Když jsem dočetl, tak jsem si ještě vyřídil pár telefonů. S Pepíkem jsem si domluvil na víkend mejdan, se Standou zajdu v pondělí na tenis a Vladěně, Vladěně jsem zazpíval písničku. Přitom šel kolem mně šéf a chvíli poslouchal. Až když jsem se hodně zle podíval, tak opět odešel. Co mu je do toho, o čem si soukromě s někým povídám. Po telefonech jsem si zašel na cigárko.
Když jsem se vrátil, tak bylo skoro poledne a já zamířil na oběd. Mezi tím mi v hlasové schránce nechalo vzkaz pár kamarádů. Další hodinu mi zabralo, než jsem s nimi probral, jak to včera ti naši hokejisté skouleli se Slovákama. Hráli fakt bezvadně.
Chvilku jsem něco dělal, nastavoval uživatelské účty a tak. Prostě normální práce. Nezabralo mi to moc dlouho, ani nesmělo. V půl čtvrté totiž začínal další hokej – se Švédama, to jsem musel vidět. Nechal jsem všeho a koukal na hokej. Šéf mi to zatrhnul, ale hned jak vytáhl paty z kanceláře (šel na poradu s ředitelem), tak jsem to zase zapnul. Když hokej skončil, tak jsem odešel domů. Zase jsem byl v práci o hodinu přes čas. A mám za to tak málo peněz. No hrůza.
Tento příběh se vám může zdát absurdní, a on takový opravdu je. Místo novin a televize si dosaďte internetové servery, místo telefonů e-mail či ICQ. Zjistíte, že zmíněný příběh jasně vystihuje – i když pravda s nadsázkou – problém, se kterým se potýká mnoho zaměstnavatelů. Někteří zaměstnanci tráví velkou část pracovní doby zábavou – Internetem.
Zaklínadlem mnohých z nich je, že Internet potřebují ke své práci. Ruku na srdce, kolik takových lidí opravdu je? A kolik takových potřebuje něco víc, než napsat e-mail odběrateli či dodavateli, nebo stáhnout nějaký opravný patch pro Windows NT? A pokud opravdu používají Internet jako prostředek svého profesního růstu, i pak by se neměli vzdělávat v pracovní době. Neznám zaměstnavatele, který by chtěl své podřízené vždy několik hodin denně posílat na odborná školení.
Přesto jen málo podnikatelů zatím zakazuje či alespoň omezuje Internet na pracovištích – jde především o velké podniky. Ty malé, kde se ono brouzdání může projevit na výsledcích firmy mnohem citelněji, to tolerují. Většina zaměstnanců by dokonce byla pohoršena, kdyby k podobnému zákazu došlo.
Má rada zní:
Zaměstnavatelé, zamezte přístup na většinu internetových serverů, je to zbytečné poňoukání k nicnedělání podřízených. Zakažte soukromé e-maily v pracovní době. Nejde ani tak o náklady, které můžete s posíláním různých zpráv mít – přestože nejde vždy pouze o text, vcelku obvyklé je přeposílání různých zábavných filmečků velikosti řádově megabajtů – jde spíše o čas, který tím váš pracovník stráví. Mnohdy to může být více než hodina denně. Zakažte to dříve, než vám podobné lelkování zaměstnanců přinese finanční ztráty. Tedy pokud už vám je nepřineslo…
Měli by zaměstnanci mít omezen přístup k Internetu?
