Hlavní navigace

Názory k článku Internet - místo pro elektronickou demokracii?

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 14. 3. 2008 11:31

    veena (neregistrovaný)
    Toto téma mi vrtá hlavou již dlouho.

    Vždy mě zvedne mandle, když vidím tu nepružnost, státního zřízení. Schválí se nějaký zákon, druhý den se na TV Nova objeví, že tam jsou tyhle a tyhle chyby a politici už jen říkají, "my jsme si nevšimli", "to se tam dostalo omylem, ale důležité jsou v tom zákoně jiné paragrafy", "nemůžeme ten zákon teď změnit, ale připravíme novelu na příští rok" apod.

    Stejně tak je strašné, že když si ty zákony přečtete, tak jim stejně neporozumíte a často ani nemůžete, protože nemají logiku.

    Politiky nezajímá, který zákon je užitečný pro obyvatelstvo. Jsou ve víru lobbistů a politikaření, kupčení s pozicemi, tuhle hlavu za tamtu atd.

    Je evidentní že současný způsob vedení státu je manažersky naprosto nezvládnutý. Na takový velký projekt, jako je rozhodování o státních záležitostech je potřeba sestakra vymakané workflow a hlavně logická pravidla. A jsem přesvědčen, že by do přímého rozhodování měli být zapojeni všichny občani státu.

    Možná, že ten strach z přímé demokracie, který často slýcháme, že by se to zvrhlo v chaos, nám podsouvají sami zastánci současného stavu, protože jim vyhovuje.


    Ať už je to ono Švýcarsko (kde žádný chaos nevidím), tak třeba vývoj open source projektů, kterými vznikají na celém světě tisíce softwarových programů, mluví spíše naopak. Není třeba lidi podceňovat, na druhou stranu všichni se nemůžeme vyznat ve všem. Pokud máme však zdravý rozum, tak se můžeme rozhodnout na základě vysvětlení problému od lidí, kteří se jím zabývají. To můžou být jak volení zástupci, tak nezávislí komentátoři, tak lidé takříkajíc z ulice. Je ale třeba mít systém, který umožní vytvoření zájmu a prostoru pro sdílení informací. Toto by mohlo vzniknout pomocí internetu.


    Zkusme přirovnat vedení státu a tvorbu zákonů a vyhlášek k vývoji open source projektů.

    Samozřejmě ani tam neexistuje totální anarchie. Za pomocí technologií a core týmu (vedoucích projektu), jsou příspěvky a návrhy od všech zainteresovaných diskutovány a případně zapojeny do systému.


    Pojďme si udělat takovou vizi e-demokracie.

    Představme si, že všechny zákony jsou jednoduše verzovány v svn. Kdykoliv si můžeme zobrazit aktuální zákon, který platil v tu kterou dobu. Nemusíme si tedy pokaždé k zákonu z roku 2000 přečíst 5 novel, které ho pozměňují. Zákony jsou před schválením kontrolovány tisíce lidmi. Pokud se v nich po schválení najde chyba, snaha je co nejrychleji vytvořit opravu (novelu = patch) a zapojit ho do systému. Zákony může jednoduše číst každý čte filosof, logik, ekonom, inženýr.... všichni se mohou vyjádřit a jednoduše přes internet říci proč je to či ono podle nich špatně a mohou navrhnout řešení. Ve webové aplikaci, kde by měl každý občan státu svůj login a pod svojí skutečnou identitou (neanonymně) mohl psát.


    Tj. zákony a nařízení by mohl vypracovávat kdokoliv, samozřejmě nejspíše by vždy základ vypracovali státní úředníci a dále by to šlo k veřejné diskuzi k připomínkování. V tomto systému by byla hierarchie voleb. Každý návrh by musel být schválen určitým počtem hlasů. Hlasování by mohlo mít i vážené hlasy podle toho, jak se uživatel už o stát zasloužil (úspěšné návrhy v minulosti, vzdělání, výška placené daně atd). Finální hlasování o přijmutí do zákona nebo vyhlášky by však mělo být rovné, co člověk to jeden hlas.

    Samozřejmě ne každý občan má čas se diskusí a připomínkováním zákonů zabývat. I když, podívejme se kolik lidé tráví času v neproduktivních diskuzích na internetu nebo v hospodách, kde nadávají jak to ti nahoře špatně vymysleli. Není to právě tím, že necítí žádnou možnost, jak by mohli více ovlivnit svět kolem sebe? Kdyby lidé cítili, že na jejich názoru záleží a mohou ovlivnit pravidla spolužití ve společnosti, tak je šance, že by se tím více lídí zabývalo. Tak torchu z toho udělat hru. Zábavnou ale skutečnou. Pokud by se to podařilo, bylo by z půli vyhráno.

    Přesto by určitě spousta lidí opravdu neměla čas se desítek menších hlasování zůčastnit. V tom případě by svůj hlas mohli na určitou dobu dát svůj hlas ke správě konkrétnímu zvolenému zástupci, který by v hlasováních volil za ně. Tímto by zástupci vždy hlasovali s takovou silou, kolik hlasů v tu chvíli "spravují".

    Těchto volených zástupců by bylo pouze několik. Řekněme 12. Říkejme jim rada starších, i když stáří by nemělo být prosazované kritérium pro výběr. Lépe zkušenost, přehled a nadhled. Měli by mezi nimi být zastoupeni lidé různého zaměření. Tito zástupci by byli voleni na dobu neurčitou opět přímou volbou lidí. Lidmi také odvolatelní. Každý rok by se mohly konat volby, kde by je jiní lidé měli šanci nahradit.


    Jak by se lidé dozvídali o názorech a postojích rady starších, aby se mohli na základě jejich doporučení nebo vysvětlení lépe rozhodnout o věcech, kterým nerozumí? Případně se rozhodnout komu přenechat svůj hlas ke správě? Mohlo by to být formou televizní šou, kterou by celoplošné televize měli za povinnost vysílat v hlavním čase třeba každou neděli od 20h. Dvouhodinový pořad, kde by zástupci z rady starších a pozvaní specialisté (vždy z řad zastánců i odpůrců) probíraného tématu vysvětlovali své pro a proti. Lidé by mohli podat přes internet dotazy a ty nejzajímavější (třeba opět podle volby lidí na internetu), by byly pokládány na živo. V následujícím týdnu by pak proběhlo po internetu hlasování, týkající se toho tématu.
  • 14. 3. 2008 8:28

    bez přezdívky
    Což o to, myšlenky jsou to krasné. Jediná věc, která mě děsí, je představa nějakého obskurního spammerského "boardu", na kterém se 20. srpna 2068 objeví nenápadná noticka:

    "...V souvislosti s volbami do Parlamentu Českopolské republiky, které proběhnou zítra, prodám databázi elektronických hlasovacích klíčů 350 000 volitelů nejvyšší nabídce..."

    Víte, byl jsem párkrát ve volebních komisích na malé vesnici, a ze zhruba 400 voličů, kteří přišli do volební místnosti, bylo vždy zhruba 10 "incidentů" typů "neplatný občanský průkaz" nebo stará babka, která přiveze na vozíčku evidentně mimózního "dědka" a chce jít za plentu hlasovat za něj. Neumím si představit, jak kdokoliv dokáže vysvětlit průměrnému 70letému důchodci, co je to asymetrické šifrování a proč si musí tuhle divnou plastovou kartičku s čipem uprostřed pečlivě schovat a nesmí ji půjčit svému synkovi; už tuplem si to neumím představit, pokud nepůjde o plastovou kartu s čipem (šifrovacím), nýbrž o papírek, na kterém bude 20 místné heslo typu q7ss@dsdh*&4a232h/\! (a navíc tam bude doporučení, aby si heslo volitel zapamatoval :-) )

    Riziko, že takového důchodce navštíví člověk v zapůjčené policejní uniformě a řekne "Dobrý den, já jsem od policie, mám od vás vyzvednout tu obálku, co vám přišla z ministerstva...", a následně získané údaje "zneužije", je samozřejmě výrazně vyšší, než že vám někdo ukradne občanku, nasadí si masku vypadající jako vy a půjde za vás volit do volební místnosti.
  • 14. 3. 2008 11:31

    petr_p (neregistrovaný)
    Článek neřeší eletronickou volbu. On navrhuje elektronickou diskuzi.

    Jinak elektronická volba má problém, že není znám způsob, jak zachovat tajnost a rovnost zároveň.
  • 14. 3. 2008 12:46

    Tomáš Ruprecht (neregistrovaný)
    Dobrý den,

    je to velmi zajímavá myšlenka, nicméně nedomnívám se, že by to v praxi mohlo nějak efektivně fungovat. Jak jste psal např. o té radě starších (zase problém, koho vybrat apod.), delegace práv (to už by byl zase prostor pro korupci) apod.

    Myslím, že by ale tento vámi navrhovaný systém běžět souběžně jako tzv. podpůrný systém, kde by současní zastupitelé (na všech úrovních) mohli čerpat inspiraci a brát to jako takový pomocný zdroj a samozřejmě použité nápady poté CITOVAT, resp. nějak upozornit na to, že byl použit nápad č. XXXXX občana XY použit v zákoně ZZZZZ.

    Nicméně, nedělám si moc iluze, kolik lidí by opravdu kvalitně do tohoto systému přispívalo. Ale budiž, i kdyby jeden, má to cenu (to je trochu nadsázka, reálně myslím tak promile občanů ČR).

    Další otázkou je, jak by se konktrétní návrhy uvedené do praxe ODMĚŇOVALY. O tomto nikoho nenapadlo uvažovat, práce na zákonech je práce jako každá jiná, navíc na celostátní úrovni s dopadem na miliony lidí a to už je OBROVSKÁ ODPOVĚDNOST.
  • 14. 3. 2008 16:49

    bez přezdívky
    Ako môže 60% populácie tvoriť podmnožinu inteligenčne podpriemerných? To mi nejako matematicky nesedí. Iba že by celková populácia nebola 100%, ale 121% a viac.
  • 14. 3. 2008 18:40

    Maaartin (neregistrovaný)
    Kazdy dostane evidovany el. volebni prukaz (ne tajny).
    Vygeneruje nahodny el. volebni listek (tajny, hodne dlouhy tedy unikatni nahodny cislo).
    Pouzije se http://en.wikipedia.org/wiki/Blind_signature pro podpis toho listku (narok na podpis prokazes tim prukazem). Podpisujici urad nevi a nemuze vedet co podpisuje (jen tam "napise" ze todle je platny listek a nebude vedet co je "todle").

    pri volbe se pouzije jen ten listek. zbyva zarucit tajnost IP pomoci http://en.wikipedia.org/wiki/Anonymizer.
  • 14. 3. 2008 18:44

    Maaartin (neregistrovaný)
    Zjisti si rozdil mezi prumerem a medianem, paxe ti to vyjasni.

    Problem ale neni v tom, ze 60% je pod prumerem. Problem je v tom ze ten prumer (i median) je velmi nizky.
  • 16. 3. 2008 13:45

    vice (neregistrovaný)
    Zelení posílají do boje o senátorské křeslo na Vyškovsku bývalou zástupkyni ombudsmana Annu Šabatovou. Strana o tom rozhodla na krajské konferenci v Brně. (novinky.cz)

    Jestlize tohle se muze dit, pote co tato dama predvedla v kauze anicka, tak mi NIKDO netvrdte, ze prima demokracie bude rozhodovat o CEMKOLIV hure, nez tzv. zastupitelska.

    Zeleni si jiz nekolik mesicu kopou vlastni hrob a tohle uz totalne podelali.
  • 14. 3. 2008 12:32

    ogar (neregistrovaný)
    Vy si to tedy malujete.Ve společnosti kde je vědecky dokázáno že 60% populace má podprůměrnou inteligenci,další jsou k politice neteční a nebo je to prostě nezajímá, je tento systém nepoužitelný.A je to dobře.Za chvíli bysme mohli prožívat své životy na sesly u kompu.
  • 14. 3. 2008 12:39

    Zdenek (neregistrovaný)
    Predstava pekna, ale utopisticka. Jak by asi v e vasem systemu dopadlo hlasovani o nulove dani?
  • 14. 3. 2008 22:45

    VojtaW (neregistrovaný)
    Nápad pěkný, je tam však příliš mnoho nejistých faktorů. Třeba to, že lidí je strašně moc, a že nejvíc slyšet jsou na internetu dost často ty nejagresivnější a nejradikálnější. Systém volených zástupců je podle mě zatím nepřekonaný.Ve Švýcarsku se sice nějaký až zas tak hrozný chaos neděje, ale je to proto, že i když je zemí, kde je přímé referendum používáno nejčastěji v Evropě(nejspíš i na světě, nemám podloženo), stále se jím rozhoduje jen 5% všech záležitostí, na zbytek si vyhrazuje právo stát. Většina nepopulárních kořenových rozhodnutí, pro které se musí už referendum konat, a která mají z dlouhodobějších měřítek pozitivní dopady, se tam prostě neprosadí, pokud těm lidem média nestydatě necpou všemi informačními otvory výhodnost této změny.
    Další z nejistých faktorů je například ona "váha" slova, ale ta se nedá vážit, aniž by se křivdilo nějaké skupině, protože by musela být dána jasná kritéria.
    Nápad povinné televizní show už opravdu zavání přílišnou medializací a schématičností. Ze samotných nynějších televizních politických klání mi občas běhá mráz po zádech, a to jsou to většinou profesionální politici. Co teprve, kdyby se do toho opravdu pustili normální lidé, kteří v sobě najdou dost odhodlání(čtěte fundamentalistického a bezhlavého názoru), aby zvedli telefon a diskutovali o tom všem? Ne vždycky je ten, kdo křičí, ten co vyjadřuje všeobecný názor. Nějak nevím, pořád mi přijde, že když naházíte 10 miliónů lidí na jedno Athénské náměstí, nebude žádná diskuse, ale pořádný humbuk, a pořádný výdělek prodavačů párků a elektronických ovívačů.
  • 16. 3. 2008 20:22

    veena (neregistrovaný)
    Netuším, ale tipoval bych, že by se neschválila taková blbost, jako je mýtné pro autobusy.
  • 16. 3. 2008 20:24

    veena (neregistrovaný)
    Systém by potřeboval vyladit a nastavit. Případně zahrnout nějaké samoopravné mechanismy, tak aby byl ze strany člověka co nejméně zneužitelný.

    Nejlépe, kdyby se předtím udělal nějaký sociologický experiment na toto téma. Ať už v reálném světě v nějaké uzavřené komunitě, nebo ve světě virtuálním na internetu.
  • 17. 3. 2008 17:37

    Mablung (neregistrovaný)
    To by nefungovalo. Třeba na hloupý dotaz je často ideální odpověď
    "www.google.com" ;-)
  • 17. 3. 2008 18:37

    petr_p (neregistrovaný)
    Slepý podpis je zajimavý algoritmus, jenže jediné, co zaručuje, je rovnost, a to ještě s omezením:

    Proces není možné restartovat, volební komise může hlas podepsat jednomu voliči nejvýše jeden krát. Pokud volič podepsaný hlas „ztratí“ (např. dojde k přerušení datového spojení při zasílání slepého podpisu od komise k voličovi) má smůlu a volit již nemůže, protože nelze zajistit, že se hlas náhodou neobjeví.

    Uznávám, že tento požadavek klasické volby také nesplňují.

    Avšak řešit tajnost doručování odtajněných podepsaných hlasů anonymizační sítí je dnes, v době povinného logování přístupu ke slůžbám sítě, utopie. Nezapomeňte, že vybudovat mixnet je v digitálním světě mnohem obtížnější než v analogovém. Z praktického hlediska by třeba v době hlasovací špičky byl problém spojit voliče a hlas, ale vemte si, že stejné záruky anonymity by měl mít i volič za Horní Dolní ve 3 ráno.

    Mám pocit, že jste mě nepřesvědčil.
  • 17. 3. 2008 19:29

    bez přezdívky
    Což o to, algoritmy pro
    - anonymní
    a současně
    - ověřitelnou

    volbu přes net existují, v tom problém až tak není. Problém je skutečně spíše v tom, že před volbou musíte lidem rozdat nějaké "přihlašovací údaje", respektive jim nějak umožnit se autorizovat do volebního systému, a protože prokázat totožnost lze principiálně pouze třemi způsoby:
    - výskytem (sebe) na určitém místě
    - vlastnictvím určitého předmětu
    - znalostí určité informace

    , a vzhledem k tomu, že pro internetovou komunikaci přichází v úvahu pouze varianta 2 (vlastnictví unikátního tokenu) nebo 3 (znalost hesla), vzniká tu prostor pro kšeftování či krádeže/získání podvodem.

    Smutné na tom je to, že jenom proto, že je to v tuto chvíli ještě nepoužitelné, neobtěžuje se žádná naše vláda tím, že by třeba alespoň začala s nějakým "vzděláváním" lidí. Že nikdo lidi neupozorňuje, že kdyby jim někdy v budoucnu přišla úřední obálka s přístupovými kódy nebo něčím podobným, tak je potřeba to udržovat v tajnosti. Lidé, zejména ti starší, jsou snadno oklamatelní, protože mají z minulosti pocit, že má-li na sobě někdo uniformu (policie, pošťáka, pracovníka plynáren apod.), je automaticky autorizován (provádět prohlídku/vybírat doplatky/kontrolovat přístroje). Kolik už bylo případů, kdy se zloděj vetřel do bytu přestrojen za pošťáka nebo plynaře? A jak na to reagují ti, které za zajišťování bezpečnosti platíme? Obvykle tak, že jejich krásná tisková mluvčí vystoupí večer v TV Nova a tím to končí.
  • 17. 3. 2008 19:30

    bez přezdívky
    "- anonymní
    a současně
    - ověřitelnou"

    Upřesnění:
    Anonymní = Nikdo nemůže zjistit, jak kdo konkrétní hlasoval.
    Ověřitelnou = Kdykoliv si můžete zkontrolovat, že váš hlas byl zaznamenán.
  • 18. 3. 2008 20:57

    gofry
    Myslím, že ďaleko lepším nápadom by bolo obmedzenie možností ako môže skupina A rozhodovať o živote skupiny B. Inými slovami - zabezpečiť čo najväčšie možnosti osobnej slobody pre ľudí.
  • 18. 3. 2008 11:54

    petr_p (neregistrovaný)
    Nějak vám tam chybí tajnost.

    Nevzdělanost široké veřejnosti je jistě problém, ale ten lze časem zvládnout.

    Mě ovšem jde o neprůstřelnost volebních algoritmů. Tajnost klasické volby je dána tím, že obálku a lístek v ní nelze spojit s voličem. To je zaručeno vysokou podobností těchto papírů a zamícháním pořadí obálek v urně.

    Teoreticky lze tuto proceduru napadnout tak, že komise si obálky nenápadně očísluje nebo bude snímat otisky prstů. Jenže od toho je komise složena z rozličných zástupců, aby se navzájem uhlídali.

    Problém elektronické volby je, že volební počítač komise může přijít již napadený a není v silách komise toto odhalit.

    Tudíž je zde třeba neprůstřelný algoritmus, který nedá žádnou šanci systém podvést.

    Výše uvedený slepý podpis opravdu zaručuje rovnost. Bohužel tajnost jako celek nikoliv. Konkrétně doručení odtajněného hlasu již umožňuje spojitelnost s voličem.

    Nyní mě napadá řešení: Volič svůj hlas doručí komisi zašifrovaný zvláštním klíčem komise. Zvlášnost spočívá v tom, že soukromý klíč musí zůstat v tajnosti a mimo dosah jakýchkoliv systémů, které se účastní voleb, dokud neproběhne sčítání. Po skončení volby komise sesbírané hlasy vyexportuje ze systému, důveryhodným a snadno oveřitelným způsobem je zamíchá, naimportuje do sčítacího zařízení (musí jít fyzicky o jiný počítač než, který hlasy sbíral) a sčítacímu zařízení prozradí onen speciální soukromý klíč. Tím dojde k odtajnění hlasů, které již nelze spojit s konkrétním voličem. Následně se sčítacímu stroji předá veřejný klíč použití při slepém podepisování, čímž se vytřídí neplatné nebo opakované hlasy. Samozřejmě nakonec je třeba zařízení použité ke sbírání hlasů zničit, aby z něj nebylo možné získat původní pořadí hlasů.

    Samozřejmě, že tu zástává problém, že stroj použitý ke slepému podepisování si takto nageneruje falešné hlasy a ty doručí komisi.

    Celkově mi přijde, že důvěra kladená ve stroje, lépe řečeno v jejich konstruktéry, je hlavním problémem, a proto se elektronické volby za podmínky tajnosti nikdy neuplatní.
  • 18. 3. 2008 12:04

    bez přezdívky
    tajnost = anonymita; opakuji znovu, algoritmy pro tajnou volbu už existují, není třeba znovuobjevovat kolo.

    Technicky už všechno vyřešené je (bohužel bez skript doc. Grusky z FI MUNI to z hlavy nedám), spočívá to v tom, že místo toho, aby se každý hlas zaznamenával "samostatně" (jako jeden záznam v databázi, například), tak se "přičítá" do jednoho obrovského chuchvalce, který umožňuje autorovi tajného hlasu, aby si kdykoliv ověřil, že tam ten jeho hlas je, ale přitom nikomu jinému neumožňuje dosledovat, jak kdo hlasoval.

    Poznámka: Toto platí v případech, kdy by volba byla tajná i při klasickém provedení; je jasné, že je-li v nějaké obci jediný volič, případně pokud všichni voliči hlasovali stejně, bude "jasné", jak kdo hlasoval; ale v běžných případech neposkytne strojová volba více informací než klasická "obálková" volba nikomu kromě samotných voličů, kteří si oproti obálkové volbě mohou kdykoliv ověřit, že "jejich hlas je v urně".
  • 19. 3. 2008 23:30

    anonymní
    "Ultra-liberálové prosazují, aby byl každý zcela zodpovědný za vše, co ho v životě potká." - Neviem čo presne máš na mysli pod pojmom "ultra-liberálové", ale klasickí liberáli toto ani náhodou netvrdia. Človek môže byť samozrejme zodpovedný iba za to, čo sám koná.

    "ze kterého je hrazena všem "potřebným" příslušná péče" - Bolo by to pekné, keby to bola pravda. Ale bohužiaľ nie je. Systém prerozdeľovania bohužiaľ funguje tak, že obrovskú časť z neho si strčia do vrecka zlodeji. Trbárs v českom zdravotnícvte je to 20% (myslím, že to povedal Julínek, nie som si istý).

    "Jestli se chceme jeden k druhému chovat přísně tržně, tedy dle principy 'Co za to?'" - To je veľmi hrubé (ale bohužiaľ časté) nepochopenie myšlienky slobodného trhu. Slobodný trh je o dobrovoľnosti. Tj. dohody uzatvorené medzi ľudmi sú založené na tom, že nikto nikoho do ničoho nenúti. Slobodný trh v žiadnom prípade nie je o tom, že nemôžeš nikomu nič poskytnuť "zadarmo" (nič nie je zadarmo, preto je to v úvodzovkách).

    Problémom tvojim (a bohužiaľ veľkej väčšiny obhájcov štátu) je, že popisuješ idealistický štát, kde všetko príkladne funguje. Lenže to je utópia. Pritom sa stačí pozrieť na dnešné štáty, nepoznám žiaden, ktorý by skutočne plnil to, čo sľubuje.
  • 20. 3. 2008 13:30

    bez přezdívky
    Výborný článok. Chcel by som len upozorniť na terminológiu:

    > Jak tedy využít informačních technologií k nalezení vhodného kompromisu i v reálném světě?

    Kompromis nie je konsenzus, to je zásadný rozdiel. Konsenzus je riešenie vyhovujúce všetkým (výhra-výhra), kým kompromis je vzájomný ústupok z požiadaviek tak, aby riešenie vyhovovalo každému, aj keď iba čiastočne (polovýhra-poloprehra).
  • 19. 3. 2008 1:06

    bez přezdívky
    To se hezky poslouchá, ale realizace poněkud pokulhává; pokulhává o to víc, když zkusíš něco takového zavádět v zemi, kde to nemá tradici.

    Solidární systémy (někdy nazývané jako "socialistické") vychází z myšlenky, že při průměrné pravděpodobnosti zlomení ruky 1:500 (řekněme, ročně) a tržní ceně za ošetření té zlomeniny 40 000 Kč je rozumnější každého zkasírovat o 80 Kč, s tím, že tomu jednomu nešťastníkovi z každých pětiset holt ostatní přispějí na ošetření, než nutit každého, aby se dennodenně stresoval, zda ho náhodou nepotká úraz nebo neštěstí, po kterém se nedoplatí.

    Ultra-liberálové prosazují, aby byl každý zcela zodpovědný za vše, co ho v životě potká. Pokud například zítra vyjdeš z domu a zrovna budeš mít tu smůlu, že to rozmazlené děcko odnaproti vystřelí z praku kamínek a vyrazí ti oko, tak si podle ultra-liberálů máš hradit ošetření sám (tvoje chyba, že jsi s takovou eventualitou nepočítal a nenaspořil si na to), stejně jako je tvůj problém, že sis doposud nenaspořil na penzijním fondu dost peněz, abys mohl (coby například řidič z povolání, pro kterého je ztráta oka dost zásadní problém) odejít do (invalidní) penze a po zbytek života "odpočívat".

    Doposud tu máme už nějakých 50 či více let systém solidární, do kterého přispíváme všichni a ze kterého je hrazena všem "potřebným" příslušná péče; přitom těm z nás, kdo jsou bohatí, i po tomto "zdanění" zbude poměrně dost peněz, takže si mohou i přes toto zdanění dále spořit nějaké extra peníze, které mohou dále využít pro určitou prioritizaci nebo bonifikaci, například si můžeš připlatit za nadstandardní pokoj v nemocnici nebo kvalitnější zubní protézu, pokud je pro tebe dokonale vypadající chrup v pracovním procesu tak důležitý, že se ti to vyplatí.

    Dokonce i země, které doposud kráčely směrem velmi liberálním, například USA, kde si polovina obyvatelstva nemůže dovolit kvalitní léky, a kde - pro zajímavost - má rodička nárok na 48 hodin bezplatné péče související s porodem a dále 6 týdnů neplacené dovolené po porodu, tak tedy i tyto země v současnosti uvažují, že by systém poněkud solidarizovaly, tedy že by místo dobrovolného zdravotního pojištění, jehož nejlevnější forma je něco na úrovni "Na cokoliv dostaneš paralen, pomoz si sám", měly povinné zdravotní pojištění, a těm nejchudším by ti nejbohatší přispívali na ošetření a péči.

    Zejména pro informatiky, právníky a další "lukrativní profese" je lákavé představovat si, jak odřízneš ty hordy "socek", co jsou na tebe v solidárním systému paraziticky přivěšené, a jak si budeš šetřit na to, co považuješ za důležité, a budeš sám za sebe zodpovědný. Jenže pak přijde den, kdy se třeba oženíš, zplodíte dítě, a najednou začneš uvažovat o všech věcech, které se mohou zvrtnout. Nebo se třeba stane, že tvoje žena bude muset odejít už ve čtvrtém měsíci na rizikové těhotenství a pět měsíců bude vyžadovat poměrně intenzivní zdravotní péči; poslední dva měsíce třeba stráví v nemocnici, a rázem představa, že bys za jeden den jejího pobytu měl platit tržní cenu 3.500 Kč, nebude tak sympatická, a začneš si říkat, že systém, kdy ti, kdo měli "víc štěstí", přispívají těm, kdo měli "větší smůlu", možná není tak špatný.

    V konečném důsledku a současně při pohledu na prapříčinu toho všeho otázka zní, co z nás vlastně dělá lidi. Našli by se tací, kteří by řekli, že lidstvo ("Humanity") je určováno "lidskostí" ("Humanity") -- a do tohoto pojmu patří takové dílky jako soucit, solidarita, spolupráce.

    Jestli se chceme jeden k druhému chovat přísně tržně, tedy dle principy "Co za to?", tak jsme asi vůbec nemuseli slézat ze stromů a mohli jsme i nadále fungovat systémem "Ráno banán, v poledne útěk před tygrem, večer banán" - opice v pralesích to tak dělají dodnes a nezdá se, že by se jim to nelíbilo. Ale jestli jsme z těch stromů slezli, a jestli jsme po čase zjistili, že je docela fajn, když někdo hlídá na hranicích a někdo dělá obchůzky v ulicích a někdo další drží požární hlídku a někdo ještě další je připraven kdykoliv poskytovat první pomoc, protože to všechno znamená, že postel, do které večer ulehneš, bude na 99.999% postel, ve které se druhého dne v pořádku probudíš, tak v tom případě by nám mělo docvaknout, že je docela fajn, když se novorozenci chudých rodičů dostane stejně kvalitní péče jako novorozenci bohatých rodičů, a když zlomeninu ruky spraví jak bohatému, tak chudému - přičemž ano, je legitimní, aby si ten bohatý mohl připlatit za to, že po dobu nefunkčnosti pravačky mu bude odborná pracovnice poskytovat sexuální úlevu... ééé, pardon, to mi nějak splynulo s jedním vtipem :-)

    Pokud jsi viděl "Život Briana", je tam krásná scéna, kdy se řečník zeptá "Co pro nás kdy Římané udělali dobrého??!", a k jeho překvapení se mu dostane dlouhého výčtu pozitiv, které Římské impérium přineslo. Schválně si vypiš na list papíru všechny fajn věci, které dnes jsou, a pak škrtni ty, které by ti nebyly dostupné, kdyby se vše řídilo přísně tržními mechanismy a stát to naprosto nijak nereguloval, negarantoval, nepřerozděloval, neorganizoval. A pak si představ, jak by se na takový proškrtaný seznam dívala tvá žena na rodičovské "dovolené", nebo tvé dítě, pokud by se nedejbože narodilo jako například tělesně nebo sluchově postižené. Házení ze skály se už totiž nějakých pár tisíc let nenosí, Áďa chtěl něco takového obnovit, ale nějak mu to nevyšlo.
  • 14. 3. 2008 19:51

    anonymní
    no rozhodne lepe nez ted, kdy nam pravicaci z ods dane zvysuji... si myslite, ze lidi nemaji rozum, ze nevi, ze je potreba stavet silnice, investovat do skolstvi atd. atd. ??? Ale mozna by jinak vypadala cena, za metr dalnice. Nebo vy stavite svuj dum 3x draz nez nemec ?
  • 16. 3. 2008 20:20

    anonymní
    To, že má někdo podprůměrnou inteligenci, podle mě neznamená, že se musí rozhodovat špatně pro sebe i ostatní.
  • 14. 3. 2008 15:22

    anonymní
    boj se spamery je věčný... to už by skoro zasloužilo do RS přidat antispam, docela by stačilo blokovat jen komentáře s nějakým URL