Letopočet s osmičkou na konci, neboli rok 2008, nebyl pro české elektronické komunikace zase až tak přelomový. Nedošlo k žádné invazi, ať již zvané či nezvané, neboť na náš trh nevstoupil žádný (velký) nový operátor, ani fyzický ani virtuální. Snad s exotickou výjimkou vietnamského operátora VNPT, který se specializuje na služby pro místní vietnamskou komunitu.
Stejně tak nedošlo k žádným opravdu zásadním změnám či otřesům. I když právě zde je asi na místě přidat slůvko „zatím“: finanční a následně i ekonomická krize sice vypukla již v roce 2008, ale konkrétní dopady na zákazníky, operátory a celý trh elektronických komunikací (například v rovině investic či dalšího rozvoje služeb) to bude mít asi až v dalším kalendářním roce. Také v oblasti regulace se zásadní změny stále jen chystaly, v rámci příprav nového regulačního rámce kdesi v dalekém Bruselu. A tak byl rok 2008 v elektronických komunikacích spíše jakýmsi rokem „pokračování a dokončování“ již dříve nastoupených trendů než rokem revolučních změn.
Mobilní lesk a pevná bída
Jedním z charakteristických vývojových trendů, který pokračoval i v roce 2008 – a jen nabíral na intenzitě, místo aby slábnul – byl růst mobilního sektoru, na úkor sektoru „pevného“. Kdysi dávno, ještě na přelomu milénia, to byly dva skutečně oddělené ale vzájemně souměřitelné sektory, které spolu soupeřily jak v celkovém objemu výnosů, tak třeba i v počtu přípojek, resp. zákazníků. A například v roce 2000 měl v celkových výnosech ještě navrch pevný sektor, a mobilní sektor ho poprvé trumfl až v roce 2001. Podobně i s počtem zákazníků, viz obrázek.
Obrázek 1: Vývoj mobilního a pevného sektoru
Dnes už je ale situace zcela odlišná. Mobilní sektor jednoznačně vyhrál a vede, zatímco klasický pevný sektor, vymezený hlavně skrze pevné hlasové služby, jakoby přišel o svou samostatnou existenci a se stal jen jakýmsi „konvergovaným“ přívěškem sektoru mobilního. Dnes již se mezi největšími hráči na trhu snad ani nerozlišuje, kde vlastně působí: ti skutečně největší jsou všichni mobilními operátory, ale současně tak či onak působí i v pevném sektoru. Dokonce i Telefónica O2 Czech Republic, která vznikla spojením „pevného“ Českého Telecomu a „mobilního“ Eurotelu, dnes generuje více výnosů z mobilních služeb než z těch pevných: vztaženo jen na hlasové služby vychází poměr těchto výnosů na 3:1.
Původní pevný sektor, obývaný kromě inkumbenta (Českého Telecomu) i řadou alternativních operátorů, také musel projít zásadní změnou: pouze z poskytování pevných hlasových služeb se už nikdo nedokázal uživit, a musel se přeorientovat hlavně na datové služby, resp. broadband. To se ale podařilo jen těm největším alternativcům, jako GTS Novera, Volný (dnes: Telekom Austria Czech Republic) či Radiokomunikacím.
Ti ostatní, zejména ti „střední“, byli pohlceni těmi většími v rámci celkového trendu ke konsolidaci mezi operátory. To se ale stalo již v předchozích letech, a v roce 2008 již docházelo jen k jakémusi #8222;dočišťování“ konsolidace. Například když mobilní operátor Vodafone koupil český Broadnet, aby posílil své portfolio broadbandových služeb určených firemním zákazníkům.
Zájem místo ohrnování nosů
Poněkud paradoxně tak na trhu zůstali, vedle těch největších operátorů, už jen ti nejmenší. Mnohdy spíše s lokální působností (například WiFi provideři), či specializovaní na určité specifické služby (například hlasové služby na bázi VoIP, určené i domácnostem).
Je ale zajímavou otázkou, zda i malí operátoři dokáží do budoucna přežít na stále více globalizujícím a konsolidovaném trhu, poté co na něj plně dopadnou následky finanční a ekonomické krize. Zvláště pokud se i oni dostanou do hledáčku zájmů těch největších operátorů, kteří náhle začnou mít zájem expandovat do oblastí a služeb, nad kterými dosud jakoby „ohrnovali nos“. Tedy třeba do připojování domácností přes WiFi, které bylo až dosud téměř výlučnou doménou menších operátorů s lokální působností.
V tomto ohledu přinesl rok 2008 první významnou vlaštovku, která by mohla předznamenávat celý nový trend. To když se největší operátor, kterým je Telefónica O2 Czech Republic, rozhodl vstoupit na trh připojování domácností přes WiFi. Byť bez jakékoli publicity a zatím jen v pilotním režimu, ale to není tak podstatné. Důležitá je spíše změna celkového přístupu, v rámci kterého bylo WiFi pro Telefóniku původně spíše „škodnou“, kanibalizující služby na bázi technologie ADSL. No a nyní jej nabízí i sama Telefónica!
Zajímavý je také způsob, jakým Telefónica vstoupila na pole WiFi: nikoli budováním vlastního zázemí, ale ani akvizicí některého (resp. některých) WiFi providerů. Zvolila cestu spolupráce s již existujícím providerem: prvním byla společnost NetBow.cz, od které Telefónica převzala její zákazníky i s jejich smlouvami, převedla je na vlastní službu (O2 Internet WiFi), a na původnímu providerovi ponechala uživatelskou podporu.
To v jiné oblasti, do které Telefónica mezitím již také pronikla – konkrétně v oblasti optických sítí, FTTx – zvolila jiný postup: místo spolupráce s již existujícími hráči sem vstoupila sama, a sama si buduje (a provozuje) své vlastní optické sítě. Zatím ale jen v malém rozsahu, a podle očekávání v nejlukrativnějších lokalitách (v nově postavených obytných komplexech), kde může očekávat dostatečně bonitní klienty se zájmem o pokročilé služby.
Tento text je první částí článku, který byl také součástí ročenky, kterou dostávali účastníci CIF 2008. Další díly seriálu budou následovat v průběhu letošního roku jako závěrečné ohlédnutí za tím, co se v oblasti českých telekomunikací stalo.
