Hlavní navigace

Evropský soud ve sporu s Googlem: vyhledávače musí na požádání měnit minulost

13. 5. 2014
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Isifa
Rozhodnutí Soudního dvora EU se dotýká podstaty fungování internetu a vyhledávání informací na síti. Vyhledávače podle něj musí na požádání smazat data, která „jsou irelevantní“.

Google musí za určitých podmínek z výsledků vyhledávání smazat odkazy na stránky s informacemi o konkrétním člověku, pokud jej o to požádá. Vyplývá to z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (SDEU), který rozhodoval spor španělského občana s Googlem (celé znění rozsudku ve věci C‑131/12 najdete zde).

Mario Costeja González si v roce 2010 místnímu úřadu na ochranu osobních údajů postěžoval, že mu ve výsledcích hledání v Googlu vybíhá po zadání jeho jména odkaz na novinové články z roku 1998, kde se psalo o dražbě jeho majetku kvůli dluhům na sociálním pojištění.

Po dotyčném listu La Vanguardia se dožadoval smazání informací nebo jejich úpravy tak, aby s ním nemohly být spojovány, a po Googlu chtěl obdobnou úpravu výsledků vyhledávání. Jde o minulost, všechny dluhy jsem splatil a jejich spojování s mým jménem je dnes irelevantní, argumentoval.

Regulátor odmítl stížnost na dotyčný deník, protože informace publikoval právem a z veřejných zdrojů. Googlu ale nařídil, aby údaje smazal ze své databáze a zajistil, aby se k nim v budoucnu nikdo nemohl znovu dostat. Google se odvolal k soudu a ten požádal o předběžné vyjádření Soudní dvůr EU.

Překvapivý verdikt

A soud dal v dnešním rozsudku stěžovateli za pravdu – může si o vymazání dat požádat a Google musí jeho žádost posoudit a případně data z výsledků vyhledávání vymazat, i když bylo jejich zveřejnění na odkazovaných stránkách legální:

Soudní dvůr konstatoval, že provozovatel vyhledávače musí za určitých podmínek ze zobrazeného seznamu výsledků vyhledávání provedeného na základě jména osoby vymazat odkazy na webové stránky zveřejněné třetími osobami a obsahující informace týkající se této osoby. Soudní dvůr upřesnil, že tuto povinnost může mít rovněž v případě, že toto jméno nebo tyto informace nebyly předtím nebo současně vymazány z uvedených webových stránek, a to případně i tehdy, jestliže je jejich zveřejnění na uvedených stránkách samo o sobě v souladu se zákonem. 

Soud svou argumentaci postavil na tom, že vyhledávač je z hlediska evropských zákonů zpracovatelem osobních údajů:

Soudní dvůr kromě tohoto rozhodl, že provozovatel vyhledávače je „správcem“ odpovědným za toto zpracování ve smyslu směrnice, jelikož určuje jeho účely a prostředky.

Soud dále konstatoval, že pomocí vyhledávání je možné o lidech získat velké množství strukturovaných informací, které vlastně umožňují sestavit jejich podrobný profil. Dopad na uživatele může být tak velký, že musí mít právo na smazání informací spojených s jejich jménem. Provozovatel vyhledávače ale může nejdříve přezkoumat, jestli je jejich žádost vůbec oprávněná:

…v rámci posouzení takové žádosti podané dotyčnou osobou v souvislosti se zpracováním prováděným provozovatelem vyhledávače, je třeba zejména přezkoumat, zda má tato osoba právo na to, aby dotčené informace, které se jí týkají, za současného stavu již nebyly nadále spojeny s jejím jménem prostřednictvím zobrazeného seznamu výsledků vyhledávání uskutečněného na základě jejího jména. Je-li tomu tak, odkazy na webové stránky obsahující tyto informace musí být vymazány z tohoto seznamu výsledků vyhledávání, ledaže existují konkrétní důvody, jako je úloha této osoby ve veřejném životě, které odůvodňují převažující zájem veřejnosti mít v rámci takového vyhledávání přístup k uvedeným informacím.

Při posuzování toho, jestli má vyhledávač osobní údaje smazat, nebo ne, se podle soudu má zvažovat rovnováha mezi právy dotčeného uživatele a právem všech uživatelů internetu, kteří by mohli mít na přístupu k dotyčným informacím zájem. Naznačil přitom, že veřejně činné osoby (tedy například politici) musí být v tomto směru chráněni méně než „obyčejní“ lidé:

Soudní dvůr v tomto ohledu uvedl, že ačkoli práva dotyčné osoby rovněž obecně převažují nad uvedeným zájmem uživatelů internetu, může daná rovnováha přesto záviset v konkrétních případech na povaze dotčené informace a její citlivosti v souvislosti se soukromím dotyčné osoby, jakož i na zájmu veřejnosti tuto informaci obdržet, jenž se může lišit zejména v závislosti na úloze, kterou má tato osoba ve veřejném životě.

Mazání údajů přitom není vůbec závislé na tom, jestli jsou údaje pravdivé, nebo ne. Soud totiž říká, že je podstatná dnešní relevance informací:

UX DAy - tip 2

Soudní dvůr v tomto ohledu poznamenal, že i zpracování přesných údajů, které bylo původně v souladu se zákonem, se časem může stát neslučitelným s touto směrnicí, pokud se s ohledem na veškeré okolnosti daného případu zdají tyto údaje nepřiměřené, nepodstatné nebo již nepodstatné, nebo přesahují míru s ohledem na účely, pro které byly zpracovány, a uplynulý čas. 

A jak mají lidé, kteří se „právo být zapomenut“ rozhodli využít, postupovat?

Pokud seznam výsledků vyhledávání provedeného na základě jména osoby uvádí odkaz na internetovou stránku, která obsahuje informace o dotčené osobě, může se dotyčná osoba obrátit přímo na provozovatele, nebo pokud tento její žádosti nevyhoví, může se obrátit na příslušné orgány, aby za určitých podmínek dosáhla vymazání tohoto odkazu ze seznamu výsledků vyhledávání.

Rozhodnutí SDEU může mít velký dopad na to, jak dnes vyhledávače fungují, i na to, co vlastně jejich prostřednictvím najdeme. Google verdikt zatím komentoval jako „neuspokojivý“ s tím, že teď potřebuje čas na jeho podrobnější rozbor.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Šéfredaktor Lupa.cz a externí spolupracovník Českého rozhlasu Plus. Dříve editor IHNED.cz, předtím Aktuálně.cz a Českého rozhlasu. Najdete mě na Twitteru nebo na LinkedIn

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).