Včera bylo pozdě
Takoví lidé skutečně o digitálním vysílání nic nevědí. Mají pak trošku zmatek v tom, že třeba Česká televize propaguje dva nové programy, které si nemůžou naladit a přisuzují to tomu, že nemají kabelovou televizi nebo satelit. Právem se pak rozčilují, že platí veřejnoprávní televizi stokorunu měsíčně a dostávají jen poloviční službu. Jenže jak se mají lidé bez přístupu na internet, čtenáři bulvárních novin a společenských týdeníku, typičtí „nováci“, dozvědět o fenoménu digitální televize? Že se jich tenhle problém bude bytostně týkat a že každý divák v České republice, který přijímá televizi na klasickou anténu, bude muset časem zajít do obchodu pro set-top-box?
Dnes lze zemskou digitální televizi sledovat zhruba na třetině území České republiky. Tři přechodné multiplexy, především pak řádně vysílající digitální síť A provozovaná Radiokomunikacemi, která obsahuje programy České televize, Českého rozhlasu a televize Nova, se může naladit několik milionů diváků. Střízlivé odhady říkají, že od roku 2000, kdy v tuzemsku probíhají dlouhodobé digitální experimenty, se na našem trhu prodalo na sto tisíc set-top-boxů. To je značný nepoměr: asi tři miliony potenciálních diváků se signálem DVB-T a pouhých sto tisíc prodaných přijímačů. Jenže kde se mají lidé z venkova dozvědět o digitální televizi?
Propagace samospádem
Když už v této věci selhává stát, měli by to být provozovatelé televizí, kdo by se měl postarat o propagaci digitálního vysílání. Ostatně, je to jejich chleba. Za posledních pět let se neprodalo tolik set-top-boxů jako před zimními olympijskými hrami v Turíně. Spuštěním sportovního kanálu udělala Česká televize pro propagaci digitálního vysílání víc než Poslanecká sněmovna za celé svoje poslední volební období. Jenže to je jenom veřejnoprávní televize, která zatím může burcovat diváky. Komerční televize Nova a Prima rozhodně nepotřebují propagovat digitalizaci, která povede z rozmělnění trhu a k větší konkurenci, tedy k tomu, že jim nějaké malé digitální programy odeberou sice malý, ale přeci jenom kus koláče z reklamního trhu. Proč se o něj dělit už dnes, když by to mohlo být zítra, nejlépe však pozítří nebo třeba až za týden?
Ne, od dnešních komerčních televizí skutečně nemůžeme očekávat, že budou hrdě propagovat přechod na digitální vysílání. I když jim poslanci nadělili bonus v podobě další celoplošné licence zdarma, vyhovuje jim současný stav. A nejlépe pak situace, kdy ČT přijde úplně o reklamu a nové digitální televize ještě nebudou vysílat. Nova s Primou digitalizaci propagovat nebudou, jenže jak se o digitalizaci dozvědí jejich typičtí diváci? To jsou právě ti, co v hojné míře nesledují ČT, nečtou seriózní noviny, nemají internet a pojem digitální vysílání je jim úplně cizí. Ani nechápou, jak je možné, že by najednou vzduchem přes klasickou anténu vysílalo více televizí než současné čtyři. Kdo jim to vysvětlí, když ne jejich oblíbená Nova s Primou? Vlasta nebo Rytmus života určitě ne.
Úkol pro stát
Ten úkol jednoznačně stojí před státem. Vláda tento týden schválila Koncepci rozvoje zemského digitálního televizního vysílání v České republice, čeká se na návrh Technického plánu přechodu z analogového na digitální vysílání. Ministerstvo informatiky dlouhodobě hovoří o nutnosti informační kampaně, zároveň má ale svázané ruce: kdy a kde takovou kampaň rozjet? A má to smysl, když v červnu proběhnou parlamentní volby a kdo ví, jak to bude s ministerstvem vypadat po nich? Evropské zkušenosti navíc varují, že propagace jediného druhu šíření digitálního televizního signálu by mohlo skončit u soudu. Evropská komise už musela řešit několik stížností kabelových a satelitních operátorů na jednostranné zvýhodňování pozemního digitálního vysílání.
Pokud by tedy chtělo ministerstvo informatiky rozjet informační kampaň na podporu digitalizace, musela by tato kampaň být technologicky neutrální. Čili by informovala nejen o zemském, ale i kabelovém, satelitním, případně i internetovém vysílání. Jenže kdo se v takové kampani vyzná? Ten „novák“ z vesnice, kterému digitální televize nic neříká a satelit považuje za rozmar zbohatlíků? Kdybyste takovému člověku dopravili do poštovní schránky brožuru o terestrickém, kabelovém, satelitním a IPTV digitálním vysílání, asi by si zlámal jazyk. Takovou brožurou by podložil stůl nebo by jí zatopil v kamnech. Jenže: v České republice se přechod na zemské digitální vysílání týká téměř osmdesáti procent domácností, nejvíce z celé Evropy!
Jak udělat informační spot
Ministerstvo informatiky proto počítá s natočením televizního spotu, který by vysílaly všechny tři velké televize. Jenže jim to nemůže nařídit. Otázkou je také forma takového vysílání. Byl by to klasický reklamní spot? Kdo by ho potom zaplatil? Tak drahou záležitost by asi ministerstvo informatiky těžko pokrylo z vlastního rozpočtu. Mělo by jít i informační spot nezapočítaný do celkového reklamního času? Takovou cestou se chce vydat náměstek ministryně informatiky Pavel Kolář. Dokonce už zaslal Radě pro rozhlasové a televizní vysílání dotaz, zda-li by nebylo možné takové informační spoty vyjmout z reklamních časů televizí. Rada ale dává od tohoto problému ruce pryč. Televize do vysílání spotu nepůjdou do doby, než bude zcela jasno.
Pak je tu další otázka: kdo takový spot vyrobí? Co všechno se v něm bude vysvětlovat, když nemůže propagovat jenom zemské digitální vysílání? Na kterém set-top-boxu bude ukazovat, jak funguje digitální vysílání, když se ve spotu nesmí propagovat nějaký konkrétní přijímač? A budou chtít komerční televize vůbec takový spot zařadit, dokud nedojde k vypínání analogového vysílání? Odpověď je logická: nikoli, komerční televize si počkají až na postupné vypínání analogu. V jednotlivých oblastech se počítá s cílenou informační kampaní tři měsíce před vypnutím analogu. Předtím přeci nikoho nemusí digitální vysílání zajímat. Na co diváky rozptylovat jinými televizními programy, nadto konkurenčními?
Přesto by nějaká prvotní celostátní kampaň proběhnout měla. Čím dříve, tím lépe.
