Kdyby se jednalo o software, asi bychom mohli říci, že po dlouhých dvanácti letech se Evropská unie konečně odhodlala k zásadnějšímu upgradu svého programu elektronického obchodu, alias e-commerce. Pravdou je, že unijní směrnice o elektronickém obchodu (2000/31/ES), je už docela „letitá“, neboť pochází z roku 2000. Ačkoli k jistým dílčím úpravám v mezidobí přece jen došlo, základní „pravidla hry“ se za tuto dobu nezměnila. A tak dnes již nemusí odpovídat realitě a jejím potřebám, či vůbec řešit aspekty, o kterých původně nikdo netušil. Nehledě na to, že některá pravidla dosavadní „verze“ právní úpravy elektronického obchodu potřebují podrobnější vysvětlení, aby se vůbec vědělo, co vlastně říkají a jak je v praxi aplikovat.
Proto se Evropská unie, skrze svou Komisi, rozhodla pro zásadnější „upgrade“ svých pravidel o elektronickém obchodu. Pochopitelně i s inovovanými cíli, mezi které patří zejména dosažení jednotného (digitálního) trhu a výraznější zvýšení míry, v jaké celá „online ekonomika“ přispívá do evropské ekonomiky jako takové, skrze oblast elektronického obchodu. Což dává smysl, vzhledem ke stavu, ve kterém se evropská ekonomika nachází: musí hledat a podporovat všechny oblasti, které ještě skýtají nějaký potenciál růstu.
Když už ale jsme u příměru se softwarem, nepředstavujte si žádnou již hotovou koncepci „e-commerce 2.0“, která by byla právě uváděna na trh, již v ostré verzi a po důkladném testování a ladění. Zatím jde pouze o jakýsi „fahrplan-ware“, v podobě narýsování hlavních kroků, které chce EU (skrze svou Evropskou komisi) udělat, plus základní představa o časovém harmonogramu. Vše bylo zveřejněno právě minulý týden, ve středu 11. ledna 2012.
V oficiální bruselské terminologii se ale používají honosnější termíny: vše je prezentováno jako Akční plán na zdvojnásobení objemu elektronického obchodu do roku 2015, který je předkládán v rámci naplňování tzv. Digitální agendy a Aktu o jednotném trhu. Doplňkem pak jsou dva pracovní materiály: v jednom Komise analyzuje dosavadní směrnici o el. obchodu, a ve druhém podrobněji analyzuje překážky dalšího rozvoje elektronického obchodu.
Určitou výjimkou – z toho, že jde pouze o ohlášený záměr, a nikoli ještě samotné nové řešení – pak je oblast elektronických plateb, kde Komise již přichází s něčím přeci jen konkrétnějším: s materiálem charakteru tzv. „green paper“, který má být základem širší diskuse o platbách platebními kartami, platbách po Internetu a mobilních platbách.
Co je cílem?
Záměry, které Evropská komise předkládá, jsou skutečně ambiciózní co do svých cílů, ale také rozsáhlé co do počtu dílčích oblastí, které Komise chce otevřít a nějak do nich zasáhnout, resp. nějak je změnit. I z tohoto důvodu je detailnější analýza předkládaných záměrů daleko nad rámec a možnosti tohoto článku. Naznačme si proto alespoň základní obrysy.
Pokud jde o samotné cíle, ty asi nejlépe charakterizuje následující společné vyjádření tří komisařů (Michela Barniera pro vnitřní trh, Neelie Kroesové pro digitální agendu a Johna Dalliho pro ochranu spotřebitele):
Na pozadí nelehké situace v Evropě je naléhavě třeba využít veškeré dodatečné zdroje pro růst a zaměstnanost. Akční plán, který dnes představujeme, vytvoří nové příležitosti pro občany i podniky a přinese Evropě růst a zaměstnanost, jež potřebuje. Má odstranit překážky, které doposud brzdily rozvoj evropského internetového hospodářství.
Komise ve svém oznámení argumentuje i konkrétními čísly, kterými se snaží podrobněji kvantifikovat potenciál elektronického obchodu a „internetové ekonomiky“ obecněji. Například říká, že:
Za každé zrušené pracovní místo mimo internet vytváří internetová ekonomika 2,6 pracovních míst
Zisky spojené s nižšími cenami na internetu, jakož i se širším výběrem disponibilního zboží a disponibilních služeb, se oceňují na 11,7 miliard EUR, což je částka odpovídající 0,12 % evropského HDP.
Pokud by elektronický obchod představoval 15 % maloobchodu a pokud by byly odstraněny překážky pro vnitřní trh, zisky pro spotřebitele by mohly dosáhnout 204 miliard EUR, tj. 1,7 % evropského HDP.
Hlavně ale Komise plánuje, že do roku 2015 zdvojnásobí příspěvek internetové ekonomiky do evropského HDP. Ten je prý v současnosti nižší než 3%. Dále si Komise od elektronického obchodu a online služeb slibuje vytváření nových pracovních míst, a také výrazný „tah“ směrem k celkovému růstu ekonomiky: do roku 2015 se má elektronický obchod podílet až 20 % na generování čistého růstu.
Do čeho všeho chce EU „šlápnout“?
I Evropská komise si ale uvědomuje, že rozvoji elektronického obchodu a online služeb obecně stojí v cestě řada překážek. K jejich řešení pak Komise zkoumá řadu dílčích oblastí a dává najevo, že v nich chce udělat určité změny – byť zatím ještě neříká, jak konkrétně by měly vypadat. A vlastně jen v jedné dílčí oblasti, konkrétně u plateb (kartami, po Internetu či mobilem) dává jakési výchozí teze navrhovaných změn (v podobě green paper-u), nad kterými chce otevřít diskusi.
Udělejme si alespoň stručný přehled toho, o jaké oblasti jde, a kdy lze očekávat něco konkrétnějšího. Využijme přitom členění samotného „Akčního plánu“ (resp. Sdělení Komise), které je hlavním materiálem a které vymezuje pět hlavních prioritních oblastí.
1. Legální a přeshraniční nabídka online produktů a služeb
Zde, v rámci této priority, chce Komise řešit „právní jistotu a důvěru“ na obou stranách, tedy jak u spotřebitelů, tak i u podnikatelů, resp. poskytovatelů produktů a služeb. Asi nepřekvapí, že zde je hodně prostoru dopřáno obecnějším úvahám o potřebě harmonizace vnitřního trhu, přeshraničního prodeje, ale třeba i zdanění (formou DPH), či ochraně spotřebitele. Konkrétněji je ale řešeno hlavně „zajištění“ práv charakteru duševního vlastnictví: Komise chce „rychle a ambiciózně“ implementovat svou novou strategii na poli práv duševního vlastnictví (Jednotný trh práv duševního vlastnictví, KOM(2011) 287) a ještě v roce 2012 upravit stávající směrnici o copyrightu (2001/29/ES).
Následně, v roce 2013, chce Komise předložit legislativní iniciativu týkající se vytváření kopií pro vlastní potřebu, zřejmě ale jen ve vztahu k potřebám přeshraničního obchodu a pohybu zboží. S tím souvisí také plánovaná změna celého systému kolektivní správy práv duševního vlastnictví (a tím i fungování organizací jako je OSA, DILIA apod.). Dosud je kolektivní správa řešena „národně“, a tudíž i fragmentovaně (v každé zemi jinak, s jinými kolektivními správci a působností, omezenou jen na daný stát). Komise to chce změnit a již v letošním roce (2012) hodlá navrhnout nový systém kolektivní správy, který by již mohl být „nadnárodní“.
2. Zlepšit informovanost poskytovatelů a ochranu spotřebitelů
Zde je zmiňována potřeba vyjasnění celého právního rámce elektronického obchodu, kvůli tomu že ani poskytovatelé, ani spotřebitelé často nemají jasno v tom, co a jak se jich týká a jak se na ně existující právní rámec vztahuje. Proto chce Komise ještě v letošním roce publikovat zvláštní návod pro obě strany, a jejich lepší informovanosti chce napomoci rozvíjením programů jako je Enterprise Europe Network či sítě ECC-Net (European Consumer Centres Network), a také vypracováním celé „Evropské spotřebitelské agendy“.
Specifickou oblastí jsou i online sázky a hazard (gambling and betting), na které si Komise chce „posvítit“ již v letošním roce. Nikoli ale ve smyslu úplného zákazu: i zde chce vydat „Akční plán“, který by řešil „administrativní spolupráci“, ochranu spotřebitele a rozvoj trhu s legální podobou těchto služeb. Osobně si pod tím představuji nějakou celoevropskou regulaci, která nejspíše bude „dotvořena“ lobbystickým tlakem od provozovatelů tohoto byznysu, a která může být i výrazněji odlišná od toho, co si v mezidobí ustanovíme u nás doma.
3. Spolehlivé a efektivní platby a systémy doručování
Zde se jedná o již zmiňovanou oblast plateb „na dálku“, používaných v rámci elektronického obchodu a realizovaných pomocí platebních karet, po Internetu či jako mobilní platby (což není míněno jako tři varianty, které jsou vzájemně disjunktní). Zde již Komise předložila určité návrhy do diskuse, formou tzv. green paper-u, a tuto diskusi chce vyhodnotit ještě v letošním roce. V návaznosti na diskusi nad platebními metodami pak hodlá otevřít ještě i diskusi nad systémy doručování zboží (v jejich hmotné podobě), zejména v rámci přeshraničního prodeje (ve smyslu: mezinárodního, byť jen v rámci EU).
4. Boj proti podvodům a efektivnější řešení sporů
Zde popisovaný Akční plán zajímavým způsobem osciluje mezi dvěma polohami: na jedné straně volá po ještě účinnější ochraně práv duševního vlastnictví, ale na druhé straně konstatuje, že příslušná právní opatření jsou již dnes mnohdy přehnaná („overstepped“). Takže bude o to zajímavější, co se z toho nakonec „vyklube“ a kterým směrem se EU vydá. Což bude asi záviset hlavně na tom, čí lobbying bude účinnější.
Již dnes se ale plán zdá být konkrétnější spíše ve směru dalšího „utužení“ a ochrany práv duševního vlastnictví. Mluví například o potřebě podrobnějšího rozpracování „notice and action“ postupů, neboli postupů uplatňovaných při nahlašování a následném znepřístupňování či blokování obsahu, který někdo považuje za nelegální či porušující to či ono právo. Což má řadu souvislostí, například s rychlým řešením právních sporů, které Komise také chce nějak zefektivnit.
V neposlední řadě je v rámci této priority explicitně zmiňován záměr vydat – a to ještě v roce 2012 – Evropskou strategii internetové bezpečnosti, zaměřenou hlavně na ochranu proti kybernetickým útokům. Jejím hlavním cílem bude zajistit, aby byly vybudovány a aby fungovaly mechanismy, schopné efektivně řešit jak (kybernetické) útoky, tak i (technické) výpadky, a aby byla pravidelně prověřována schopnost jejich reakce. Stejně tak bude cílem efektivní výměna informací, včasná příprava nezbytných opatření a plánů, stejně jako mechanismy pro oznamování nenadálých událostí kompetentním autoritám. S tím pak úzce souvisí i záměr vybudovat do roku 2013 Evropské centrum boje proti kybernetickému zločinu (European Cybercrime Centre). Což je mimochodem i jeden z konkrétních cílů evropské Digitální agendy (zvážit, zda takové centrum je zapotřebí).
Z našeho národního pohledu to může být vzkaz pro NBÚ, který v loňském roce převzal gesci v oblasti kybernetické bezpečnosti od resortu vnitra, a začal pracovat na návrhu (národního) zákona o kybernetické bezpečnosti: že by se měl zajímat o to, co a jak se chystá na unijní úrovni a navrhnout takové znění, které se nebude muset záhy měnit kvůli jeho nekompatibilitě s požadavky Unie. Z dosud neoficiálních informací o tom, jak tento zákon vzniká, usuzuji, že takovéto nebezpečí je reálné – a to nejenom kvůli zcela nestandardní terminologii, kterou návrh používá. Podstatné je také to, že NBÚ pojalo připravovaný zákon téměř výlučně jako „reaktivní“, či dokonce jen „sběratelský“: takový, který především sbírá informace o tom, co se již stalo, ale už moc neřeší, co s těmito informacemi bude dál a jak budou řešeny následky bezpečnostních incidentů. Nemluvě již o specificky direktivních představách NBÚ o prevenci a předcházení toho, co by se stávat nemělo. Či o potřebě osvěty i mezi širší veřejností, která je prakticky ignorována.
Stejně tak se obávám, že připravovaný návrh zákona řeší vše jen z pohledu potřeb a zájmů veřejného sektoru, ale už nebere zdaleka takový ohled na ochranu, potřeby a zájmy ostatních uživatelů celého „kybernetického prostoru“ (tedy soukromého sektoru, včetně jednotlivých koncových uživatelů). V neposlední řadě se obávám, že zbytečně staví „na zelené louce“, aniž by se snažil využít již existující bezpečnostní infrastrukturu, vzájemné vazby a již fungující spolupráce mezi bezpečnostními týmy, i směrem do zahraničí, a obecně zkušeností všech, kteří již nějaký ten CERT (Computer Emergency Response Team) či CSIRT (Computer Security Incident Response Team) reálně provozují a incidenty řeší.
5. Budování vysokorychlostních sítí a pokročilých technologických řešení
Akční plán pro oblast elektronického obchodu nezapomíná ani na budování vysokorychlostních přístupových sítí. Od členských států očekává zejména pokrytí venkovských a méně obydlených oblastí. Zmiňuje ale také oblast Cloud Computingu, ve které vidí velký potenciál pro zvyšování produktivity, tvorbu nových pracovních míst a současně i dosahování úspor. Proto Komise hodlá ještě v roce 2012 přijmout Evropskou strategii Cloud Computingu, která by řešila dosud otevřené právní, technické i standardizační otázky kolem tohoto trendu, a celkově podporovala nasazení a využití.
V neposlední řadě Akční plán zmiňuje i oblast správy kmitočtového spektra. Kromě obvyklého důrazu na klasické metody jeho správy a využití zdůrazňuje i radikálnější změnu v podobě kolektivního využití spektra, resp. sdílení spektra, prezentovanou jako řešení pro stále větší požadavky na bezdrátové datové přenosy. Fakticky by se jednalo zejména o další možnosti využití spektra na bezlicenčním principu (jako dnes např. v pásmech 2,4 a 5 GHz technologiemi jako WiFi), ale uvažována je i možnost sdíleného (kolektivního) využití momentálně nevyužívaných částí licenčního spektra, či všelijakých „bílých míst“ (white spaces). Pro přehled této problematiky doporučuji např. tuto studii, a pro popis toho, jaké otázky se dnes řeší na úrovni Unie, zase tento zdroj. Komise přitom chce ještě letos vydat své Sdělení, týkající se ekonomických, technických a regulačních aspektů takovéhoto sdílení spektra.
