Ilustrace: Nenad Vitas
Ze zprávy, kterou agenturám podal francouzský ministr vnitra Nicolas Sarkozy, mnoho detailů nevyčteme. Hlavní náplní nového snažení o potření terorismu mají být (jak jinak) další a další kamery v ulicích, obchodech a bankách (což může být výhodné při pátrání po „klasických“ zločincích, avšak sebevražednému útočníkovi je zpravidla jedno, jestli ho před činem náhodou nezachytila nějaká kamera). Obvyklý střet obhájců bezpečí a těch, kterým více záleží na svobodě, si tak „odkroutí“ další zbytečné kolečko, počet očí v ulicích se znovu zvýší a protože již instalované kamery se budou jen těžko někdy odstraňovat, v dalším kole se bude zápasit znovu o něco menší a zbývající kousek soukromí. Nic, co bychom už neznali.
Francouzská vláda nyní kromě toho požaduje i lepší dohled nad mobilními hovory a internetovým provozem v kavárnách. Vzhledem k tomu, že Evropská unie prosazuje archivaci údajů o telefonních hovorech a záznamů poskytovatelů připojení k Internetu prodloužit až na tři roky, není žádným překvapením, že o totéž usiluje i Francie. Nový je však záměr „došlápnout“ si na internetové kavárny, které by prý měly „udržovat záznamy o uživatelích“. To může znamenat jen legitimování každého, kdo si bude chtít v kavárně „zabrouzdat“. K tomu můžeme samozřejmě dodat, že taková povinnost není zase tak velkým omezením a koneckonců obvyklému návštěvníkovi internetové kavárny asi tolik vadit nebude – má snad co skrývat?
Proti tomu však stojí argument, že mnozí uživatelé tyto podniky vyhledávají právě pro příjemný pocit anonymity, aniž by zároveň chtěli či páchali něco nezákonného. Ti o svůj kousek svobody kvůli novému zákonu přijdou, přičemž mohou mít oprávněný pocit nespravedlnosti. Skutečným teroristům tahle překážka asi tolik starostí nepřidělá. Už nyní se musí obejít bez pravých dokladů na letištích a hranicích a nezdá se, že by jim to působilo velké potíže. Pro anonymní komunikaci po Internetu jsou navíc kavárny spíše nevýznamnou výpomocí: za pomoci několika jednoduchých programů a postupů může důležitá zpráva klidně a bezpečně odejít z počítače na stole z teroristova „trvalého“ bydliště. Omezení v internetové kavárně tedy spíš zlé hochy naučí lépe ovládat komunikační techniku a příští „protiteroristické opatření“ tak bude muset být mnohem údernější. Bude to zákaz instalovat na neregistrovaných počítačích šifrovací programy? Či rovnou příkaz k povinné instalaci „dohledového“ softwaru?
Internet se úspěšně „zatavil“ do struktury společnosti jako jedna z jejích důležitých komunikačních součástí a musí proto spolu s ní nést všechny důsledky změn, ke kterým ve vývoji společnosti dochází. Bude-li však vytrvale označován za nebezpečný nástroj pro zločince a pochybná individua, může se jeho skutečná funkce a obraz v mínění většinové veřejnosti tragicky rozejít. Ostatně ještě dnes lze snadno v masovějších médiích najít stopy stereotypu „Internet je dobrý jen pro šíření porna a pedofilie.“ Přibudou k němu i otázky jako „Internet? To je to rejdiště teroristů?“
