Jak by také ne, je presidentem a výkonným ředitelem Universal Mobile, distributora hudby a filmových děl spravovaných Universalem pro Evropu a Střední východ.
Už první Ponsotovo prohlášení šlo zcela proti vyjásanosti, jakou kongres v předchozích dnech oplýval: Na konvergenci jiných zařízení do mobilu je třeba ještě na nějakých deset let zapomenout. Dnes integrované fotoaparáty či hudební přehrávače mají tak významná omezení, že jsou pro plnohodnotný uživatelův zážitek nepoužitelná.
Ponsot také prohlásil, že je potřeba uvědomit si fakt, že dnes nabízené služby jako vyzváněcí tóny a melodie jsou vlastně jen klasickou hlasovou službou, ačkoliv se pro jejich transport používá nehlasová technologie – to je ale z hlediska uživatele nepodstatné. Mobilní telefon je novým druhem média, není ani přehrávačem hudby, ani videopřehrávačem, je to prostě osobní zařízení, které má své schopnosti a své limity a od kterého člověk nečeká to, co čeká od svého MP3 přehrávače. Tomuto faktu se podle Ponsota musí přizpůsobit obsah distribuovaný na mobily tak, jako se písničkové singly musely přizpůsobit rádiu a musely přijít videoklipy pro televizi. V prvé řadě je třeba zapomenout na to, že by uživatel na mobil stahoval plné verze písniček – pro mobily je třeba vytvořit nové verze přizpůsobené jak schopnostem mobilů (polyfonní vyzváněcí melodie, malá paměť), tak ochotě uživatele akceptovat určitý rozsah a kvalitu.
Mobilní služby podle Ponsota vyžadují speciální přístup a zvláštní verzi uváděnou na trh současně s nahrávkami pro jiná média. Jako příklad Ponsot uvedl nejenom již klasická polyfonní vyzvánění, která v případě distribuce Universalem představují prakticky novou „nahrávku“ či kompilaci původní skladby, ale také třeba audio a videopozdravy pro mailboxy (v případě videopozdravů jde o funkci pro 3G), kdy známá hvězda říká něco jako „Můj kámoš, kterého voláte, tady právě není, až dozní melodie z mého singlu xy, zanechte vzkaz“.
Ponsotův názor má oporu v realitě. Naprostá většina mobilů, které dnes přicházejí na trh či na něm jsou, nejsou schopny hudbu – natož videoklipy – obstojně zvládat. Jen výjimečně podporují přehrávání MP3 hudby a v tom případě jde zpravidla o spojení MP3 přehrávače s mobilem, kdy je významně jednodušší a levnější hudbu do mobilu nahrát z PC než z mobilní sítě. Mnoho smartphone, které není problém softwarově rozšířit a doplnit, má problémy s pamětí – často nemají rozšiřovací slot a navíc jsou určeny pro manažery, kteří o hudbu v mobilu jeví pramalý zájem.
S distribucí digitální hudby v České republice přišel Eurotel pod názvem Jukebox. Za cenu 40 až 60 korun plus poplatky za stažení si do svého smartphonu můžete stáhnout jednu písničku ve formátu Koz, v němž ji nikde jinde nepřehrajete. Do běžně dostupných telefonů Series 60 dostanete čtyři až deset písniček podle toho, zda v telefonu chcete mít i jiná data. Za cenu rozšiřovací karty MMS/SD dnes seženete často lepší MP3 přehrávač. Pravdou je, že do něj si písničky nemůžete stahovat mobilně, na druhou stranu si je do něj můžete přehrát z legálně koupených CD i z libovolných jiných zdrojů. Operátoři zatím spoléhají na to, že takovou službu budou uživatelé používat „just because you can“ – tedy že si teenager z nudy při čekání na metro stáhne plnou verzi nejnovější písničky.
Technická realita je opravdu jinde. Stahování hudby do mobilu ani ve formátu Koz není zrovna nejrychlejší a čekáte minuty, než se písnička stáhne. Potřebujete drahý smartphone a tím substituujete specializovaná a dnes již velmi laciná zařízení s podstatně lepšími schopnostmi a propracovanějším rozhraním. V případě Eurotel Jukeboxu je služba navíc nepoužitelná na Symbian zařízeních z Go karty, protože s Go kartou Symbian telefony jednoduše nefungují. Ani na trh právě přicházející 3G telefony na tom nejsou o mnoho lépe – hudbu sice stáhnou rychleji, ale málokterý je vybaven dostatkem paměti, aby jako přehrávač hudby k něčemu praktickému byl. Jedinou výhodou pro vás pak je fakt, že můžete mít jedna sluchátka pro mobil a pro přehrávání hudby a že si písničku můžete stáhnout prakticky kdykoliv.
Proti postoji „kameníků“, jež Ponsot zastupuje, lze mít mnoho výhrad, ale k faktu, že operátoři i výrobci mobilů uživatele tlačí do služby, která mu nepřináší prakticky žádné benefity, lze dodat jen máloco. Stejně dlouho, jak budete přenášet jednu skladbu do Jukeboxu přes GPRS, si zripujete a přes USB nahrajete celé album do MP3 přehrávače.
„Neměli bychom považovat mobil za nový distribuční kanál pro plné verze písniček a videoklipů, protože on jím jednoduše a prostě není. Kdo to nepochopí, je mimo trh,“ řekl ve svém vystoupení Ponsot a já bych toto prohlášení mohl podepsat. Dokud mobily nenabídnou vysokou rychlost stahování hudby, obrovskou paměť v řádu stovek megabitů, jednoduché rozhraní a obecně přenositelný formát hudby za cenu v řádu tisícikorun, nemá mobilně šířená hudba mnoho šancí na rozšíření mimo skupinu „early adopters“, kteří jednoduše a prostě vyzkoušejí všechno. Jenže k takovému mobilu je dlouhá cesta, k myšlence „síťového disku“, který by nahradil velkou vestavěnou paměť v mobilu, ještě delší. Deset let v tomto případě není žádná míra – vždyť za dobu poloviční nebyly mobilní sítě uspokojivě schopny nabídnout mobilní připojení k internetovému obsahu…
ČLÁNKY DO MAILU