Hlavní navigace

Český eGovernment hledá svého lídra

24. 11. 2014
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

 Autor: Isifa
Resort vnitra už má konkrétní plány na implementaci svých záměrů v oblasti eGovernmentu. Teď ještě potřebuje najít někoho, kdo prosadí jejich realizaci.

Minulý týden se na webu Hospodářské komory objevily tzv. Implementační plány Strategického rámce rozvoje veřejné správy České republiky pro období 2014 – 2020, určené pro připomínkování. 

Přeloženo do češtiny jde o konkrétní rozpis toho, co a jak by se mělo udělat do roku 2020, a to nejenom v oblasti eGovernmentu, ale i v širší oblasti rozvoje veřejné správy ČR. Včetně určité základní představy o tom, co by to mělo stát, kdo by měl za co odpovídat, a do kdy by se co mělo stihnout.

Jde o rozpracování nové koncepce rozvoje veřejné správy i eGovernmentu, kterou vláda schválila v srpnu tohoto roku (jako onen „Strategický rámec…“)

Současně se minulý týden uskutečnila konference s názvem „Budoucnost eGovernmentu v ČR“, na které byly základní obrysy těchto „Implementačních plánů“ nastíněny, v této přednášce. Tedy alespoň pokud jde o oblast eGovernmentu. V diskusi pak zřejmě neplánovaně padla i otázka moderátora: „a kdo to všechno prosadí? Kdo bude nezbytným „tahounem“ celého eGovernmentu“?

Odpověď bohužel nemohla znít jinak, než že taková osobnost se teprve hledá. To se ostatně stalo i mottem tiskové zprávy z konference, které jsem si vypůjčil i pro titulek tohoto článku.

Alespoň podle mého osobního názoru by to musel být někdo s podobně velkou „silou a mocí“, jakou mělo svého času duo Ivan Langer (coby ministr vnitra) a Zdeněk Zajíček (jako jeho náměstek), a také s aktivním zájmem o celou věc. A měl by asi přijít z veřejné, nikoli z privátní sféry – protože jinak by se jen obtížně zbavoval podezření z prosazování svých vlastních (obchodních) zájmů.

Sám dnes nikoho takového na obzoru nevidím.

Proč ještě nebyla zřízena Rada vlády pro informační společnost?

Místo „lídra na obzoru“ stále vnímám spíše určité třenice kolem eGovernmentu a jeho řízení. Dnes se projevují například tím, že dosud nebyla zřízena ani Rada vlády pro informační společnost, s jejíž existencí a fungováním počítá jak vládou již schválený Strategický rámec, tak i nyní předkládané Implementační plány.

Podle zcela neoficiálních informací je návrh na zřízení Rady vlády pro informační společnost (v její nové a samostatné podobě) již nějakou dobu připraven – ale zatím se pro něj nepodařilo najít podporu u resortu financí.

Nynější Implementační plány přitom navrhují určité změny ve vazbě dosud neustavené Rady vlády pro informační společnost na již zřízenou Radu vlády pro veřejnou správu. Podle předchozích předpokladů měly mít společný sekretariát, a jejich výbory měly v otázkách eGovernmentu vzájemně spolupracovat.

Nyní se navrhuje, aby obě Rady měly jeden společný řídící výbor, který by se zabýval právě eGovernmentem (a také otázkami informační společností, byť jen ve veřejné správě), dle následujícího obrázku. 

Pokud ale nebude existovat dostatečný konsensus mezi resorty, a nenajde se ani žádný „tahoun“, který by za eGovernment dokázal účinně bojovat, pak nepomůže žádná změna organizační struktury, ani žádná nová Rada vlády.

Ostatně, Rad vlády pro informační společnost jsme měli již několik, a moc stop po nějaké jejich aktivitě nezůstalo.

Dohodlo se už vnitro s financemi?

Součástí nově předkládaných Implementačních plánů jsou i návrhy určitých změn v samotném koncepčním dokumentu (onom Strategickém rámci rozvoje rámce rozvoje veřejné správy České republiky pro období 2014 – 2020). A i tyto změny dávají tušit, že mezi resorty vnitra a financí se odehrál určitý „boj o moc“. Snad signalizují ukončení tohoto boje, i když určité „rozdílné pohledy“ (jako třeba na zřízení Rady vlády pro informační společnost) přeci jen přetrvávají, viz výše.

Onen „boj“ se zřejmě týkal hlavně vlivu na IT a infrastrukturu v rukou a pro potřeby státu. Svého času se o nich zmiňovala média (třeba v článcích „Babiš  a Chovanec se dohodli na rozdělení státních IT systémů“ či „Babiš a Chovanec si porcují vliv na státní IT“), a vnitro na tyto články reagovalo nebývale ostrými dementi (zdezde).

Současná podoba Strategického rámce, schválená vládou v srpnu, přitom obsahuje i následující pasáž, která se do ní dostala zřejmě až na poslední chvíli – a která explicitně zmiňuje, že resort financí by měl mít v gesci například i zajištění „páteřní infrastruktury pro služby, jejichž uživatelem jsou instituce státní správy“:

Zpracování, manipulace a archivace dat, které jsou sdíleny s orgány a institucemi EU, spadá ohledně provozování informačních technologií do působnosti Ministerstva financí, jelikož toto ministerstvo je gestorem informačních systémů v oblasti finančního řízení, daňové oblasti, státní pokladny, evidence pořizování a nakládání s majetkem, a další podpory ICT v rámci řídicích procesů na úrovni státní správy. Ministerstvo financí má také v gesci zajištění páteřní infrastruktury pro služby, jejichž uživatelem jsou instituce státní správy. Ministerstvo vnitra je gestorem informačních systémů sloužících široké veřejnosti a zajišťuje páteřní infrastrukturu pro systémy využívané občany a fyzickými a právnickými osobami.

Nově předkládané Implementační plány ale obsahují i návrh doprovodného usnesení vlády, které by (ve své příloze č. 2) změnilo již jednou schválený Strategický rámec. A to tak, že právě citovanou pasáž ruší.

Kolik to bude stát a za jak dlouho to bude?

Pojďme nyní již trochu konkrétněji k tomu, co a jak Implementační plány navrhují. Znovu připomínám, že se týkají celé veřejné správy a jejího fungování, a že oblast eGovernmentu je jen jednou jejich částí. Konkrétně se eGovernmentu týká Strategický cíl č. 3, s názvem „Zvýšení dostupnosti a transparentnosti veřejné správy prostřednictvím nástrojů eGovernmentu“. Má jediný „podbod“, kterým je Specifický cíl 3.1, s názvem „Dobudování funkčního rámce eGovernmentu“.

Vládou schválený Strategický rámec přitom odhaduje náklady na realizaci tohoto Specifického cíle na „řádově desítky miliard Kč (současný odhad – 33 miliard Kč)“ (viz můj předchozí článek), aniž by je nějak detailněji rozepisoval.

To nynější Implementační plán je již mnohem konkrétnější: rozepisuje celý „Specifický cíl 3.1“ do 10 hlavních aktivit, které shrnuje následující tabulka. V ní jsou obsažené i určité časové údaje, které ale dávají jen velmi neurčitý celkový obrázek:

Specifický cíl

Hlavní aktivity

Název výstupu

Harmonogram

Gestor

3.1 Dobudování funkčního rámce eGovernmentu

1. Dobudování architektury eGovernmentu

Katalog povinných a volitelných služeb pro implementaci stávajících i budoucích agendových informačních systémů

1/ 2015 – 1/ 2020

MV

2. Koncepční zajištění fungování eGovernmentu a realizace projektů ICT

Organizační rámec pro sdílené služby

1/ 2015 – 1/ 2020

MV

3. Tvorba koncepčně strategického materiálu řízení investic do ICT

Strategický materiál řízení investic do ICT

1/ 2015 – 1/ 2017

MV a MF

4. Prosazování principu Open Data

Metodiky a centrální katalog, datasety

1/ 2015 – 1/ 2017

MV

5. Rozšíření, propojení a konsolidace datového fondu veřejné správy a jeho efektivní a bezpečné využívání dle jednotlivých agend

50 až 100 centralizovaných agendových systémů publikujících nereferenční agendové údaje spolu s referenčnímí údaji prostřednictvím CMS 2.0

1/ 2015 – 1/ 2020

MV, ČPOZ

6. Dobudování informačních a komunikačních systémů veřejné správy a realizace bezpečnostních opatření podle zákona o kybernetické bezpečnosti

Zprovozněný centralizovaný provozní a bezpečnostní dohled v rámci CMS 2.0

1/ 2015 – 1/ 2020

MV a MF

7. Podpora vzniku a vybavení orgánů veřejné moci pro ochranu infrastruktury ICT

8. Novelizace relevantní legislativy vztahující se k eGovernmentu

Novelizovaná legislativa

1/ 2015 – 1/ 2017

MV, USU

9. Realizace systému elektronické identifikace, autentizace a autorizace pro klíčové agendové informační systémy

Zprovozněný systém elektronické identifikace s připojenými agendovými systémy a další systémy dle popisu

1/ 2015 – 1/ 2020

MV, SZR, Česká pošta

10. Zajištění úplného elektronického podání vybraných agend

Zprovozněná funkcionalita CzechPoint@home pro klíčové agendy na PVS, propojená s agendovými systémy

1/ 2015 – 1/ 2020

MV, ČPOZ, SZR, USU

Implementační plán obsahuje i konkrétnější rozpočet pro Specifický cíl 3.1, který shrnuje následující tabulka:

Specifický cíl

Osobní náklady v Kč

Ostatní náklady v Kč

Náklady celkem v Kč

Specifický cíl 3.1

307 632 000,00

855 000 000,00

1 162 632 000,00

Celkem

1 162 632 000,00

I když v tomto rozpočtu nejsou některé hlavní aktivity zahrnuty (jako například aktivita 7, týkající se ochrany infrastruktury), stále je to opravdu velký rozdíl oproti původnímu odhadu (cca 33 miliard).

Čeho bychom se mohli dočkat – jako klienti veřejné správy?

Podrobnější rozbor toho, s čím Implementační plány počítají, by vydal na několik samostatných článků. Proto si dovolím jen velmi stručné shrnutí: předpokládá se mj. vybudování CMS (centrálního místa služeb) verze 2.0, či  využití integrované telekomunikační sítě ITS NGN (ve správě MV ČR) i jako sdílené páteřní sítě pro potřeby eGovernmentu. Stejně tak se počítá s vybudováním tzv. eGON service bus-u pro propojení agendových informačních systémů a zpřístupnění a vzájemné sdílení i takových údajů, které nejsou referenčními údaji. Přitom má být brán ohled na potřeby kybernetické bezpečnosti, a má být podporován koncept otevřených dat.

Stejně tak se počítá s vybudováním „národního“ systému elektronické identifikace a autentizace (JIP subjektů práva), který by využíval (elektronické) občanské průkazy a navazoval na dnešní systém identifikace pro potřeby datových schránek (JIP ISDS). Počítá se i se změnou právní úpravy datových schránek, v návaznosti na unijní nařízení eIDAS (č. 910/2014). Stejně tak pro elektronické podpisy: stávající zákon č. 227/2000 Sb. zřejmě bude muset být zrušen, a místo něj bude muset být včas připraven „implementační“ zákon, který dopracovává to, co unijní nařízení ponechává na dořešení na národní úrovni. Prý nás v této souvislosti čeká úplná „legislativní smršť“ – ale to vše bych si raději ponechal na samotné články.

Zde bych se chtěl ještě trochu podrobněji zastavit u jednoho záměru, který sice není úplně nový, ale je alespoň nově formulovaný v přeci jen konkrétnější podobě (v nově předkládaných Implementačních plánech). Jde o záměr rozšířit CzechPOINT@home do podoby určité „samoobsluhy“. Po věcné stránce by to byla jakási schránka – ale nikoli jen „přepravní“ a dočasná (na 90 dnů), jako v případě datových schránek v rámci systému ISDS. Byla by určena k dlouhodobému používání, a uživatel by si v ní mohl uchovávat své elektronické dokumenty – a stát by se mu o ně staral, i z pohledu tzv. digitální kontinuity. Tedy staral se o jejich použitelnost i po delší době.

Kromě toho by uživatel ve své „schránce“ viděl to, jaká data jsou o něm vedena v rámci veřejné správy, v různých agendových systémech. Zde by se zřejmě jednalo o využití eGON service bus-u, který by tato data „vytahoval“ z příslušných AISů. Dále by držitel mohl přímo ze své schránky vyplňovat různé formuláře, odesílat je jako podání přes své datové schránky. Či dostávat informaci o tom, jak daleko je zpracování jeho jednotlivých podání.

No, vize je to hezká, a takováto schránka/samoobsluha by určitě byla užitečná. A pokud jde o úschovu elektronických dokumentů, i velmi potřebná.

wt100 2024 EARLY

Jenže, alespoň podle mého názoru, si stát nejprve bude muset ujasnit jednu zcela základní otázku: zda při rozvoji všech těchto „elektronických vymožeností“ hodlá myslet jen na sebe a své potřeby – a jejich využití ukládat svým klientům (občanům a firmám) jako povinnost, ať chtějí či nechtějí, ať se jim to vyplatí či nikoli, a bez ohledu na to, zda to umějí a zvládají, či nikoli. Nebo zda stát, ve vztahu ke svým klientům, pojme vše jako možnost. Tedy jako něco, co je možné – ale nikoli povinné – využívat. Jako něco, co lidé využívají kvůli tomu, že je to pro ně užitečné a výhodné, a nikoli kvůli tomu, že jim to někdo nařizuje.

Samozřejmě tím narážím na tendenci tvrdého vynucování elektronické formy komunikace, s penalizací v podobě automaticky ukládaných pokut za nedodržení takovéto povinnosti, kterou si v poslední době prosazuje resort financí. Což (opět alespoň podle mého názoru) eliminuje jakékoli přínosy elektronizace a eGovernmentu pro občany a firmy.  

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).