Historické okénko: Měření amatérských radiopřijímačů v roce 1964

Následující řádky pocházejí z knihy Měření a slaďování amatérských přijímačů autora Jaroslava Tomáše Hyana, kterou v roce 1964 vydalo pražské Státní nakladatelství technické literatury. Kromě problematiky přijímačů se Hyan věnoval i problematice stereofonie, fotografie nebo studiu blesků.

Autor: DatabázeKnih.cz

Další z knih Tomáše Hyana.

Měřící přístroje amatéra

Touhou každého vyspělejšího radioamatéra je mít řadu dobrých měřících přístrojů, s nimiž by mohl úspěšně pracovat. Zpravidla však v laboratoři takové přístroje nemá. Je to proto, že z počátku podceňuje potřebu měřících přístrojů, neboť se mu podařilo leckterý přijímač nebo zesilovač postavit bez řádného proměření. K tomu však dochází většinou jen náhodou a celkem výjimečně. Vážnější práci na složitějších konstrukcích si však dnes nelze bez měření a používání měřících pomůcek představit.

Nyní uvedeme jen stručný přehled nejzákladnějších měřících přístrojů. Ve všech oborech radiotechniky je třeba nejčastěji měřit stejnosměrné proudy a napětí, méně často pak veličiny střídavé. Měříme obvykle univerzálními měřiči stejnosměrného a střídavého napětí a proudu. Mnohdy se měří i měřičem odporů (ohmmetrem) a měřičem kapacit.

Autor: SNTL

V oboru rozhlasových přijímačů mezi nezbytné přístroje náleží generátor souvislého spektra (multivibrátor), sledovač signálu, měřící vysílač (signální generátor, pomocný vysílač), popř. kmitočtový rozmítač (rozmítaný generátor, wobbler) a osciloskop. V úvahu dále přicházejí sací měřič (GDO), který většinou splňuje úlohu měřícího vysílače a absorpčního vlnoměru, vf elektronkový voltmetr a měřič indukčnosti. S těmito přístroji se velmi dobře pracuje, neboť umožňují získávat pomocný vf signál a identifikovat jej kdekoli v přijímači, popř. vidět i jeho průběh.

Pro elektroakustiku, tj. pro práci s nf zařízeními, je nezbytný tónový generátor jako zdroj nf signálu sinusového nebo obdélníkového tvaru, pochopitelně ve spojení s osciloskopem (jeho provedení pro obor nf bývá obvykle jednodušší), dále nf milivoltmetr, který umožňuje měřit nf napětí různé úrovně v různých místech zkoušené soustavy. Někdy se používá samostatného zdroje napětí obdélníkového průběhu, jenž je laditelný ve spektru tónových kmitočtů. Ten však již patří mezi přístroje speciální, jako je kupř. měřič zkreslení, kmitočtoměr apod.

Měřidla magnetoelektrická

Základem mnoha měřících přístrojů jsou měřidla magnetoelektrická (s otočnou cívkou), tzv. Deprez-d´ Arsonval. Tato měřidla využívají k měření elektrického proudu síly, která působí na vodič uložený napříč směru magnetického pole, prochází-li tímto vodičem proud. Při tom je důležité, že výchylka ručky měřidla je přímo úměrná proudu procházejícímu otočnou cívkou z čehož vyplývá rovnoměrnost stupnice.

Další vlastností měřidla s otočnou cívkou je, že smysl výchylky závisí na směru proudu procházejícího cívkou a tím na polaritě měřeného proudu nebo napětí. Proto jsou svorky měřidla označeny znaménky + a −, aby nedošlo omylem k záměně přívodů a případnému ohnutí či ulomení jemné ručky.

Autor: SNTL

Měřidlo s otočnou cívkou

Měřidlo tedy reaguje na změny velikosti i směru proudu. Protože však celá soustava je jednak tlumena (aby se zabránilo kývání ručičky kolem měřené hodnoty), jednak vlastní setrvačností nestačí sledovat okamžité výchylky, zaznamenává při rychlých změnách velikosti měřené veličiny jen její střední velikost. Z toho vyplývá, že se hodí jen pro měření stejnosměrného proudu nebo napětí, pro střídavé napětí lze tohoto měřidla použít jen s usměrňovacím členem a dalšími vyrovnávacími doplňky.

Značky na měřidlech

Dostaneme-li do ruky měřidlo tovární výroby, nalezneme vždy na stupnici některé ze značek zobrazených v obrazovém přehledu. Značky jsou očíslovány, určují druh měřidla, popř. dávají poučení o jeho použití. Charakterizují tedy typy měřidel, a proto lze jen doporučit, aby se jimi označovaly i stupnice zhotovované amatérsky.

Autor: SNTL

Značky na měřících přístrojích (klikněte pro zvětšení).

• 
• 
• 

Další 4 fotografie