Hlavní navigace

Za nedodržení povinné e-komunikace s berňákem mají být automatické pokuty

28. 7. 2014
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

 Autor: Isifa
Zatímco správa sociálního zabezpečení mění povinnou elektronickou komunikaci na dobrovolnou, finanční správa naopak přitvrzuje a nedodržení el. formy chce automaticky pokutovat.

Jednou ze zajímavých a velmi důležitých otázek českého eGovernmentu a celkové elektronizace veřejné správy je to, komu a čemu má sloužit: má primárně vycházet vstříc klientům veřejné správy, tedy občanům a firmám, poskytovat jim nové možnosti, a přitom brát ohled na jejich zájmy, možnosti a efektivnost na jejich straně? Nebo jsou eGovernment a elektronizace od toho, aby vycházely vstříc veřejné správě a na potřeby a efektivnost na její straně? S tím, že na dopady vůči občanům a firmám se nemusí až tak moc ohlížet? Nebo dokonce vůbec ohlížet?

Konkrétně jde třeba o to, zda využívání nových elektronických služeb, poskytovaných veřejnou sférou, má být z pohledu jejích klientů možností, nebo naopak povinností. A když povinností, pak paušální, pro všechny klienty, bez ohledu na faktory jako je četnost využívání příslušných služeb, jejich náročnost a složitost, „velikost“ klienta apod., nebo naopak s uvážením takovýchto faktorů?  Má být eGovernment, coby „elektronické vládnutí“, vůči občanům a firmám pomyslným cukrem, vyváženou kombinací cukru a biče, nebo jen a pouze bičem?

Jak se zdá, odpověď na takovéto otázky se u nás začínají zásadně lišit napříč jednotlivými resorty. Zatímco správa sociálního zabezpečení ruší povinnou elektronickou formu komunikace a hodlá ji učinit pouze dobrovolnou, resort financí si očividně žádné servítky nebere. 

Na jedné straně odkládá, omezuje či úplně ruší velké projekty, jako je třeba Jednotné inkasní místo (JIM), a prošetřuje hospodárnost takových projektů, jako je třeba projekt státní pokladny. Ale na straně druhé hodlá zavádět další a další formy elektronické komunikace, jako třeba online registraci tržeb (místo registračních pokladen s fiskální pamětí). A hlavně: již zavedené či nově zaváděné formy elektronické komunikace hodlá vymáhat „hlava nehlava“ – i pomocí ukládání automatických pokut.

ČSSZ chce brát ohled na své klienty

Podívejme se podrobněji nejprve na situaci kolem České správy sociálního zabezpečení. Tím, jak ona měla vyžadovat výlučně elektronickou formu komunikace, a to třeba jen pro jednorázové podání ročního Přehledu (o příjmech a výdajích) všemi OSVČ, jsem se zde na Lupě věnoval již několikrát. Proto si dovolím pouze stručně připomenout, že tuto povinnost si vůbec nevymyslela sama ČSSZ – vznikla na základě pozměňovacího návrhu poslance Jana Husáka v říjnu 2011 (podrobněji), a dostala se do novelizovaného zákona č. 582/1991 Sb. (o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Původně měla platit již od 1.1.2013. Pak ji sama ČSSZ odložila na 1.1.2014, ale ještě v průběhu roku 2013 se zaktivizovali lékaři (kterých se povinná elektronická forma měla také týkat), a pro sebe si vymohli odklad do 1.1.2016. Následně ČSSZ odložila povinnost el. komunikace i pro OSVČ a zaměstnavatele, a to na 1.1.2015 (podrobněji).

Nyní je v Poslanecké sněmovně návrh zákona (novely zákona o daních z příjmu a dalších zákonů), který by povinnou elektronickou formu komunikace zrušil úplně. Mělo by se tak stát úplným vyškrtnutím stávajícího §123e/5, který povinnou elektronickou formu komunikace se správou sociálního zabezpečení ukládá (a to všem zaměstnavatelům, OSVČ, ošetřujícím lékařům a všem poskytovatelům zdravotních služeb).

Fakticky by to znamenalo přechod z povinnosti na dobrovolnost: elektronická forma komunikace se „sociálkou“ by byla nadále možná, a ze strany ČSSZ i preferovaná, ale nikoli již povinná. Což je (alespoň podle mého názoru) vhodnější a citlivější přístup, beroucí ohledy i na možnosti protistrany. Což mj. říká i sama ČSSZ:

Elektronická komunikace s ČSSZ na bázi dobrovolnosti je reakcí zejména na potřeby zaměstnavatelů a OSVČ, kterým by povinnost elektronické komunikace způsobila nemalé obtíže.

Mimochodem, podle tiskové zprávy ČSSZ v prvním letošním pololetí podávala Přehledy v elektronické formě již více než polovina všech zaměstnavatelů, zatímco o rok dříve to bylo jen 15%. A to přitom i letos byla elektronická komunikace pro zaměstnavatele dobrovolná (na základě výjimky, udělené v samotném závěru roku 2013).

Finance hodlají pokutovat za ne-elektronická podání

S přístupem samotné ČSSZ výrazně kontrastuje přístup resortu financí.

Jak jsem popisoval v jednom z předchozích článků zde na Lupě, povinnost elektronické komunikace s „berňákem“ se má v dohledné době významně rozšířit: dosud (od 1.1.2014) se týká hlavně podání k DPH, ale nově (od 1.1.2015) se má týkat obecně všech podání všech daňových subjektů, které mají povinnost mít účetní uzávěrku ověřenou auditorem. To asi budou přeci jen „větší“  subjekty, pro které by to neměl být až tak velký problém.

Jenže současně s tím se popisovaná povinnost má týkat i všech subjektů, které mají zřízenu datovou schránku. Což jsou (prakticky) všechny firmy, kterým byla datová schránka zřízena povinně (ze zákona), ale také třeba drobní živnostníci či soukromé osoby, které si nechaly datovou schránku zřídit dobrovolně – v domnění, že její používání bude z jejich strany dobrovolné. Nyní již nebude, protože „s berňákem“ již budou muset komunikovat elektronicky.

Resort financí se přitom nijak netají tím, že elektronickou formu komunikace vnímá výlučně jako přínos pro sebe sama. A že tento přínos navrhuje vymáhat cestou tvrdších sankcí vůči těm, kteří mu nebudou vycházet vstříc. V důvodové zprávě k příslušnému návrhu (novely zákona o daních z příjmu) k tomu uvádí:

Vzhledem k neustále rostoucí elektronizaci daňové správy, kterou je cíleno na zvýšení efektivity správy daní, jež umožní razantnější boj s daňovými úniky, se jako žádoucí jeví zavedení takové sankce, která bude natolik motivující, že bude daňové subjekty od porušování povinné elektronické formy podání odrazovat.
Pokud jde o sankci (v pravém slova smyslu) za nedodržení povinné elektronické formy podání, dosud ji české daňové právo nezná. Postupující elektronizace správy daní však potřebu zavedení podobného institutu vyžaduje. Její místo při správě daní prozatím supluje úprava, podle níž podání učiněné jinak než elektronicky, které však elektronicky mělo být učiněno, je považováno za vadné. V případě, že následující administrativně a finančně náročný institut odstranění vad podání nevede k nápravě, stává se podání neúčinným. Toto řešení se nicméně pro tuto povinnost nepeněžité povahy v aplikační praxi neosvědčilo…

A že nejde zdaleka jen o nějaké „větší“ subjekty, dokládá i následující zmínka o nutnosti zavedení sankcí právě kvůli tomu, že nově se bude povinnost elektronické komunikace týkat všech držitelů datových schránek:

Pokud nedojde k legislativní nápravě k 1. lednu 2015, uvedená situace se ještě více prohloubí, neboť s účinností novely daňového řádu provedenou zákonem č. 458/2011 Sb. bude povinnost elektronické formy podání nově dopadat na vybrané osoby činící podání podle § 72 odst. 1 daňového řádu (tzv. formulářová podání), a to zejména v případě, že je činí osoba, která má zpřístupněnu datovou schránku (popř. ji má zpřístupněnu její zástupce).

A jaké že by ty sankce měly být? Standardně by mělo jít o pokutu ve výši 2000 Kč, za každý jednotlivý prohřešek v podobě „ne-elektronického“ podání, splatnou do 30 dnů od oznámení výměru. Pamatováno je ale i na „zvláště nebezpečné recidivisty“, kterým bude možné udělovat pokuty až ve výši 50 000 Kč.

(2) Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu ve výši 2 000 Kč, pokud učinil podání podle § 72 odst. 1 jinak než elektronicky, ačkoli byl povinen jej učinit elektronicky.
(3) O povinnosti platit pokutu podle odstavce 2 rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru.
(4) Správce daně kromě pokuty podle odstavce 2 uloží pokutu do 50 000 Kč, pokud daňový subjekt nesplněním povinnosti učinit podání elektronicky závažně ztěžuje správu daní.
(5) Pokutu lze uložit nebo rozhodnout o povinnosti ji platit nejpozději do 3 let ode dne, ve kterém došlo k porušení povinnosti.“.

Sám předkladatel přitom očividně chce, aby s pokutováním měl co nejméně práce a mohlo být co nejvíce rutinní a rychlé. A tak navrhuje, aby pokuty byly automatické a vyplývaly přímo ze zákona:

Z důvodu minimalizace administrativní náročnosti se jeví jako žádoucí, aby běžné jednotlivé pochybení spočívající v nedodržení obligatorní elektronické formy podání bylo postihováno rychle a v předvídatelné optimální výši. Sankce by tak měla vznikat přímo ze zákona. Jako optimální se jeví paušál ve výši 2 000 Kč. Rozhodnutí správce daně o jejím uložení by tak mělo mít deklaratorní povahu bez odkladného účinku s tím, její splatnost by měla být ve standardní délce lhůty, tj. 30 dní.

Asi netřeba dodávat, že celá snaha o zavedení sankcí je pouze asymetrická a míří jen na komunikaci směrem ke správci daně (neboli pro podávání). Nepamatuje na doručování, neboli na obrácený směr komunikace. Třeba na případ, kdy by naopak správce daně měl něco poslat (doručit) občanovi či firmě do jeho datové schránky, a neučinil tak a místo toho použil ne-elektronickou formu.

Pomůže znepřístupnění datové schránky?

Zkusme se ještě vžít do pozice někoho, kdo si nechal zřídit datovou schránku sám a dobrovolně, s očekáváním, že pro podávání ji bude moci používat podle svého rozhodnutí a nikoli povinně, jako tomu bude od 1.1.2015 vůči berňáku. Může se jednat například o nepodnikající fyzickou osobu (je-li plátcem nějaké daně), OSVČ, drobného živnostníka atd. Má nějakou možnost vyhnout se popisované povinnosti elektronické komunikace, pokud s ní nepočítal a není na ni připraven?

Zrušení datové schránky, byť zřízené na žádost, nepřipadá v úvahu, protože ji fakticky zrušit nelze (rušena je automaticky až 3 roky po úmrtí fyzické osoby, případně 3 roky po vyškrtnutí z evidence podnikajících fyzických osob, viz §13 zákona č. 300/2008 Sb.).

Ty datové schránky, které byly zřízeny na žádost (tj. nikoli ze zákona) lze na žádost pouze znepřístupnit, dle §11. Jenže to by podle dnešní právní úpravy (byť účinné až od 1.1.2015) nestačilo, protože povinnost elektronické komunikace je (bude) vázána na samotné zřízení (držení) datové schránky, a nikoli na to, zda je zpřístupněna, či nikoli. Jinými slovy zde zákonodárce nedomyslel, že někdo může být držitelem datové schránky (mít ji zřízenu), ale nemusí být schopen ji používat, protože mu byla znepřístupněna – ať již na jeho žádost, či třeba proto, že byl vzat do vazby, nastoupil výkon trestu, či byl zbaven způsobilosti k právním úkonům apod. (viz §11/1).

UX DAy - tip 2

Výše popisovaná novela zákona o dani z příjmu, kterou vláda schválila teprve počátkem července, a která na jedné straně chce učinit podání vůči ČSSZ dobrovolným, ale na druhé straně chce pokutovat za ne-elektronické podání vůči správci daně, však naštěstí pamatuje i na tento detail: na rozdíl mezi zřízením a zpřístupnění. Chce proto opravit (novelizovat) i formulaci dosud neúčinného §72/4 daňového řádu (zákona č. 280/2009 Sb.), aby povinnost elektronické komunikace se správcem daně vázal až na zpřístupnění datové schránky, a nikoli na její zřízení.

Pak by případné znepřístupnění datové schránky (na žádost) pomohlo a zbavilo držitele povinnosti používat elektronickou formu. Jenže by jej současně připravilo i o ty efekty, které považuje (pro sebe) za přínosné a kvůli kterým si datovou schránku zřizoval.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).