technologického, ekonomického a personálního fungování.
Jednou z možných variant je, že by místo filmových laboratoří mohlo být nové sídlo zpravodajství a publicistiky. K tomu ale teprve vzniká studie proveditelnosti, která vyhodnocuje související náklady. Při případné přestavbě objektu po laboratořích by se totiž muselo počítat také se sanací kvůli dlouhodobému používání chemikálií, bez kterých se vyvolávání filmů neobejde.
