Hned na začátku si vyjasněme, o čem se budeme bavit: zapomeňme na aféry IPB a Komerční banky, které, ač přitažlivé, už mnoho nového nepřinesou, zapomeňme i na zážitky z dvouhodinových front v České spořitelně, na jejichž konci vás čeká unavená úřednice s vlídným dotazem: „Tak co chcete vy?“ Zaměřme se, co českým bankám říká Internet a elektronický obchod, a také na to, proč by je měl zajímat.
Internet je nezajímavý
Tato slova pronesl někdy před rokem tehdy ještě muž číslo 1 Komerční banky a „zlatý šéf“ Jan Kollert. Vyjádřil tím poměrně výstižně postoj mnoha českých bankéřů a jejich mínění, že na nějaké „experimenty s webem“ máme času dost. Říci takový názor v západní Evropě by bylo poměrně odvážné, neboť bankovnictví je směrem k Internetu hodně otevřené a na každé mezinárodní konferenci, na které naši finančníci hojně jezdí, se stále dokola omílá, jak význam osobního kontaktu v pobočkách klesá a brzy se vyrovná s používáním Internetu.
Od roku 1998 se počet českých bank komunikujících přes Internet rozrostl na pět – Expandia, exIPB, CitiBank, Živnostenská banka a nově Komerční, chystá se Union. Množství lidí se pohybuje v několika desítkách tisíc (samotná Expandia má 30 tisíc klientů), což není vůbec lichotivý výsledek. Z dřívějšího označení „první země z východní Evropy s internetovou bankou“ jsme se totiž propadli do šedi, zatímco některé další státy berou připojené zákazníky útokem. Nejviditelnější je popularita internetového bankovnictví v 1 a půl milionovém Estonsku, kde jej využívá 200 tisíc lidí, v ostatních zemích přinejmenším prohlašují, že investují do vývoje obrovské peníze, a začínají chápat, že Internet není jen nějaká „alternativa“ schovaná v koutě.
Stejný postoj k Internetu zaujímaly v již zmiňovaném roce 1998 i největší světové banky. Během několika měsíců ale své přesvědčení radikálně obrátily, takže dnes ve Spojených státech neposkytuje správu účtu přes Internet maximálně 1 banka z deseti. Škoda je, že této situace nedokázala tehdy využít naše první internetová Expandia Banka, neboť svoje technologické řešení mohla bez problémů prodat kamkoliv do světa a nenechat ho uzavřené pouze pro domácí zákazníky.
Spolupráce? A proč?
Pro české banky je příznačné, že si všechny velmi rády hrají na svém písečku a nikoho jiného na něj nechtějí pustit. Dodnes spousta lidí neví, že například platebními kartami z Komerční mohou peníze vybírat v bankomatech České spořitelny. Domluvit se na propojení sítí bankomatů totiž trvalo domácím ústavům téměř celé desetiletí a pořádně se jim zdařilo až minulého roku. Stejná situace se opakuje i v případě nyní vytvářených registrů dlužníků a dalších.
V jedné věci si však téměř všechny české banky přitakávají – na každé pobočce vám strkají pod nos cedulku: „Nedoporučujeme provádět jakékoliv platby přes Internet“. Bylo by to jistě chvályhodné, pokud by dokázali ihned vysvětlit, za jakých podmínek může být placení zcela bez problémů. Takto si každý nanejvýš prosazuje svoje řešení a důsledkem je více než 10 možností, jak můžete na českém Internetu zaplatit – od dobírky až po kreditní kartu. Ale kromě klasické dobírky České pošty nedokázala dosud žádná jiná výrazně prorazit. (Zatímco na světovém Internetu se již pro 1 způsob dávno rozhodli, bez kreditní karty se v elektronických obchodech neobejdete.)
Pro české bankovnictví je příznačné, že lítá z extrému do extrému – některé banky používají extrémně dobré technologické řešení, bankéři jsou v přístupu k Internetu extrémně konzervativní (vše ve srovnání se světem), atd. Samozřejmě nelze všechno svádět na banky, neboť čeští zákazníci jsou po svých zkušenostech velmi opatrní a jakékoliv novinky přijímají s nedůvěrou. Ze strany bank se však bude muset objevit větší aktivita, neboť jinak se samy připravují o větší příjmy. A z dlouhodobého hlediska i o možnost přežití mezi konkurencí. Přestože osobní kontakt z bankovnictví nikdy nevymizí, do 5 let bude Internet stejně významný. A s tím nic neudělá ani celá pražská Wall Street, bankéřská ulice Na příkopě.
